Ursula von der Leyenová přednesla v polovině května na jednání Evropské komise velmi přísný projev. Svým kolegům poprvé po několika týdnech z očí do očí řekla, že mají příležitost dát dohromady realistický plán přestavby evropského hospodářství, zdecimovaného koronavirovou krizí. Jde o unikátní příležitost, ale času není nazbyt.
Jeden podstatný detail ovšem v prezentaci předsedkyně nápadně chyběl: rozsah záchranného fondu, který se chystá navrhnout. A to je právě otázka, která komisi citelně rozděluje. Von der Leyenová má v plánu pokusit se získat nové pravomoci tak, aby z komise udělala hybatele oživení evropského hospodářství, a členské státy chce požádat o bezprecedentní volnost k výběru peněz na trzích. Vlády jihoevropských zemí lobbují za to, aby Unie dostala k dispozici palebnou sílu ve výši až 1,5 bilionu eur (cca 40 bilionů korun) na zvládnutí současné krize. Naopak severské země se k těmto megalomanským návrhům stavějí značně skepticky.
Jeden z účastníků jednání prozradil, že von der Leyenová po víkendových hovorech s více než dvaceti evropskými vůdci konečně nastínila rozsah tohoto záchranného fondu neboli „nástroje“, jak se mu říká v bruselské hantýrce. Zatímco prvotní úniky informací naznačovaly, že si na zřízení tohoto nástroje komise půjčí okolo 320 miliard eur, nejmenovaný úředník uvedl, že částka bude „podstatně vyšší“. A většina financování pak bude zajištěna spíše formou grantů než půjček. „Pokoušíme se tu o úplně novou konstrukci,“ nechala se slyšet von der Leyenová.
Z deště pod okap
Po dekádě zápolení s krizemi, od hrozby grexitu k realitě brexitu, budou nadcházející týdny a rozhodnutí v nich učiněná opravdu rozhodujícím momentem pro celý evropský projekt. Koronavirová krize prohloubila politické a hospodářské rozkoly mezi severem a jihem kontinentu, které ohrožovaly celistvost Unie již dříve. Zejména nálady v Itálii za poslední tři měsíce nabraly ostrý obrat: i dříve silně proevropské hlasy nyní spíše utichly.
Cílem návrhu von der Leyenové je, aby bylo komisi povoleno vydat stovky milionů eur na zřízení záchranného fondu za účelem podpory zemí, jejichž veřejné finance krize naprosto zdevastovala. K tomu ale bude potřeba podpora všech 27 členských států.
Přijít s návrhem, který nebude evropskými zástupci ihned odmítnut, nebude pro předsedkyni komise snadné. Zvláště po jejím nejistém začátku, kdy na Unii mířila kritika za laxnost. Von der Leyenová, která je v čele komise od 1. prosince loňského roku, musela od první chvíle řešit rozbroje mezi samotnými komisaři, a někteří úředníci dokonce tvrdí, že si ona a ani úzký okruh jejích poradců neumějí poradit se složitými byrokratickými mechanismy, které mají řídit.
„Dotažení revitalizačního plánu bude pro tuto Evropskou komisi hodinou pravdy - chvíle, která rozhodne o jejím osudu,“ říká Pascal Lamy, bývalý šéf Světové obchodní organizace a někdejší vedoucí kabinetu Jacquesa Delorse, předsedy komise mezi lety 1985 až 1995. „Bavíme se tu o naprosto výjimečném instrumentu, který Unii umožní půjčovat si a fungovat s deficitem, aby mohlo být celé oživení financováno. To pro mnohé členské státy doopravdy znamená překročení Rubikonu“
Fiskální intervence
Od březnového propuknutí krize členské státy nešetřily vzájemným obviňováním. Jižní země včetně Itálie viní Německo a jeho spojence z nedostatečných projevů solidarity. Šetrné severské státy mezitím kroutí hlavou nad rozsáhlým zadlužováním se ze společných zdrojů. Výnosy z vládních dluhopisů drží pod kontrolou Evropská centrální banka (ECB), která se letos chystá nakoupit další v hodnotě téměř 900 miliard eur. Evropští ministři též odsouhlasili balíček úlev v hodnotě 540 miliard eur, a to včetně možných úvěrů z Evropského stabilizačního mechanismu (záchranný fond finanční pomoci pro země platící eurem).
Christine Lagardeová, prezidentka ECB, ovšem trvá na tom, že odpověď na tuto krizi netkví jen v měnové politice. Velmi sporný rozsudek německého ústavního soudu ohledně postupů ECB vyvolal nové otázky stran budoucnosti měnové politiky a zintenzivnil volání po přesvědčivé fiskální odpovědi ze strany členských států. Evropský komisař pro oblast hospodářství Paolo Gentiloni vyjádřil své obavy, že krize by mohla ještě znásobit rozdíly v rámci celého společenství vzhledem k odlišným fiskálním možnostem jednotlivých států. „Krize se sice dotýká všech, ale hrozí, že bude mít pro každého jinak závažné důsledky. To ohrožuje rovné podmínky členských států a ekonomickou konvergenci, zejména v eurozóně. Komise má za úkol vytvořit návrh, který překonává jejich rozdílná postavení a musí dosáhnout konsenzu - to se lehce říká, ale nesnadno provádí“ tvrdí Gentiloni.
Na summitu z konce dubna se evropští vůdci dohodli nezřizovat separátní záchranný fond a namísto toho dát komisi novou úvěrovou kapacitu a napojit výdaje na unijní rozpočet pro období 2021 až 2027, známý jako víceletý finanční rámec (VFR). „Došlo nám, že potřebujeme pojící prvek - a jediným nástrojem, odzkoušeným a věrohodným, je VFR“říká von der Leyenová. „Dříve navrhovaný fond byl kritizován - někdo byl pro jeho zřízení a někdo byl zcela proti. Pro mě byla největší starost, že jsme žádný víceletý finanční rámec dosud neměli“ dodává.
Podle návrhů poskytnou členské státy komisi záruky k půjčkám ve výši stovek miliard eur na otevřeném trhu. To rozmístí peníze v podobě levných úvěrů, stejně jako grantů a záruk, s cílem podpořit investice do projektů a firem. Tyto peníze by se do členských států dostaly skrz radikálně přepracovaný VFR. Napojení záchranného fondu na tento budoucí rozpočet je ovšem risk vzhledem k tomu, že rozhovory o podobě rozpočtu jsou již dva roky na mrtvém bodě.
Jižní státy chtějí, aby bylo co nejvíce peněz z fondu vydáno ve formě nesplatných záruk, čemuž oponují státy severu. Východoevropské země, spoléhající se na unijní programy regionální podpory, mají naopak obavu, že tyto peníze budou odkloněny právě do problematických jižních zemí.
Výše zmiňovaný úředník, který se účastnil klíčových jednání, dále prozradil, že v rozsahu fondu, který komise pravděpodobně navrhne, bude podíl záruk vyšší než podíl půjček. Je to proto, že Unie už odsouhlasila záchranný balíček v hodnotě 540 miliard eur, který zcela sestává z půjček členským státům. Ty se mezitím připravují na složitou debatu o tom, jak a kdy bude tento dluh splacen. Komise má v plánu požádat členské státy o nové příjmy z takzvaných „vlastních zdrojů“ (například daně z plastu), což samozřejmě nebude snadné.
Státy budou muset stanovit pravidla distribuce těchto peněz, stejně jako reformovat podmínky unijních záruk. Předsedkyně komise von der Leyenová bude potřebovat i podporu Evropského parlamentu, o níž vede v posledních dnech intenzivní rozhovory. Navrhla, že po dubnovém summitu bude chtít mít k dispozici alespoň bilion eur, načež byla parlamentem varována před používáním „finančního čarování a jiných pochybných metod“.
Nedostatek koordinace
Von der Leyenová měla k přípravě na takovýto náročný úkol velice málo času. Teprve loni byla nečekaně vystřelena na post předsedkyně komise poté, co se nenašla podpora pro jiné favority. Šéfka komise čelila problémům již na počátku krize, jelikož jí chyběl dostatek zkušeností s unijními strukturami a byla přímo vhozena do stavu nouze, způsobeného okolnostmi mimo unijní působnost. „Zpočátku byla velmi nejistá. Hlavně proto, že krize zasáhla oblasti, ve kterých nemá komise žádné pravomoci,“ prozradil jeden z úředníků.
Von der Leyenová zaujala velice osobní přístup na rozdíl od svého předchůdce Jeana-Clauda Junckera. Sama předsedá každodenním jednáním, která nezahrnují jen vedoucí politiky, ale i pracovníky zařazené do prioritních projektů. Avšak tato přílišná horlivost některým kritikům připadá spíše jako nedostatek politické koordinace na špici komise a jako přehnaná důvěra v úzký okruh poradců. Některé z nich si von der Leyenová přivezla z Berlína. „Podle mě je její největší problém v tom, že má okolo sebe jen dvě až tři osoby a vůbec neposlouchá, co říká někdo jiný,“ vyjádřil svůj názor jeden z úředníků. Další zmiňují nemožnost seznámit se s novými návrhy komise a též pomalé reakce na žádosti o informace.
Kritika nedávno zesílila i kvůli rozhodnutí komise agresivně vyšetřit únik interních dokumentů, včetně návrhů zmiňovaných plánů na oživení ekonomiky. Jeden z unijních diplomatů říká, že tento nátlak v Bruselu narušil běžnou pracovní rutinu. Nehledě na to, že se úniky týkají spíše neformálních doporučení. Jiní celou situaci popisují jako hon na čarodějnice.
Mluvčí Evropské komise minulý týden zdůraznil, že se v rámci tohoto vyšetřování „neodehrává naprosto nic výjimečného“. Jiní ovšem tvrdí, že vyšetřování je dalším důkazem frustrace předsedkyně von der Leyenové z neschopnosti mít nad svou institucí kontrolu. Úředníci také podotýkají, že sama nikdy nebyla premiérkou, na rozdíl od bývalého předsedy Junckera, který ke kulatému stolu unijních summitů usedal již v devadesátých letech z pozice lucemburského premiéra. Ani dokumenty vydávané jejím týmem nejsou jednotné. V něm sedí političtí veteráni jako Paolo Gentiloni, bývalý italský předseda vlády, nebo francouzský komisař Thierry Breton. Ti v dubnu předložili poněkud odlišné plány na zřízení účelového evropského záchranného fondu. Výsledkem jsou nejasná očekávání ohledně dalších kroků Unie a viditelné rozkoly v nejvyšších řadách komise.
Předsedkyně von der Leyenová na svou obranu připomíná práci, jež byla pod jejím vedením provedena -komise v reakci na krizi zavedla více než 260 opatření, včetně 140 schválení pomoci pro jednotlivé státy, schéma povolení pro zdravotnický export, doporučený postup při uzavírání hranic a uvolnění pravidel eurozóny pro národní rozpočty. Jeden z jejích vlajkových programů, plán na podporu národního kurzarbeitu v hodnotě 100 miliard eur, byl odsouhlasen ani ne měsíc od navržení.
„Kde můžeme, jednáme rychleji než kdokoli jiný,“ říká von der Leyenová. Bez včasných zásahů, jako je například uvolnění rozpočtových pravidel a podmínek pro získání finanční pomoci, by „žádný z členských států nebyl tam, kde teď je. Zoufale tyto kroky potřebovaly a my je zařídili v rekordním čase,“dodává.
Vyšší příspěvky
Největší výzva je ale stále před ní. Spolu s komisařem pro rozpočet Johannesem Hahnem hodlá předložit Evropské radě plány na hospodářskou obnovu. Pak odpovědnost za sjednání rozpočtu a rozsah záchranného fondu přesune na tuto instituci a členské státy.
Německá kancléřka Angela Merkelová naznačila, že je pro společnou reakci EU připravena výrazně navýšit finanční příspěvky Německa, což podle některých komentátorů dává naději na zvládnutí celé situace. „Doufám, že je všem jasné, že tohle není otázka nějakého uhlazeného kompromisu,“ říká jeden z unijních diplomatů. „Tohle je otázka přežití vnitřního trhu a celého Evropského společenství.“ 9
očekávaná ekonomická
rekonvalescence po roce 2020
(% změna v HDP, předpověď EK, jaro 2020)
Největší evropské ekonomiky
čeká velké zadlužování
(Celkový vládní dluh jako % HDP)
německo dostalo nejvíc
(státní pomoc schválená Evropskou komisí během krize,
v mld. eur)
O autorovi| Sam Fleming, Jim Brunsden, Michael Peel © 2020 The Financial Times Limited
