Menu Zavřít

Úředník shání byt

2. 5. 2002
Autor: Euro.cz

Lídři přesvědčují památkáře Jiřího Ponce, aby jim dal hlas

Týdeník EURO dal možnost předsedům čtyř parlamentních demokratických stran (ČSSD, ODS, US-DEU, KDU-ČSL), aby v bezprostředním rozhovoru předestřeli desítce nahodile vybraných občanů z různých sociálních skupin recept, jak by v případě vítězství ve volbách mohli pomoci zlepšit jejich životní situaci. Předseda ODS Václav Klaus přes dvouměsíční urgence na nabídku týdeníku EURO nereflektoval.

Jiří Ponc mohl být docela slušně placeným reklamním návrhářem, kdyby netrval na své zálibě ve výtvarném umění a po studiu obalové grafiky a posléze kunsthistorie nenastoupil do oboru památkové péče. Před devíti lety svobodnému intelektuálovi nástupní pětitisícový plat jakž takž stačil. Ženatý se dvěma závazky má ale co dělat, aby zaplatil vysoký nájem a zároveň si našel nové bydlení, protože mu brzy vyprší nájemní smlouva, uzavřená na dobu určitou s majitelem činžáku. Řeší dilema: jak dál dělat svou profesi odborníka na historickou architekturu, k níž patří mírně bohémský, společenský život, a přitom nežít stále jako chudý student.

Zvýšíme mu plat.

„Tady cítím nějaký prvek rezignace, že ten člověk nevěří systému,“ odhaduje docela výstižně Jiřího Ponce předseda sociálních demokratů Vladimír Špidla. Je totiž pravda, že finanční potíže Ponce utvrzují v jeho nekonformních, elitářských názorech na společnost. Špidla vidí východisko ve zvýšení příjmů lidí zaměstnaných ve veřejných službách, čili i v památkové péči. „To je důležité a správné,“ říká. „Veřejné služby totiž zajišťují obyčejným lidem jejich práva. Když nebudou tyto služby dostatečně mzdově konkurenceschopné, tak nepřitáhnou dobré zaměstnance. Tím pádem dobrou službu získá občan pouze privátně,“ vysvětluje Vladimír Špidla s tím, že má na mysli právo lidí na vzdělání, zdravotní péči, životní prostředí i na ochranu kulturního dědictví.

Ve službách státu.

Mzdy památkářů se v současné době odvíjejí od zákona o platech a odměnách z roku 1992, jenž ustanovil dvanáctistupňový tarifní systém. Špidla nabízí, že zvýšení platů přinese zavedení šestnáctistupňového systému. Ten mohl být platit již letos, ale jednobarevná vláda ČSSD, jejíž je Špidla členem, se obávala, že chystaný růst platů o pětinu (devět miliard korun) neúnosně zatíží státní rozpočet. Oddálila ho porto až na leden 2003.
Mezitím ovšem Parlament přijal dlouho očekávaný zákona o státní službě. Od roku 2004 tedy bude Jiří Ponc placen na základě této normy. Polepší si? Platových tříd bude patnáct, přičemž průměrný tarif má odpovídat 1,5 násobku průměrného letošního výdělku fyzických osob v nepodnikatelské sféře. Oproti očekávání ovšem služba pro stát nebude odměněna definitivou a bude platit zákaz vedlejších příjmů. Pozitivem sice bude pětitýdenní dovolená a pětiměsíční odstupné při propuštění, státní úředníci ovšem budou pravidelně hodnoceni.

Společenstva jako lék.

Vladimír Špidla by Jiřímu Poncovi rád pomohl vyřešit i bytový problém. Nájemní smlouvu na dobu určitou už změnit nelze, ale ČSSD prý bude znovu usilovat o to, aby Parlament přijal již jednou odmítnutý zákon na ochranu nájemních vztahů. Stejně tak chce sociální demokracie protlačit možnost vytvářet takzvaná nezisková bytová společenstva. „Otevřeme tím bytovou výstavbu právě pro lidi typu pana Ponce,“ vysvětluje Špidla. „Musí jít o neziskové organizace, aby tam mohla proudit podpora z veřejných rozpočtů; návrh už máme připraven,“ říká.
Předsedkyně US-DEU Hana Marvanová, jejíž strana jde do voleb společně s KDU-ČSL pod hlavičkou koalice, vidí hlavní problém Jiřího Ponce v bydlení. „Kdyby se s rodinou odstěhoval k manželčiným rodičům za město, zvýší se tím náklady na dojíždění – to není řešení,“ uvažuje. „Jemu by pomohlo, kdyby se nám podařilo po volbách uskutečnit naši bytovou politiku,“ láká Jiřího Ponce pro podporu své strany.

Levné hypotéky.

Marvanová vychází z předpokladu, že smlouvu na dobu určitou Ponc před léty uzavřel kvůli tomu, že jiný byt na trhu nesehnal. Proto US-DEU navrhuje uvolnit trh s byty deregulací nájemného. Věří, že současné, hromaděním levných bytů vyšroubované nájemné, by kleslo, a tudíž by Poncovi měli možnost sehnat normální nájemní byt na dobu neurčitou.
Ovšem vzhledem k celkovému dvacetitisícovému měsíčnímu příjmu by Marvanová mladé rodině doporučovala, aby si byt opatřila pomocí hypotéky. „Chtěli bychom středním vrstvám s příjmy zhruba dvacet tisíc skutečně razantně zpřístupnit hypotéky,“ říká. Měsíční splátka by prý neměla přesáhnout deset tisíc, ale spíše by se měla pohybovat kolem osmi tisíc. Hypotéky a státní podpora by navíc neměly pomoci jen k pořízení nového bydlení, ale i k nákupu starších bytů.
Druhý z lídrů předvolební koalice, šéf lidovců Cyril Svoboda, rovněž pro Jiřího Ponce navrhuje půjčku nebo hypotéku, jíž by prý měly co nejvíce zpřístupnit garance státu. Ovšem zdůrazňuje, že především musí o přijatelné bydlení usilovat Ponc sám. „Rozhodně už dnes není situace s bydlením taková, že je to pouze na rezignaci. Jsem přesvědčen, že není pravda, že ve velkém není možné sehnat žádný jiný byt. Nějaká alternativa je, ale znamená to se stěhovat. Rozebrat svou jistě velkou knihovnu a přestěhovat ji na okraj města,“ říká Svoboda káravě. Konstatuje, že člověk se musí umět vyrovnat s tím, že nebude chodit do práce pět minut pěšky, ale jezdit dvacet minut městskou hromadnou dopravou.

Státní garance.

Hana Marvanová tvrdí, že US-DEU chce výši měsíčních hypotečních splátek srazit hlavně posílením daňové úlevy při získání prvního bydlení. Vzhledem k tomu, že unionisté by rádi uskutečnili svou ideu společného zdanění manželů, znamenalo by to, že v budoucnu by si manželé, kteří si vezmou hypotéku na svůj první byt, odečetli část splácené částky od daňového základu. Zároveň by dále existovaly dotace pro úrok, a to ve větší míře, než je tomu dnes (jedno procento). Handicapem hypotečních úvěrů je v současnosti také skutečnost, že banky po klientech požadují složení jistiny ve výši zhruba třetiny ceny pořizované nemovitosti. „Tuto sumu chceme snížit na pět, maximálně deset procent,“ nabízí Jiřímu Poncovi Hana Marvanová.

Předhypoteční úvěry.

Nižší jistiny by Marvanová chtěla dosáhnout zavedením takzvaných předhypotečních úvěrů. Ty by měly být výhodné, protože garanci za ně má poskytovat stát. Ve světě je to prý běžný postup. Navrhovaný model by v praxi znamenal, že Jiří Ponc by složil pouhých pět procent ceny pořizované nemovitosti a na zbytek by dostal od banky komplexní úvěr. Ten by sestával z hypotečního úvěru, zajištěného nemovitostí, a z předhypotečního úvěru, zajištěného státem.
Pomocí takto nastavených hypoték by mladé rodiny mohly snáze dosáhnout alespoň na byty na okrajích města nebo ve starší zástavbě. Marvanová ovšem předpokládá, že po zvýšení platů by rodina posléze „zahajovací“ byt i s hypotékou prodala a na novou hypotéku by si pořídila lepší bydlení.

MM25_AI

Prodloužit splácení.

Dnes se hypotéky splácejí dvacet let. Marvanová ovšem upozorňuje, že vyšší inflace stejně jako navrhované dotace a státní garance umožňují dobu splácení prodloužit, přičemž navrhuje hranici třicet let. „Zátěž pro rodinu by vlastně nevzrostla, splacená částka by o moc nepřevýšila částku půjčenou. Myslím, že panu Poncovi by právě toto výrazně pomohlo,“ soudí předsedkyně US-DEU.

Památkář v ohrožení Jiří Ponc (36) je zaměstnancem památkového úřadu ve velkém městě, schvaluje stavební úpravy domů z 19. století. Vzděláním je kunsthistorik, před dvěma lety se oženil s kolegyní. Vyženil devítiletou dceru Markétu a nyní má s manželkou ročního syna Petra. Rodina žije v bytě 2+1 v historickém jádru města, se soukromým majitelem domu mají uzavřenu smlouvu na dobu určitou (do konce příštího roku). Co bude dál, Jiří Ponc zatím neví, snad budou žít u manželčiných rodičů v domku nedaleko za městem. Tvrdí, že z měsíčních čistých platů dvakrát deset tisíc čistého, sotva stačí utáhnout jen nejnutnější platby. Jiří si proto přivydělává psaním článků, sestavováním sborníků, malováním obrázků, prodejem keramiky. Nemá auto, využívá chaty své matky za městem. Finanční nouze ho trápí, politika ho přestala zajímat, sympatizuje s protiglobalizačními iniciativami.
Pozn.: Jde o portrét zcela konkrétního člověka, pouze jméno je smyšlené a fotografie ilustrační

  • Našli jste v článku chybu?