Psát o Policii v České republice v září 2010 znamená psát o drastickém snižování rozpočtu na rok 2011, o obří demonstraci státních zaměstnanců včetně policistů nebo o radikalizaci policejních odborů.
Autor: ČTK
Koncepční otázky bezpečnosti, struktury Policie ČR a projektů eGovernment se zdají být v těchto dnech nedůležité. Jenže ony důležité jsou, jen musejí být řešeny a diskutovány současně s drastickými škrty, se kterými se rezort vnitra musí vypořádat. A to navíc ve velmi vypjaté atmosféře.
Rezort vnitra dostane příští rok o 8,3 miliardy korun méně. Ostatně s poměrně dramatickými úsporami se musí vyrovnat každý rezort a není žádný, kde by snižování výdajů vyvolávalo nadšení.
Potřeba šetřit na výdajích je obecně akceptována veřejností i většinou politické reprezentace. Zda je ale vůbec prakticky možné provozní výdaje státu snížit o 60 miliard a výdaje ministerstva vnitra o takřka 9 miliard, je otázkou, na kterou stále nenacházím přesvědčivou odpověď.
Razantní snížení počtu státních zaměstnanců možné je, ale není možné okamžitě snížit výdaje státu razantním propouštěním. Každému propuštěnému zaměstnanci ze zákona náleží odstupné a v případě mnoha policistů ještě navíc výsluha. Všechny úspory a snížení výdajů státu, které znamenají změnu zákona (to je většina tak zvaných mandatorních výdajů státu, jako důchody, sociální dávky atd.) trvají zase nesnesitelně dlouho.
Současná vládní koalice disponuje poměrně pohodlnou většinou 118 hlasů, takže délka legislativního procesu a politická vůle je překonatelná, krátkodobé zvýšení výdajů státu při výrazném propouštění státních zaměstnanců ale překonatelné není.
Mluví se o tom, že stát v roce 2011 propustí až 6 000 zaměstnanců. Odboráři bijí na poplach, ostatně stát by skutečně měl přispěchat s informací, jaké dopady na státní rozpočet takové propouštění bude mít. Je dost pravděpodobné, že většina z takto propuštěných skončí opět v náruči státu jako příjemce sociálních dávek. Ostatně analýza dopadů rozpočtových škrtů na ekonomiku je to, co současná vláda stále dluží. Škrty bez analýzy a vize, to znamená bez skutečných reformních kroků měnících strukturu správy státu, a vize rozvoje ekonomiky, zůstanou jen akutními škrty bez hlubšího smyslu. A na to je správa státu příliš vážná věc.
Odbory, populismus, komunikace Odbory jsou struktura, která musí hájit mzdové a sociální nároky svých členů. To je logické a pochopitelné. Co ale logické a pochopitelné není, je nulová schopnost šéfa policejních odborů Štěpánka akceptovat omezené zdroje ministerstva vnitra. Omezený rozpočet ministerstva na rok 2011 není výmyslem ministra Radka Johna, ten vyplývá ze seškrtané strany výdajů celého státního rozpočtu. Odborář Štěpánek se chová jako opoziční politik, kterým se také pravděpodobně cítí být. Napadání ministra z nekompetentnosti a amatérismu, neustálé podsouvání jakýchsi nečestných úmyslů privatizovat bezpečnostní úkoly státu soukromými agenturami a snaha využít mediálního zájmu za každou cenu dělá z pana Štěpánka populistu nejhrubšího ražení. Při sledování jeho výstupů si nelze než vzpomenout na Davida Ratha. Ostatně Štěpánek kandiduje za ČSSD v komunálních volbách. Doufejme, že názory pana Štěpánka nereprezentují názory policejní veřejnosti. A pokud se to tak ukáže, bude to svědčit o závažné chybě Radka Johna. Tou chybou by bylo nedostatečné vysvětlení svých kroků a možností rezortu. Takřka 50 000 policistů se totiž nemůže mýlit a nechat sebou manipulovat, může mít ale málo informací. Otázkou zůstává, zda při nárocích na rozsah činnosti policie a ostatních složek spadajících pod vnitro ze strany veřejnosti a politické reprezentace je možné je provozovat o 8,3 miliardy levněji. Na to by měla odpovědět analýza. Propouštění a snižování platů bez pečlivě připravené analýzy důsledků v tak velkém rezortu, jako je vnitro, totiž vyvolá takové protitlaky ze všech možných stran, že nemohou pro vedení rezortu dopadnout dobře. Škrty v rozpočtu vnitra a školství jsou zatím největším rizikem, kterému vládní koalice čelí. Korupce a nepřítel státu
Ekonomika rezortu je hybatelem procesů v něm. Při škrtání výdajů by se nemělo zapomenout na pečlivou kontrolu a audit majetku, oprav, pronájmů nebo odměn. Těžko přesvědčit armádu policistů a hasičů a ostatních pracovníků rezortu o nutnosti utahovat si opasky, když uvidí okolo sebe nesmyslné plýtvání.
Protikorupční tažení vnitra, jakkoliv kritizované z pohledu přílišné represe a malé prevence, je chvályhodné. Nic nemůže podkopat autoritu a důvěru ve stát více než rozlézající se korupce. Víra veřejnosti ve spravedlnost státu je jedním ze základních hodnot moderní země. Na západ od našich hranic se o neúplatnosti soudce, policisty nebo berního úředníka nepochybuje. Není totiž důvod, většinou…
I když katastrofické komentáře o všudypřítomnosti korupce u nás je také potřeba brát s mírnou rezervou. Mnohokrát jsem slyšel o úplatnosti policistů nebo třeba soudců. Potíž je v tom, že jenom slyšel. Dokonce neznám ani nikoho, kdo by policistu nebo soudce uplatil nebo ovlivnil, popř. znám pouze někoho, kdo říká, že…
Patří k praktikám „zařizovačů“, chcete-li lobbistů, počkat na výsledek věci a chlubit se jím jako vlastní zásluhou. Zefektivnění práce inspekce a důsledné prošetření každého podezření korupčního jednání policistů je pak rozhodně na místě. V tomto kontextu volání ministra Johna po odvolání nejvyšší státní zástupkyně Vesecké lze pochopit. Vesecká je totiž symbolem podivností okolo kauzy Čunek. Do jaké míry symbolem a do jaké míry viníkem těžko soudit. Jednou ze starých zásad trestního práva ale je, že za některé věci je člověk zodpovědný, i když je nezavinil. A Vesecká je nepochybně jednou z klíčových postav odpovědných za kauzu, která spíše než výší škody podkopala víru veřejnosti ve státní orgány činné v trestním řízení právě vyvoláním dojmu, že pro někoho je litera zákona poněkud ohebnější.
Ostatně státní zastupitelství spadající do rezortu spravedlnosti a policie spadající pod vnitro jsou dva kohouti, kteří se budou přetahovat vždy, právě tak, jak jsme svědky nyní, kdy z protahování a nešetření, nebo naopak z nesmyslného zahajování různých kauz, se navzájem obviňují právě státní zastupitelství a policie. V trestních kauzách totiž policie právě státnímu zastupitelství předává spisy s návrhem obžaloby, a státní zastupitelství navíc dozoruje postup policie při procesu vyšetřování.
Informatika Před lety bylo kdysi samostatné ministerstvo informatiky sloučeno s ministerstvem vnitra. To se tak stalo například zřizovatelem České pošty a garantem klíčových projektů eGovernment nebo koordinace IT procesů v celé státní správě. Přitom nesmyslnosti právě v této oblasti vyvolávají celé roky nespokojenost u široké veřejnosti. Nepropojenost různých databází státu (obchodní rejstřík, rejstřík trestů, živnostenský rejstřík, registr motorových vozidel atd.) způsobuje nespokojenost naprosto oprávněně, i když kroků k nápravě bylo v posledních letech učiněno už poměrně dost. Česká pošta je státní podnik a zároveň je největším zaměstnavatelem v zemi. Zaměstnává takřka 35 tisíc lidí. Navíc od roku 2013 bude čelit liberalizaci trhu doručovacích služeb. Za stávající pobočkové sítě a počtu zaměstnanců, tedy s vysokými náklady, bude Česká pošta v obtížné situaci. Reálně hrozí, že se dostane do hlubokých ztrát. Vedle tržeb ze svých klasických služeb musí Česká pošta najít dodatečné zdroje příjmů, a to nebude jednoduché. Stovky úřadoven pošty neunikly zájmu ČSOB již před lety a ČSOB pro svou dceřinou společnost Poštovní spořitelnu vyjednala smlouvu. Ta jí umožňuje za úhradu používat pobočky České pošty, které platí nájem. Aktuální snaha pošty vyjednat si lepší podmínky je v současné rozpočtové situaci státu zcela pochopitelná. Chybí analýza dopadů **
Ministerstvo vnitra nebo pozice policejního prezidenta nejsou a nikdy nebudou klidnými odpočinkovými trafikami. Schopnost ministra vnitra ustát drastické snížení rozpočtu příštího roku předznamená schopnost ustát stejnou situaci i ostatním méně výbušným rezortům a také vůli obyvatel snášet úsporná opatření. Pokud se takto drastické úspory u veřejnosti ukážou jako neprůchodné, bude muset politická reprezentace přemýšlet o jiné struktuře rozpočtu, resp. zejména o drastickém zvýšení příjmů státního rozpočtu, tedy daní a menších úsporách na straně výdajů.
Říká se, že ministerstvo je takové, jací jsou úředníci, nikoliv ministr. Zatím se zdá, že v personálních otázkách postupuje nové vedení ministerstva prozatím rozumně, a není tudíž žádný důvod se obávat prudkých otřesů. Veřejnosti odborné i laické ale ministerstvo dluží analýzu a srozumitelné vysvětlení, co udělá omezení rozpočtu s akceschopností policie, hasičů a dalších složek vnitra, kolik lidí opravdu přijde o práci a jaké úspory to skutečně přinese. Jen takové pečlivé vysvětlení může vyvrátit útoky policejních odborů, že naše bezpečnostní situace se bude horšit. A to ministerstvo vnitra nesmí dopustit.
