Podaří-li se české vládě zvýšit odpovědnost státu i občanů, bude to významný počin
Klíčovým dilematem hospodářské politiky nejen Česka, ale i většiny vyspělých zemí, dnes je, zda stát má především šetřit, spořit a snižovat deficity veřejných financí, nebo nadále podporovat hospodářství dotacemi, jinými peněžními stimuly či nízkým zdaněním. Z hlediska akademické makroekonomie jde o nuanci tradičního sporu monetární friedmanovské školy a keynesiánského pojetí ekonomie zasazeného do politické a ekonomické reality třetího tisíciletí.
Optimalizace
Zastánci prvního názoru, k němuž se kloní i česká vláda, jsou přesvědčeni, že zodpovědné hospodaření odmění stabilnější dlouhodobý růst, aniž by bylo nutné zatěžovat budoucnost hříchy minulosti. Stoupenci druhého názoru požadují, aby stát fiskální i monetární politikou vyrovnával hospodářský cyklus. Tedy utrácel a investoval, a tím zvyšoval deficity veřejných rozpočtů v době krize a recese, přičemž restriktivní politika bude (možná) uplatněná v okamžiku oživení jako protiinflační opatření, čímž nastane fiskální konsolidace. Nežijeme však v černobílém světě, a proto praktická hospodářská politika vždy pragmaticky osciluje mezi těmito dvěma krajními teoretickými polohami a snaží se nalézt optimální rovnováhu. Tato optimalizace se může odehrávat na základě kritéria maximalizace buď dlouhodobého užitku společnosti, nebo politického zisku vládnoucí garnitury. Zatím se zdá, že česká vláda pracuje s delším časovým horizontem. Její plány jsou však stále pouze na papíře.
Politická past
Druhou zásadní otázkou, vezmeme-li v úvahu, že fiskální opatření vyžadují určitý schvalovací čas a od jejich účinnosti další lhůtu pro zavedení zamýšlených ekonomických efektů, je volba správného načasování jednotlivých opatření, aby přinesla v pravý čas žádoucí ekonomický efekt. V této oblasti je však klíčová role centrální banky, která má k dispozici nástroje k relativně rychlejšímu a jemnějšímu vyladění případných excesů. Politickou pastí, vytvořenou obvyklým čtyřletým volebním obdobím, je nedostatek dlouhodobého pohledu a chybějící motivace k dlouhodobým strategiím při definování klíčových otázek hospodářské politiky. Racionální reakcí je politický tlak na provedení rozhodujících politických reforem s krátkodobě negativním dopadem na voliče v první části volebního období. To vede k vyšší koncepční i zákonodárné aktivitě po volbách. Jejím cílem je příznivý dopad přijatých opatření před dalšími volbami, nebo aspoň vytvoření časového prostoru pro zapomnění špatných zpráv do termínu dalších voleb.
Rozdílná hodnocení
Je zřejmé, že v kritických situacích, v nichž se ocitla například americká ekonomika po krachu investiční banky Lehman Brothers na podzim 2008, neměla tamní vláda příliš prostoru pro hledání dlouhodobě optimálního řešení, neboť musela co nejúčelněji „hasit požár“. Hoří-li dům, nepřemýšlím, zda hasicí látka nepřispívá ke globálnímu oteplování, ať už v ně věřím, či nevěřím. V Česku jsme však žádnou takovou situaci naštěstí neměli. HDP v letech 2005 až 2008 rostl v průměru téměř o 5,5 procenta ročně. Byť jsme již v roce 2008 pocítili zpomalení, je s ohledem na letošní růst nutné považovat pokles o víc než čtyři procenta v roce 2009 pouze za určitou krátkodobou nepříjemnost nebo „daň“ z předchozího rychlého růstu, nota bene vyvolanou ryze externími příčinami. Rozhodně nešlo o hlubokou a vleklou krizi. Aniž bych zlehčoval situaci lidí, kteří přišli o práci, bezesporu neuvrhla masy českých občanů do hmotné bídy. Negativní dopady na státní rozpočet jsou rozhodně vyšší než na finance průměrné rodiny. Při pohledu mimo Česko jsou zřejmé rozdíly v hodnocení současné ekonomické situace, analýze jejích příčin, odhadu budoucího vývoje a v hledání optimálních politických nástrojů. Žádná demokratická vláda sice nemůže volit extrémní řešení, ale při pozorném pohledu jsou vidět principiální rozdíly v řešení základního dilematu: podporovat, nebo spořit. V některých státech tuto otázku za politickou reprezentaci v podstatě odpověděli investoři. Ti jim odmítají půjčit, pokud nepřijmou v minulosti nevídané rizikové přirážky k úrokům. Paradoxní je, že v průběhu finanční krize byla role finančních trhů vnímaná negativně a finanční instituce se podílely na mnoha jejích spouštěcích mechanismech, přičemž v současnosti je třeba vnímat roli investorů a finančních trhů při vynucování rozpočtové disciplíny zadlužených států z dlouhodobého hlediska pozitivně. Starajíce se o vlastní prospěch, chrání dlouhodobé zájmy občanů vůči populismu a nezodpovědnosti volených zástupců. Ve většině zemí je však otázka zda šetřit, nebo podporovat předmětem politického boje. Je zřejmé, že nejen Německo a Skandinávie, ale i pobaltské země do určité míry upřednostňují úspory a snižování deficitů. Například Francie a překvapivě do značné míry i USA však preferují další stimulační opatření.
Konzervativní přístup
Výbornou zprávou pro nás je zlepšování výkonnosti německé ekonomiky. Nejen proto, že jde o největšího obchodního partnera Česka, a tudíž z tamního oživení těží i česká ekonomika. Zlepšující se kondice německé ekonomiky je také důkazem, že fiskální restrikce a odpovědná politika nemusejí představovat překážky pro hospodářské zotavení. Podpora spotřeby v otevřené české ekonomice by stejně vedla z velké části k podpoře zahraničních producentů. Máme po dlouhé době vládu, jež se opírá o výraznou parlamentní většinu, v programovém prohlášení se vyhýbá populismu a naordinovala sobě i občanům úspornou politiku. Obezřetný přístup v řízení rodinných rozpočtů patří k tradici většiny českých rodin. A zdá se, že se tento konzervativní přístup začal prosazovat i mimo rodinné hospodaření. Podaří-li se vládě během následujících let zvýšit odpovědnost státu i jednotlivců a snížit korupci a klientelismus, bude to významný počin bez ohledu na vývoj její popularity.
Souvislosti
Politickou pastí, vytvořenou obvyklým čtyřletým volebním obdobím, je nedostatek dlouhodobého pohledu a chybějící motivace k dlouhodobým strategiím při definování klíčových otázek hospodářské politiky. Racionální reakcí je politický tlak na provedení rozhodujících politických reforem s krátkodobě negativním dopadem na voliče v první části volebního období. To vede k vyšší koncepční i zákonodárné aktivitě po volbách.
Situace
Při pohledu mimo Česko jsou zřejmé rozdíly v hodnocení současné ekonomické situace, analýze jejích příčin, odhadu budoucího vývoje a v hledání optimálních politických nástrojů. Žádná demokratická vláda sice nemůže volit extrémní řešení, ale při pozorném pohledu jsou vidět principiální rozdíly v řešení základního dilematu, zda podporovat, nebo spořit. V některých státech tuto otázku za politickou reprezentaci v podstatě odpověděli investoři. Ti jim odmítají půjčit, pokud nepřijmou v minulosti nevídané rizikové přirážky k úrokům.
