V letošní soutěži vín o Cenu odborného tisku se poprvé naše a zahraniční vína utkala v přímém souboji, bez rozdělení na kategorie „domácí“ a „hosté“. To možná vylekalo producenty z Česka, ovšem ukázalo se, že zbytečně. Vždyť čtvrté místo nejlepšího tuzemského vína v silné konkurenci produktů z největších vinařských zemí světa, znamená plný úspěch.
Absolutním vítězem letošní soutěže bylo kupodivu - tedy pro mne kupodivu - víno bílé a navíc z oblasti vinařsky v Česku nijak zvlášť proslavené. Vzorek, který poslala do klání společnost La Fattoria, pochází z Kampánie, konkrétně z regionu Irpinia a v zemi svého původu patří k nejzajímavějším. Vinaři v regionu, kteří mají přízvisko „rebelové“, totiž nabrali v osmdesátých letech minulého věku nový směr v přípravě a školení vína. Vyloupli z oříšku tradic ten nejlepší a naroubovali jeho jádro na nové styly, které se v té době objevily. Nadále využívají především autochtonních odrůd, dokonale znají jejich klady a umějí z nich získat maximum toho nejlepšího. Díky symbióze vinařské klasiky a moderny tak pomalu posunují region mezi ty, které se důrazně domáhají pozornosti konzumentů. A to nejen v Itálii.
Jedním z „rebelských“ sklepů je také I Vini dei Feudi di San Gregorio. Dvojice Mirella Capaldo a Enzo Ercolino vytvořila dělný, nekonvenční tým, jehož prací vznikají vína, jež lze bez nadsázky ocejchovat znamením „velká“. Na 130 hektarech v pěti vesnicích se dnes rodí vína, jež od průvodce Gambero Rosso získala už tolik oceňujících pohárků, že by zaplnily až neslušně velkou „cinkkostnu“. Pracují s odrůdami, jejichž původ leží hluboko v Antice a které již v oněch časech sluly nejlepšími vlastnostmi. Jména jako Falanghina, Fiano nebo Aglianico získávají díky moderním způsobům úpravy zpět svůj dávný lesk z dob, kdy nechyběla na žádné patricijské hostině v Římě. Stejně tak i sorta, ze které vzešel vítěz soutěže odborného tisku, Greco di Tufo di San Gregorio.
Greco di Tufo di San Gregorio 2004 je víno z odrůdy, o které se už sto let před Kristem hovořilo v Římě jako o révě, již nelze srovnávat se žádnou jinou. Koncentrovaná barva jarního slunce a v ní explodující myriády jisker a až marnotratně bohatá kytka širokého záběru, tak se představuje Greco dnes. Výrazná vůně vanilky, která v úvodu opanuje veškeré další komponenty, po chvíli ustoupí a „výše poposedne“ hrozen a v samém konci lehké podtržení svěžím tónem kyselinek. Na konstrukci chuti se v rámci plného, opulentně komponovaného těla podílí o půl hlavy vedoucí svěží part kyselin lehce rozšířený o uměřenou hořinku, následovaný patrnou minerální a bylinnou stopou. Decentně a s elegancí se ke slovu dostávají v samém závěru dochuti hladivé podkresy letního ovoce. Celkovým vyzněním předlouhého doběhu je svěží, vznosná chuť s notnou dávkou sebevědomí až aristokratického.
