Rušit ministerstva je v Česku oblíbená a lidem opěvovaná disciplína. Působí to dobře. Člověk už si představuje ty armády nepotřebných byrokratů, kteří budou místo sjíždění internetového porna v kanceláři konečně dělat něco pořádného. Třeba i s lopatou.
Právě teď se chystá zrušení ministerstva pro místní rozvoj a nelze než čekat, že bude veřejností přijato s nadšením. Zároveň ale ukazuje, jak jsou fiskální úspory v režii koalice nekoncepční a nepromyšlené. Samozřejmě, zmíněné ministerstvo je tak trochu podivný hybrid. Mít v jednom úřadě vedle sebe bytovou politiku, cestovní ruch, agendu evropských fondů a veřejné zakázky zní už samo o sobě jako ryze český patent.
Takže ho zrušme a sledujme, co se stane dál. Agenda evropských dotací se přesune pod úřad vlády, veřejné zakázky pod ministerstvo financí a bytovou politiku s cestovním ruchem si můžete klidně napsat třeba pod MPO, ale určitě je nemůžete zrušit. S trochou štěstí to budou dělat ti samí lidé, protože tomu rozumí nejlépe, a zřejmě zůstanou i ve stejné budově. Kromě platu ministra a jeho náměstků ušetříte tak akorát na výměně cedulky u vstupních dveří. Proč ne, ale vydávat takový krok za výrazný úspěch v úsporách je při bližším pohledu přinejmenším směšné.
O to víc, podíváme-li se na některé kroky onoho údajně zbytečného ministerstva. Poslední jím předložený zákon navrhuje vznik úřadu pro kontrolu veřejných zakázek. Tedy něco, co by mohlo výrazně zabránit rozrůstání korupce ve státní správě a navíc ušetřit spoustu peněz. Jen v prvním roce 1,6 miliardy korun. Podobný úřad funguje ve všech okolních zemí a zpravidla je velmi efektivní, o čemž se více dočtete v pondělním vydání týdeníku Euro. Jenže vznik nového úřadu by byl podle našich fiskálních mravokárců příliš drahý – stál by třicet milionů korun ročně. Také vám nesedí počty?
Nemůžu si zkrátka pomoct, ale i kdybych nastotisíckrát souhlasil s tím, že tvrdé rozpočtové škrty jsou v takové míře skutečně potřeba, vláda volí v úsporách tu nejméně efektivní cestu. Ministr financí Miroslav Kalousek není sice makroekonom, ale s porovnáním 1,6 miliardy oproti třiceti milionům by mu snad mohl někdo poradit. Třeba by pak i česká společnost byla více přesvědčená o tom, že současné škrty mají smysl. Možná ale bude jednodušší se schovat pod nějaký laciný marketingový tah. Například vyměnit cedulku na budově zrušeného ministerstva.
Další komentáře Tomáše Plhoně:
