ÚSTUPEK ZA MILIARDU

Podnik se vzdá miliardové zakázky, žádá však kompenzace

Strojírenský podnik ZVVZ Milevsko zřejmě odstoupí od kontroverzního kontraktu na vývoz vzduchotechniky pro íránskou jadernou elektrárnu Bushehr, proti kterému se postavila vláda. Představitelé firmy předložili v pátek ministru Miroslavu Grégrovi návrh, jak by podnik mohl s pomocí státu výpadek kontraktu nahradit. Generální ředitel ZVVZ Stanislav Kázecký se domnívá, že stát může podniku pomoci s urychlením jiných zakázek. Firma za zakázku pro Írán nepožaduje plnou kompenzaci, ale jen částečnou náhradu. Předložila ministerstvu průmyslu a obchodu seznam konkrétních možností, jež se týkají už rozjednaných kontraktů, které však Kázecký odmítl upřesnit. Ministerstvo nyní její návrhy posoudí a obě strany se znovu sejdou tuto středu. O dodávce klimatizačního zařízení pro Bushehr jedná ZVVZ Milevsko už od jara minulého roku. Kontroverzní zakázka za třicet milionů dolarů měla být podle původních dohod podepsána do 16. února. Proti dodávce do země, která podporuje terorismus a mohla by svůj jaderný potenciál využít pro výrobu zbraní, protestovaly členské státy Severoatlantické aliance. Představitelé USA začátkem letošního roku českou vládu opakovaně vyzvali, aby dodávce zabránila. Kabinet ve středu 16. února jednohlasně rozhodl, že kontraktu „zabrání všemi dostupnými prostředky . Vyřízení delikátní záležitosti svěřil ministru Miroslavu Grégrovi. Varianta nula. Ministr nemá pro vyjednávání lehkou pozici. Ryze soukromé firmě prakticky nemůže vývoz zakázat a náhradou jí nemůže mnoho nabídnout. Zařízení z Milevska nepatří do kategorie ostře sledovaného sortimentu nebezpečných dodávek a výrobce na jeho vývoz nepotřebuje licenci. Kontrakt byl již před podpisem a v případě, že se ho podnik bude muset vzdát, hrozí mu problémy a především propouštění. Vždyť zakázka za více než miliardu korun představuje půlroční obrat firmy. Jestliže ji ZVVZ odmítne, dostane se do paradoxní situace. Zatímco od příštího roku má dostatek zakázek, a může tak zaměstnancům zajistit práci, letos by své výrobní kapacity naplnila jen z poloviny. Vicepremiér Pavel Rychetský po zasedání vlády oznámil, že vláda využije všech prostředků, které jsou v souladu s českým právním řádem. Zároveň udělá vše pro to, aby zaměstnanci ZVVZ neskončili na dlažbě. Má údajně připraveno několik variant řešení, od zestátnění podniku přes zajištění jiných kontraktů až po státní zakázku, která by podniku nahradila výpadek připravované výroby. Rychetský v té souvislosti zmínil odsíření některé z domácích elektráren. Má to ovšem háček: na území České republiky již větší elektrárna bez odsíření neexistuje. Další varianta počítala s tím, že stát koupí od nynějšího vlastníka, české kapitálové společnosti GES, jeho většinový podíl ve společnosti ZVVZ. V případě výpadku výroby se pak postará zaměstnancům o náhradu mzdy. Ministr Grégr však později oznámil, že tuto možnost odmítá. „Tím, že stát získá v podniku majoritu, se nic neřeší, vysvětlil ředitel ministrovy kanceláře Vlastimil Nesrsta. Rámcové požadavky. Stanislav Kázecký říká, že podnik musí výpadek nahradit jinou zakázkovou náplní tak, aby nemusel propouštět, nebo aby se toto krajní opatření dotklo jen „menšího počtu lidí. Firma zatím podle něj není tlačena u íránského kontraktu žádným termínem, její smluvní partner (generálním dodavatelem je ruská firma Atomstrojexport) však předpokládá, že se podnik rozhodne již v příštích dnech. Nesrsta uvedl, že při schůzce milevského podniku s ministrem se jednalo i o tom, jaké formy úlevy může vláda podniku poskytnout. Tato „vstřícnost by se podle něj nevztahovala na daně ani na cla, ale „spíše na pomoc v oblasti úvěrů . Milevský podnik zřejmě není v situaci, kdy se může do íránského kontraktu vrhnout rovnýma nohama. Představitelé firmy si uvědomují, že by jí podpis kontroverzní smlouvy mohl v budoucnu uzavřít prostor pro další, zejména exportní zakázky. ZVVZ vyváží třetinu produkce, zatím hlavně na Slovensko, do Rakouska, Německa, Rumunska a Švédska. Podle již uzavřené smlouvy se nyní bude podílet i na budování čínské elektrárny v Šen-Thou. Vzhledem k nedostatku domácí poptávky Milevsko plánovalo, že se letos bude vývoz na výrobě podílet ze čtyřiceti procent. Dodávka do Íránu měla překlenout výpadek jiné zakázky, a to odsíření elektrárny v Tušimicích. Firma ji ztratila poté, co majitel elektrárny, polostátní elektrárenská společnost ČEZ, tento energetický zdroj odstavil a zakonzervoval. Možnost sankcí. Proti dodávce do Íránu se postavily diplomatické kruhy USA, Velké Británie a Izraele. Začátkem tohoto roku se jejich nátlak vystupňoval. Oficiální protest tlumočila nejprve premiéru Miloši Zemanovi americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová a poté přijel do Prahy v této záležitosti jednat i její náměstek Thomas Pickering. Podle sdělení z americké ambasády se vláda USA obecně staví proti obchodování se zeměmi, které se angažují ve vývoji prostředků hromadného ničení. Elektrárna v Bushehru se staví už od roku 1976 a kontraktů na dodávky pro ní se postupně vzdaly nejen státy Severoatlantické aliance, ale později i Čína a Ukrajina. Jedinou zemí, která je ochotná s Íránem na dostavbě elektrárny spolupracovat, zůstalo Rusko. Američané se obávají, že Írán získá po dokončení jaderné elektrárny zkušenosti, které mu pomohou k vývoji vlastních jaderných zbraní. Ambasáda rovněž uvádí, že zakázku ZVVZ žádná z amerických firem nepřevezme, a pokud by to udělala, může vůči ní stát ze zákona uplatnit sankce. O zákonu, který by zajistil podobnou pozici i české vládě, nyní uvažuje i Zemanův kabinet.