Urvi, co můžeš

Češi mají šanci obsadit dvě ambasády v rodící se evropské diplomacii

České ministerstvo zahraničních věcí (MZV) se snaží prosadit své experty do diplomatického sboru Evropské unie nazývaného Evropská služba vnější akce (ESVA). Týdeníku EURO se podařilo zjistit jména dvou seniorních diplomatů, kteří mají největší šance obsadit velvyslanecké posty. Prvním z kandidátů je Milan Hupcej, který míří na post velvyslance EU v Jižní Koreji s akreditací i pro komunisty ovládanou KLDR. Do Gruzie by měl být vyslán Ivan Jestřáb, jenž je v současné době v zemi českým ambasadorem. „Snažíme se prosadit lidi, kteří mají specifické znalosti daných teritorií a v silné konkurenci uvnitř EU mají šanci uspět,“ popisuje strategii prosazování českých diplomatů náměstek ministra zahraničí Hynek Kmoníček. Tito dva Češi podle něj figurují na špici seznamu deseti až dvanácti osob, které mají spolu s šesti tisíci kolegy sloužit Catherine Ashtonové, vysoké představitelce EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Šéfdiplomatka na sklonku března představila strukturu svého úřadu. Z organizačního schématu, které má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že pod baronkou bude pracovat generální tajemník se dvěma zástupci.

Volání Orientu

V Bruselu se již nějakou dobu válčí o to, kdo koho prosadí na místo šéfů diplomatických misí EU. Ty mají nahradit delegace Evropské komise (EK) ve světě. Část míst má být obsazena úředníky EK, dílem se do diplomatického sboru dostanou zaměstnanci Rady, kteří dříve pracovali pro Javiera Solanu. Zbytek personálu navrhnou členské státy. Ashtonová doposud nestanovila kritéria ani proceduru pro výběr vhodných kandidátů. Tím se vytvořil prostor pro mocenský boj o to, kdo, koho a kam prosadí. Češi sázejí na specializaci. Dobře vědí, že prosadit se do velkých a významných zemí bude komplikované. Navrhují tedy kandidáty, kteří mají s regionem zkušenosti a hovoří exotickými jazyky. Sázejí také na to, že nepředstavují riziko z hlediska mocenských zájmů, jaké by například hrozilo u francouzského diplomata, který by šéfoval velvyslanectví EU v bývalé severoafrické kolonii Alžíru. Oba kandidáti za Česko splňují podle náměstka Kmoníčka všechna tato kritéria. Milan Hupcej se celý život zabýval Koreou. V 90. letech sloužil jako chargé d’affaires na českém velvyslanectví v Soulu, hovoří korejsky a má kontakty na obou stranách válkou rozděleného poloostrova. Jezdí dokonce přednášet o problémech regionu na školení diplomatů EU do Bruselu. „V celé unii jsou tři diplomati s podobným profilem. Dva z nich sedí v Bruselu, berou slušný evropský plat a do Soulu raději vyšlou Hupceje,“ dodává zdroj týdeníku EURO, který si nepřál být jmenován. Mezi diplomaty, které česká strana aktivně prosazuje do ESVA patří Ivan Jestřáb, velvyslanec České republiky v Gruzii a Arménii a bývalý zahraničně-politický poradce někdejšího premiéra Jiřího Paroubka. Jestřáb má díky svému současnému angažmá kontakty jak na lidi okolo prezidenta Michaila Saakašviliho, tak na gruzínskou opozici reálné šance zůstat v pozici velvyslance, tentokrát však za celou EU.

Boj o křesla

Do unijní diplomatické služby se valí žádosti ze všech stran. Zvýšenou aktivitu registrují v Bruselu zejména z Madridu. Španělé předsedají EU a logicky chtějí svého postavení využít. Proto prý Ashtonové předložili seznam se dvěma desítkami španělských uchazečů. Spouštěcím momentem mocenského přetlačování o ambasadorská místa bylo únorové jmenování João Marquese de Almeidy velvyslancem EU v USA. Předseda EK José Barroso dosadil tohoto bývalého šéfa svého kabinetu na top diplomatický post ve Washingtonu hned na prvním zasedání nového komisařského kolegia. Stalo se tak bez předchozí konzultace se členskými státy. „Nebylo to šťastné rozhodnutí,“ popisuje jmenování zdroj týdeníku EURO z Evropské komise. Tento krok totiž vedl k řetězové reakci. Například o šéfování delegace EU v Číně se přihlásilo hned sedm uchazečů. Nepřehledná situace bez jasných výběrových kritérií vyúsťuje v silovou diplomacii. Toho se obávají zejména menší členské země. Proto skupina jedenácti zemí vedená Rakouskem sepsala stížnost. Chtějí rovné zastoupení ve stovce pozic, které se v dohledné době v ESVA otevřou pro diplomaty z členských států.

Nejasné pravomoci

Vedle misí v zahraničí se evropské instituce a členské státy urputně sváří o podobu úřadu, který má být v Bruselu vytvořen. Jde zejména o peníze a vliv. Mezi nejspornější otázky, které vyvstaly při prezentaci struktury a fungování ESVA, patřilo rozdělení pravomocí v rámci EK. Cathrine Ashtonová zastává vedle postu vysoké představitelky i funkci místopředsedkyně Komise. Její lidé chtějí mluvit do rozvojové pomoci EU a do politiky rozšiřování. Tato portfolia přitom spravují v komisařském kolegiu Estonec Andris Piebalgs a Čech Štefan Füle. Rozpočet na rozvojové projekty unie dosahuje ročně nezanedbatelných 30 miliard eur. Zatímco původně unijní šéfdiplomatka toužila o osudu rozvojových peněz rozhodovat sama, v kompromisní dohodě stojí, že o rozdělení peněz pro jednotlivé rozvojové země a regiony se sice postará ESVA, na provedení konkrétních projektů však dohlédne Evropská komise. Konflikt překrývajících se pravomocí hrozil i v oblasti sousedské politiky. Ten však byl prý rovněž zažehnán. Český komisař bude mít na starost bilaterální otázky mezi unií a jejími sousedy. Baronka ponese odpovědnost za strategické priority vůči okolním regionům. Podle úředníka EK, který si nepřál být jmenován, spolu oba protagonisté (Ashtonová a Füle) lidsky dobře vycházejí. „Pravidelně se spolu radí. Existují problémy, kde je těžké určit, zda jde o čistě dvoustrannou nebo širší problematiku. Oproti situaci předchozí Komise a trojúhelníku Solana (vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku), Olli Rehn (bývalý komisař pro rozšíření) a Benita Ferrero-Waldnerová (exkomisařka pro vnější vztahy) funguje současný zahraničně-politický tandem mnohem lépe. Je to dáno dobrými vztahy Ashtonové a Füleho,“ vysvětluje nejmenovaný úředník EK.

Struktura bez peněz

Catherine Ashtonová zveřejnila představu o struktuře ESVA 24. března. V organizačním schématu je hlavní výkonnou silou generální tajemník, kterého zastupují dva náměstci. Zatímco první odpovídá za vnitřní chod úřadu, druhý má na starost vztahy s vnějškem. Vysoké představitelce mají být dále podřízeni zvláštní emisaři. O úroveň níž se struktura úřadu větví na šest generálních ředitelství, která pokrývají vedle servisních služeb jednotlivá světová teritoria. Zejména otázka zástupců Ashtonové se stala stěžejním bodem kritiky předloženého schématu. Poslanci Evropského parlamentu (EP) navrhují, aby byli jmenováni na základě politické příslušnosti. Do procesu výběru EP nemůže zasáhnout přímo. Bude však rozhodovat o rozpočtových a zaměstnaneckých otázkách nové instituce, a proto má jeho hlas svou váhu. Europoslanci dále namítají, že náročné povolání šéfdiplomatky bude vyžadovat množství setkání, které nebude moci absolvovat. Obávají se také příliš dominantního postu generálního tajemníka, který bude řídit každodenní fungování úřadu, a to podle francouzského vzoru. Jedním ze dvou nejvážnějších kandidátů na post zástupce Ashtonové je totiž Pierre Sellal, který v současnosti zastává funkci generálního tajemníka na francouzském ministerstvu zahraničí. Druhým uchazečem je blízký spolupracovník německé kancléřky Angely Merkelové Christoph Heusgen. Dalším zdrojem napětí mezi vysokou představitelkou a členskými státy je nedostatečná politická kontrola nad bezpečnostní problematikou včetně civilních a vojenských misí EU.