Nová strategie EU bude muset definovat, jak měřit úspěch
Každý politický, hospodářský nebo ekonomický „celek“ by měl mít vizi rozvoje a strategii k jejímu naplnění. Proto je v pořádku, že v roce 2000 Evropská unie přijala Lisabonskou strategii (LS). V podmínkách tehdejšího vývoje globální ekonomiky bylo zvyšování evropské konkurenceschopnosti na základě znalostí správným rozhodnutím. Na LS neshledávám ani po deseti letech nic špatného. Bylo jasné, že Evropa nebude mít ani surovinovou základnu ani levnou pracovní silu, na nichž by mohla dlouhodobě budovat růst.
Znalostní ekonomika
„Znalostní ekonomika“ se stala jakýmsi zaklínadlem, přestože si pod ní každý představoval něco jiného. Určitě však neznamená extrémní posun od zpracovatelského průmyslu ke službám. Nelze totiž vše vyrábět v Číně a dovážet z ní. Navíc se přílišná závislost na službách ukázala za finanční krize slabinou. Státy s vysokým podílem služeb, jako je Irsko, Velká Británie nebo Island, měly značné problémy. Znalostní ekonomika znamená, že ve všech oblastech hospodářství – v těžbě a zpracování surovin, průmyslu, službách i v zemědělství – je třeba zvyšovat efektivitu a zisk na základě znalostí a know-how. Stručně řečeno, maximalizovat inovační potenciál. V tom je jedna z největších slabin Evropy ve srovnání s USA.
Nikdy nemělo smysl – a ani dnes nemá – považovat USA ve všem za absolutní vzor. Není třeba nikoho dohánět ve výši HDP na obyvatele. Tento ekonomický ukazatel sice nadále považuji za nejjednodušší a nejobjektivnější, pokud jde o vyspělost ekonomiky, ale určitě není ideální. A neměl by být jediným měřítkem rozvoje evropské konkurenceschopnosti a kvality života. Proto by měla nová Strategie 2020 definovat, čeho chce EU dosáhnout a jak to bude měřit. Není třeba někoho dohánět. Je však nutné maximalizovat potenciál na základě tradičních evropských hodnot.
Česká republika
Česká republika se za posledních deset let posunula kupředu. Ze vstupu do EU profitovala a dlouhou dobu byla jednou z nejúspěšněji se rozvíjejících evropských ekonomik. Její HDP rostl, nezaměstnanost poklesla a mnoho odvětví vykazovalo růst efektivity a přidané hodnoty. Zvyšovaly se i investice do výzkumu a vývoje. Životní úroveň rostla natolik, že to mnoho lidí začalo povazovat za samozřejmost. Navzdory tomu však nelze říct, že by ČR plně využívala svůj potenciál. Využití EU fondů brzdí byrokracie, politikaření při přípravě operačních programů a nekompetence hodnotitelů.
Na hodnocení LS je nejsmutnější, že se poskytovatelům při rozdělování těchto fondů v podstatě nedaří plně soustředit na její cíle. Nezbytná reforma školství postoupila jen nepatrně. Zpracováváme nové bílé, zelené a jiné knihy, ale v praxi se děje málo. Reforma podpory výzkumu a vývoje se zadrhává na emocionální a iracionální debatě o hodnocení výsledků. V ekonomické realitě se rozhoduje o budoucích výsledcích vývoje a výzkumu v praxi i o tom, které zemi to přinese zaměstnanost, zisky a daně. V tom není ČR příliš úspěšná – navzdory svému velkému manuálnímu i duševnímu potenciálu. Pro překonání „údolí smrti“ mezi výzkumem a inovacemi a zahájením výroby jsme učinili málo. Dle mých zkušeností se to děje jen díky nadstandardní píli lidí ve výzkumných ústavech, na univerzitách a ve firmách.
Zpracovatelský průmysl je a zůstane tahounem české ekonomiky, přesto nejsme schopní posílit kvalitu a povzbudit zájem o technické vzdělávání a výzkum. Totéž platí o rozvoji služeb s vysokou přidanou hodnotou, například v oblasti informačních a komunikačních technologií.
Svět se mění
Při hodnocení LS je třeba si uvědomit, že se svět mění. Dnes by nás nemělo zajímat, jak dohnat USA, ale jak konkurovat Číně a Indii. Před deseti lety se o jejich růstu a potenciálu jen mluvilo. Dnes už o nich nikdo nepochybuje. Z Evropy by se neměl stát skanzen, v němž se budou rekreovat bohatí Číňané. Nová strategie musí nastínit východiska, pokud jde o ekologii, energetickou nezávislost a evropskou bezpečnost, a naznačit možnosti regulace finančních systémů, která by zmírnila opakování finančních krizi. A měla by také zdůrazňovat fiskální disciplínu, jež je nezbytná pro úspěšné fungování evropské měny.
Ať už bude nová strategie EU vypadat jakkoli, její realizace a úspěch budou záviset na chování jednotlivých vlád, regionů, firem a koneckonců i na každém z nás.
