Česká národní banka minulý týden jednala o podobě své měnové politiky. Rozhodla, že úrokové sazby zůstanou tentokrát beze změny. Finanční trh sice tímto rozhodnutím nebyl nikterak překvapen, ale do poslední chvíle byl výsledek očekáván s napětím. Jak ponechání sazeb beze změny, tak jejich snížení o čtvrt procentního bodu totiž bylo možné.
Obě rozhodnutí by byla dobře zdůvodnitelná. Pro ponechání sazeb beze změny hovořil fakt, že v budoucnu bude muset vláda a Parlament rozhodnout o zvýšení spotřebních daní a daně z přidané hodnoty - a vyšší daně povedou k přechodně vyšší inflaci. Vyšší inflace by se pak těžko snášela s nižšími úroky. Tento argument v poslední době zmiňovali zejména někteří členové bankovní rady České národní banky. Naproti tomu z jiných míst ČNB i z kruhů nezávislých ekonomů (včetně nás) se ozývá protiargument, že zvýšení daní je pouze administrativním opatřením a vyšší inflace by byla jen přechodná. Měnová politika by měla reagovat hlavně na skutečný stav ekonomiky. Mnohé podniky nejsou v tak dobré kondici, aby bylo možno tvrdit, že další snížení úroků je už zbytečné. Jestliže tentokrát nedošlo ke snížení úrokových sazeb, ještě to nic neznamená. Příští měsíc bude výše úroků opakovaně ve hře. O nejednoznačném očekávání ohledně budoucího rozhodnutí centrální banky přitom svědčí i situace na peněžním trhu. Řada subjektů stále spekuluje na další pokles sazeb. My se však domníváme, že ačkoliv ČNB prostor pro uvolnění měnové politiky má, osud úrokových sazeb je přece jen natolik nejistý, že podobné spekulace jsou příliš rizikové. Kdo tedy dnes splácí variabilně úročený úvěr, měl by o zajištění svých úrokových plateb uvažovat okamžitě a nečekat na případnou výhodnější situaci. Jednak by se jí nemusel dočkat, jednak by jedno malé snížení sazeb bylo z hlediska výhodnosti zajištění již téměř zanedbatelné.
