Vymáhání pohledávek je svým způsobem zvláštní činnost. Zvláštní tím, že se pokouší napravovat nedostatky v obchodních vztazích, leckdy již velmi obtížně řešitelné. Každé vymáhání jednotlivé pohledávky je jedinečné a přináší nové zkušenosti. V zásadě nemusí platit, že čím je pohledávka exotičtější, tím je menší pravděpodobnost jejího vydobytí. Pro podporu svého „tvrzení bych se chtěl podělit o zkušenosti s vymáháním pohledávky v dalekém Kazachstánu.
Šestá skupina.
Kazachstán patří do šesté skupiny zemí rizikovosti podle standardů OECD, tudíž je relativně rizikový. V takovém případě exportéři nebo peněžní ústavy poskytující exportní financování zajišťují svá rizika mimo jiné i pojištěním u úvěrových pojišťoven. Tyto pojišťovny u podobných případů podmiňují poskytnutí pojistné ochrany co nejnižší možnou mírou rizika dlužníka, což v praxi znamená – státní riziko. Jinými slovy lze říci, že dlužníkem bývá peněžní ústav nebo podnik vlastněný zcela nebo významně státem.
Velmi často se využívá pro poskytnutí exportního financování již zaběhlých postupů v mezinárodním obchodě. Na základě momentální situace se využívá především takzvaný dodavatelský nebo odběratelský úvěr.
Zvolená konstrukce exportního financování a podmínky smluvní dokumentace mají zásadní vliv na taktiku a volbu jednotlivých kroků vedoucí k vymožení vzniklých pohledávek.
Varianty v rukávu.
V mé dosavadní praxi vymáhání pohledávek jsem dospěl k názoru, že jediným standardním principem, kterým je možné se řídit při vymáhání pohledávek, je princip naprosté nestandardnosti. To platí obzvlášť v zemích s odlišnou kulturou a vnímáním obchodních vztahů a odlišným právním systémem. Proto je nutné disponovat vždy větším počtem variant a kombinací, které mohou vést k základnímu cíli: dosáhnout od dlužníka uhrazení svého závazku. Postupem času tak dochází k různým možným i nemožným kombinacím řešení, která mají větší či menší šanci na úspěch. Neustále je třeba mít na paměti základní „zlaté pravidlo vymáhání: náklad na vymáhání dluhu by neměl být vyšší než výtěžnost pohledávky.
Stará písnička.
Zpočátku se mi kvalita pohledávky zdála solidní – dlužníkem byla kazašská komerční banka se stoprocentní státní účastí. Účetní výkazy a dostupné informace potvrzovaly relativní stabilitu tohoto peněžního ústavu. Také závazek přibližně dva miliony DEM se vzhledem k její bilanci jevil jako malý. Pozdější počínání branky mne však přesvědčilo o pravém opaku. Chování jejích představitelů bylo možné charakterizovat slovníkem vymahače pohledávek jako zřejmou platební nevůli, i když představitelé banky na jednáních tvrdili, že se peněžní ústav nachází v krátkodobé platební neschopnosti pouze proto, že financuje nové hlavní město Astana, a jako hlavní důvod uváděli, že především kazašský dovozce neuhradil svůj závazek vůči bance za dovezené zboží. Myslím, že není nutné cokoli k tomu dodávat, neboť podobnou písničku slýchává každý, kdo urguje svoji pohledávku vůči dlužníkovi. Tato písnička byla v rusko–anglickém provedení.
Pro bližší představu uvádím, že předmětem vývozu českého exportéra v tomto obchodním případu byl obor potravinářského průmyslu, který je pro naše firmy v Kazachstánu velmi atraktivní.
Návrhy kazašského dovozce, aby český exportér si část dodaného zboží odebral a prodal jiným zájemcům, se sice jevila jako zajímavá, ale později se ukázalo, že to není možné vzhledem k nesolidnosti dovozce a špatné komunikaci s financující bankou, která byla dlužníkem.
Specializovaná společnost.
Po vyčerpání veškerých reálných možností je nutné hledat nestandardní řešení, které by vedlo alespoň k částečnému vymožení pohledávky.
Jako nejpružnější a nejúčinnější ze všech variant se nakonec ukázala varianta nalezení specializované společnosti na zvláštní finanční operace, jako swap, forward, na které by pohledávka byla úplatně, dle § 524 zákona 40/1964 Sb., postoupena. Takto specializované společnosti se rekrutují ze zemí, kde se obvykle nacházejí světová finanční centra. Při jejím hledání jsme vycházeli z referencí o společnosti a jejím finančním zázemí.
V tomto konkrétnímu případu byla taková specializovaná společnost nalezena ve Velké Británii. Po přesné specifikaci operace a cenové hladiny pohledávky byla celá transakce spuštěna tak, že majitel pohledávky postoupil bezúplatně pohledávku úvěrové pojišťovně (obdržel z jiného smluvního vztahu od ní pojistné plnění) a následně byla transakce ukončena úplatným postoupením předmětné pohledávky z úvěrové pojišťovny na specializovanou společnost.
Vzhledem k relativně vysoké ceně pohledávky, více než 70 procent nominální hodnoty, lze považovat operaci za velmi úspěšnou a po všech stránkách dobře ošetřenou. Podařilo se totiž ve smlouvě o postoupení odvrátit povinnost postupitele ručit za dobytnost pohledávky do výše úplaty za předmětnou pohledávku.
Závěrem dodávám obecnou, ale leckdy opomíjenou pravdu, že vždy je lepší hledat a nalézt všechna možná zabezpečení rizika obchodního vztahu než se domáhat zaplacení u dlužníka. Alespoň nám ubude práce. Té není málo.
