Daňové zvýhodnění soukromých životních pojištění bylo poprvé upraveno v roce 2001, kdy vstoupila v platnost novela zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů. Často diskutovaná novela zákona o daních z příjmů, která je součástí zákona č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů, podmínky daňového zvýhodnění soukromého životního pojištění pro fyzické osoby nezměnila. Protože však upravila výši daně z příjmu, konečné zvýhodnění pojistek přece jen ovlivnila.
Limitovaná daňová úleva
Daňová úleva na životní pojištění při splnění podmínek daných zákonem zůstává i v roce 2008 dvanáct tisíc korun za rok. Daňovou úlevu je možné čerpat i z více smluv životního pojištění, ale pouze do výše dvanácti tisíc korun ročně.
Soukromým životním pojištěním se dle zákona o daních z příjmů rozumí zejména pojištění pro případ dožití či smrti, dožití a důchodové připojištění. Aby bylo soukromé životní pojištění daňově uznatelnou položkou, je nutné, aby smlouva o něm byla uzavřena mezi pojišťovnou a fyzickou osobou jako pojistníkem, který je zároveň pojištěným. Dále musí být splněna podmínka výplaty pojistného plnění minimálně až po 60 kalendářních měsících a současně nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu poplatník dosáhne 60 let. Pro pojistné smlouvy s pevně sjednanou částkou pro případ dožití zákon stanovil pro ty s dobou od pěti do patnácti let včetně minimálně 40 tisíc korun. A pro ty s pojistnou dobou nad patnáct let minimální částku alespoň 70 tisíc korun.
Podmínky
Změny zákona o daních z příjmů se dotkly i příspěvků zaměstnavatele na životní pojištění. Nově je stanoven jediný limit pro uznatelný daňový odpočet a osvobození od odvodů pojistného na sociální a zdravotní pojištění souhrnně pro životní pojištění i penzijní připojištění na 24 tisíc korun ročně. Pokud zaměstnavatel přispívá zaměstnanci nad daňově uznatelných 24 tisíc korun ročně, platí zaměstnanec z částky nad tímto limitem jak daně, tak sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnavatel pak pouze odvody na sociální a zdravotní pojištění. Od daně jsou příspěvky pro zaměstnavatele osvobozeny v neomezené výši.
Odečtení nezdanitelných částek ze základu daně u zaměstnanců je podmíněno každoročním potvrzením pojišťovny o pojistném zaplaceném poplatníkem na soukromé životní pojištění zaměstnavateli - a to nejpozději do 15. února následujícího po uplynutí zdaňovacího období. Osoby samostatně výdělečně činné prokazují nároky stejným způsobem a uplatňují je v rámci svého daňového přiznání.
Nárok na odpočet nezdanitelné částky daně zaniká ve chvíli, kdy se změní parametry pojistné smlouvy. Pokud přestane splňovat podmínky dané zákonem o daních z příjmů, nebo pokud je smlouva zrušena nebo je vybráno pojistné, na které již byl uplatněn odpočet daně. Poplatník je potom navíc povinen podat daňové přiznání za zdaňovací období, kdy využíval nároku na odpočet daně z příjmů, a uvést v něm jako příjem částky, o které mu byl v příslušných letech z důvodu placení pojistného snížen základ daně. Nárok na daňové výhody nezaniká, pokud je převedena rezerva z daňově uznatelné smlouvy soukromého životního pojištění na jinou daňově uznatelnou pojistnou smlouvu.
Růst úlohy pojištění
Za příklad si vezměme klienta, který platí měsíčně tisíc korun na životní pojištění. Ročně si tedy může odečíst z daňového základu maximální částku dvanáct tisíc korun. To při patnáctiprocentní rovné dani z příjmu fyzických osob představuje daňovou úsporu 1800 korun ročně. V případě, že bude zaměstnanci na jeho pojistnou smlouvu přispívat ještě zaměstnavatel, pak bude od daně osvobozeno až 36 tisíc korun ročně.
Při uzavírání životního pojištění je však důležité mít na paměti zejména základní princip pojištění. Tím je krytí rizika a skutečnost, že kvalitní pojištění pomůže zabezpečit pojištěného a jeho blízké v těžké životní situaci nebo ve stáří.
