Ministr financí Kalousek zřejmě ekotendr odpíská sám
Další dějství tragikomické hry, kdo je v zemi zdejší tím, kdo opravdu vládne, je tu. V rozklíženém manželství premiéra Petra Nečase a ministra financí Miroslava Kalouska znovu dochází na poměřování sil. Už jen několik dní zbývá kabinetu na rozhodnutí o osudu obří zakázky na odstraňování ekologických škod. Byť jsou pozice jednotlivých vládních stran dlouhodobě známé, čeká se nyní na tah prvního místopředsedy TOP 09 Kalouska. Informace týdeníku Euro potvrzují, že by nakonec mohl, ač zastánce a prosazovatel ekotendru v současné podobě, ekozakázku stáhnout sám.
Obří kšeft na likvidaci ekologické zátěže všichni dříve odhadovali až na 118 miliard korun. Postupně se předpoklady propadly až na polovinu. Nejnižší nabídku nakonec předložila firma Marius Pedersen Engineering, a to 56,8 miliardy korun.
Jakmile byla vítězná částka známa, premiér Nečas zopakoval, že jeho názor na tuto zakázku se nemění. Měl prý vždy a nadále má u tohoto tendru řadu námitek a pochybností. Zveřejněné ceny jeho obavy a pochybnosti nejen nerozptýlily, ale posílily. V minulosti šéf kabinetu několikrát uvedl, že kdyby ekotendr prošel, podal by demisi, což by automaticky znamenalo pád celé vlády. Kromě občanských demokratů, kteří tento názor premiéra vesměs respektují a ekozakázku mají už zhruba rok za „odpískanou“, jak týdeníku Euro sdělil jeden z vysoce postavených členů ODS, má předseda vlády i podporu Věcí veřejných. Jejich šéf Radek John po vyhlášení výsledků jasně zopakoval, že véčkaři ekozakázku v této podobě nepodpoří.
Občanští demokraté i představitelé Věcí veřejných upozorňují na riziko korupce a možnost spojení všech zúčastněných firem do jednoho kartelu. Nečas i véčkaři shodně prosazují, aby byla ekozakázka rozdělena do několika menších částí tak, aby se na likvidaci škod mohlo podílet více například středně velkých firem.
Proti tomuto se nyní staví už jen šéf státní kasy Miroslav Kalousek. Právě na něm ale záleží, jaký návrh řešení vládě předloží. Jak se týdeník Euro dozvěděl, Kalousek by nakonec mohl navrhnout zrušení „byznysu desetiletí“. Na rozdíl od Nečase by ale trval na tom, že se nemá vypisovat několik menších zakázek, ale přistupovat k likvidaci škod jako dosud. Tedy jednotlivými sanacemi ad hoc, kus od kusu.
Byť by si totiž vládce státních financí jednu superzakázku přál, je politickým realistou. I kdyby navrhl pokračování ekotendru, bude ve vládě přehlasován. Pak získá nejen nálepku poraženého, ale bude navíc čelit obviňování koaličních partnerů, že prosazuje model nahrávající korupci, ať už je to pravda nebo ne.
Pokud šéf státní kasy od prosazování supersoutěže ustoupí, dosáhne prakticky téhož, ale sebere svým vládním soupeřům možnost výše popsané rétoriky. Naopak bude moci argumentovat ve stylu: vždy jsem říkal, že pokud budou expertní posudky hovořit proti vítězné nabídce, budu první, kdo soutěž zruší. Za takové situace sice šéf ODS dosáhne svého, ovšem alespoň opticky to nebude působit jako jeho jednoznačné vítězství v této bitvě. Kalouskovi se navíc takový postup vyplatí i proto, že předseda TOP 09 bezpochyby nepatří k zásadním bojovníkům za ekotendr, a zápas ve vládě by tak zřejmě nesváděla topka jako celek, ale spíše ministr financí jako jednotlivec.
Ačkoli se v politických kuloárech spekuluje, že z obou výše uvedených možností Kalousek zvolí „variantu ústup“, on sám své rozhodnutí předjímat nechce. Vyhýbá se přímé odpovědi větami jako: „Stále čekám na expertní posudky a vyhodnocení. Do té doby je předčasné o tom spekulovat.“
Zprávy z jeho okolí říkají, že si politické rozložení sil dobře uvědomuje. Stejně jako fakt, že pokud bude prosazovat pokračování ekotendru, bude ve vládě přehlasován a neuspěje. Pro takový návrh by tedy byl pouze v případě, že by mu posudky daly jednoznačně za pravdu, zvolený model označily za jasně nejvýhodnější možný, a jemu by tak stálo za to, nechat se od občanských demokratů a véčkařů přehlasovat. Dá se ovšem jen stěží očekávat, že by posudky mohly vyznít natolik přesvědčivě, že by je nikdo, v čele s premiérem, nemohl veřejně rozcupovat.
