Nevím, skrývá-li v sobě přísloví „Moudřejší ustoupí“ skutečně až tak hlubokou pravdu, jak se o příslovích říká, či zda je to pouze návod k pohodlným ústupkům a k neriskující opatrnosti. Na hledání odpovědi ve fotbalovém sloupku vskutku není místo, je-li však zmíněné přísloví pravdivé, pak se přes zimní přestávku v českém špičkovém fotbale moudří přímo rojili.
První místo mezi ustoupivšími moudrými okupuje sám fotbalový svaz. Jeho představitelé pochopili, že letní rozhodnutí komise pro zvýšení návštěvnosti o jednotném začátku ligových utkání byl omyl, a jednotného začátku se v zimě vzdali. Tedy přesněji řečeno vzdali se rozhodnutí o jednotném začátku, protože to stejně v praxi plně nefungovalo. Od začátku existovaly výjimky, pak i výjimky výjimek a v závěru podzimu již výjimky výjimek výjimek, takže jednotně se nezačínalo nikdy. Především proto, že kluby zřejmě od počátku považovaly toto rozhodnutí za mírně řečeno nedomyšlené. Nyní, kdy si již mohou vybírat, v který hrací den chtějí nastoupit k ligovému utkání, zůstaly u původně předepsaného sobotního podvečera jen Sparta, Slavia, Synot, Teplice, Zlín a Opava, tedy jen šest ligových klubů ze šestnácti. Největší radost způsobil moudrý ústupek svazu patrně na Žižkově, který se mohl vrátit k tradičním začátkům svých ligových utkání v neděli dopoledne. Na obnovenou premiéru (proti Plzni) před nedělním obědem se přišlo podívat na Žižkov téměř 3100 diváků, což byla třetí největší návštěva na domácím utkání Viktorky v tomto ročníku. Více lidí přilákala jen její derby se Spartou a se Slavií.
Ovšem aby té moudrosti nebylo až příliš, v kauze blšanského hřiště svaz neustoupil a dopřál tuto možnost klubu. Blšany po celý fotbalový podzim nemohly hrát v domácím prostředí, protože se jim na hrací plochu nevešla svazem předepsaná výběhová zóna dvakrát čtyři metry podél postranní čáry. Mužstvo to přivedlo až na poslední místo v tabulce, navíc přibyla i slavná ostuda, když na jeho utkání s Jabloncem v příbramském exilu se přišlo podívat jen 51 platících diváků. Také Blšanští přes zimu „zmoudřeli“, přestali litovat finančních obětí, stadion upravili, jak si svaz přál, a opět hrají doma.
Ovšem ne všude vyvolalo blšanské zmoudření nadšení. Pěkně naštvalo lídra tabulky z Ostravy, který projevil ještě před utkáním na Žatecku velkou nespokojenost pro změnu s velikostí hlediště v Blšanech. Vadilo mu, že se do něj nevejdou všichni jeho nadšení příznivci, kteří touží podpořit „Baníček“ v boji s posledním mužstvem tabulky. Člen představenstva ostravského klubu Dalibor Záruba se dokonce tázal, zda má cenu, aby se na takových stadionech vůbec hrála nejvyšší soutěž. A neptal se tak někde v bartovské harandě, ale s mamulovskou otevřeností přímo z obrazovky veřejnoprávní televize. Je sice pravda, že v padesátých letech byly kluby vylučovány z nejvyšší soutěže z různých oficiálních i neoficiálních důvodů, ale kritérium velikosti stadionu nenapadlo ani tehdejší vládce společnosti.
Do hlediště v Blšanech se vejde 2300 lidí, což je téměř pětkrát více, než kolik má obec na Žatecku obyvatel. Je zřejmé, že po místních funkcionářích lze těžko žádat, aby rozšiřovali hlediště jen kvůli tomu, že Ostrava jednou za čtvrtstoletí vyhraje (možná) ligu a její fanoušci se proto rozhodli ve větším počtu cestovat po republice. Ostatně není to tak dlouho, co by ona blšanská kapacita 2300 diváků stačila i návštěvám na ostravských Bazalech, a to v době, kdy na jejich hrací plochu létaly tenisové míčky. Navíc pan Záruba zapomněl, že blšanské hřiště má proti Bazalům jednu velkou výhodu: není poddolované, takže se trávník nepropadá. A to už vůbec nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby zástupce jiných klubů napadlo, že nemá cenu hrát ligu na stadionech bez vyhřívaného trávníku, aby se v zimních měsících nemusela odkládat utkání vinou beznadějně zasněžených hracích ploch. Právě takovou na Bazalech dobře znají z pondělí 23. února.
Vraťme se však ještě od nemoudrých ke chvále moudrých. Jistě lze mezi ně zařadit i funkcionáře z Českých Budějovic, kteří vyšli vstříc fanouškům a do názvu klubu znovu zařadili označení Dynamo, i když s energetikou již místní SK nemá nic společného. Či liberecké fotbalové potentáty, kterým sice jejich obránce Holeňák tak zamotal hlavu chystanými přestupy do Sparty a do Slavie, že ho přeřadili do rezervy, včas však dokázali ustoupit, takže Holeňák stačil nastoupit již v prvním „jarním“ ligovém utkání Liberce. Když pak viděli, jak se hráč výrazně podílel na vítězství Baníku Ostrava, možná si o svém rozhodnutí pomysleli leccos nepěkného, ale to je již riziko ustupování k moudrosti.
