Nesmíte se nechat odbýt případným dílčím neúspěchem před správními orgány, tedy finančním úřadem a finančním ředitelstvím, ale musíte v prokazování své pravdy pokračovat před soudy, nabádá poradce.
Daňový poradce Vladimír Romportl Nesmíte se nechat odbýt případným dílčím neúspěchem před správními orgány, tedy finančním úřadem a finančním ředitelstvím, ale musíte v prokazování své pravdy pokračovat před soudy, nabádá poradce.
Máte dlouholetou zkušenost s prací finančního úřadu v Podbořanech. Jak byste ji z pohledu daňového poradce hodnotil?
Podbořanský finanční úřad je vyhlášen velkou mírou nezákonností, které se tam praktikují. Tyto nezákonnosti měly svůj původ v konkrétních osobách – v bývalém vedoucím kontrolního oddělení a v ředitelce úřadu. Na druhou stranu je třeba přiznat, že ne všichni pracovníci s těmito praktikami souhlasili. Bohužel svůj nesouhlas dávali najevo pouze mimo protokol. Obava z toho, že by si mohli znepřátelit vedení, byla příliš velká.
V čem konkrétně tyto nezákonnosti spočívaly?
V podstatě už to začínalo v oné počáteční fázi kontroly, které se říká místní šetření. Daňový subjekt byl vyzván, aby se dostavil se všemi doklady k jednání na finanční úřad. Přitom již ze samotného názvu logicky vplývá, že místní šetření se má vést u daňového subjektu.
Byly podle vás excesy kontrolorů způsobeny spíše neznalostí zákonů a nedbalostí, nebo se jednalo o cílenou snahu poplatníkům škodit?
To nemohu dost dobře posoudit. Touto otázkou se svým způsobem zabýval i soud. Jeden můj klient totiž vedl spor s vedoucím kontrolního odboru, v němž šlo o to, zda si dotyčný úředník řekl o úplatek. I přes určité indicie však soudce nakonec konstatoval, že skutek se nepodařilo prokázat. Jak ale jinak charakterizovat proslov, v němž si před námi vedoucí kontrolního odboru stěžoval, jak je špatně placen, zatímco podnikatelé jsou za vodou, než jako nepřímou žádost o úplatek? Pokud nám při jiné příležitosti tentýž úředník na naše námitky ohledně zákonnosti jeho postupu odvětil, že on si může v daňovém řízení dělat co chce, a to bez ohledu na zákon, můžeme si o jeho motivech myslet cokoli.
Zcela zásadní je pro výsledek kontroly fáze dokazování. Jak to ve vašem případě probíhalo?
Prakticky od počátku, to znamená od podání výzvy, jakoukoliv snahu něco dokázat bojkotovali. Například panu Peterkovi zadržovali doklady nad rámec svých povinností, nerespektovali rovněž již dohodnutý termín na vypracování znaleckého posudku. Ale nejenom to – onen znalecký posudek se pak záhadně ztratil z odvolacího spisu a později i ze spisu na krajském soudu. Přitom šlo o zcela zásadní důkaz, kdy posudkem soudní znalec potvrdil, že účetnictví pana Peterky je úplně v pořádku, čímž vyvrátil tvrzení správce daně. Ostatně tento závěr nakonec potvrdil i další znalecký posudek, který si v rámci trestního stíhání nechala vypracovat finanční policie.
Co bylo hlavním důvodem toho, že jste svůj spor nakonec u soudu vyhráli?
Především to byl celkový postup mého klienta, který své přesvědčení, že nikdy nejednal protizákonně, dokázal proměnit v důsledný boj o to, aby se pravda nakonec ukázala.
Znamená to tedy, že by měl každý podnikatel v podobné situaci neprodleně a důsledně reagovat na jakékoli pochybení správce daně, i když by mu možná v první chvíli připadalo malicherné?
Jistě, člověk musí v kterémkoli okamžiku, kdy mu to zákon nabízí, využít jej k prokázání svých tvrzení, a naopak vyvrácení tvrzení správce daně. Musí se ovšem připravit i na několik let trvající martyrium, protože právo se ne vždy prosazuje snadno. Nesmí se tedy nechat odbýt případným dílčím neúspěchem před správními orgány, tedy finančním úřadem a finančním ředitelstvím coby odvolacím místem, ale měl by v prokazování své pravdy pokračovat i před soudy. Nesmí zapomenout na to, že zcela zásadní pro předkládání jakýchkoli důkazů je rozhodující prvoinstanční řízení, protože u odvolacího orgánu, případně soudu, sice může doplňovat předložené důkazy, ale ne v plné šíři. To by totiž postrádalo jakoukoli logiku, protože tím by se vlastně otevíralo celé řízení od počátku. Odvolací orgán i soud řeší primárně zákonnost postupu správce daně při proběhlé kontrole.
Někdy se ale podnikatel bojí na nějaký přehmat okamžitě poukázat, aby úředníky ještě více nenaštval a zbytečně nenarušoval případné osobní vztahy. Domnívá se třeba, že oni na oplátku budou vůči němu rovněž shovívaví. Dá se na to spoléhat?
Takový ten sousedský vztah v sobě nese jedno nebezpečí – a tím je obyčejná lidská závist. Úředník, a teď nechci být konkrétní, každý den vidí, že jeho soused podnikatel lépe bydlí, má lepší auto, jezdí na lepší dovolenou. Nevidí ale práci, která za tím stojí. Podnikatel úředníkovi do hlavy nevidí. Když je pak v rámci onoho neformálního, sousedského jednání apelováno na jeho toleranci ke správci daně, a on mávne rukou, může mu to později naopak přitížit, jako jeho osobní slabost.
Vyznat se dobře v daňových zákonech a v příslušných právních souvislostech je ale často pro podnikatele složité. Vždycky asi bude platit, že ve sporu se správcem daně bude tahat za kratší konec provazu.
Podnikatel by měl vždy zvážit, zda se v nastalé situaci nemá dát zastupovat právním zástupcem. Ten pochopitelně není vázán žádnými osobními vztahy a bude hledat pouze věcnou stránku.
Pokud se daňový subjekt setká s nějakou nepravostí vůči své sobě, je asi těžké to zvládnout i emočně. Co byste mu poradil?
Tak v každém případě případný vztek ovládnout a vzít si čas na rozmyšlenou. Ve vzteku člověk jedná nepromyšleně a často proti svým vlastním objektivním zájmům. Měl by si rovněž uvědomit, že správce daně požívá ochrany jako veřejný činitel. Ale i tady platí, že je lepší se nechat raději zastupovat právním zástupcem. Kuriózně totiž občas může asertivní chování daňového poradce vytočit správce daně. Osobně jsem třeba zažil, že na můj požadavek po naprosto přesné a úplné protokolaci toho co na jednání zaznělo, jsem se od úředníka dozvěděl, že jsem stejný lump a darebák jako mí klienti. V tu chvíli byl celý spor vlastně vyhrán, neboť tato slova nebylo možno vzít zpět, protože zazněla za účasti svědků.
