Jak by měla česká zahraniční politika reagovat na události v Madridu?
- 1) oslabit podporu politice USA vůči světovému terorismu 13,5 %
- 2) zachovat podporu protiteroristickému hnutí 82,7 %
- 3) nevím, nemám názor 3,8 %
V Madridu už nikdy nebude 11. březen všedním obyčejným dnem. Masakr, který se tu odehrál letos na jaře, bude mementem pro civilizovaný svět. Má se Česko chovat vůči teroristickému hnutí tak jako dosud? To bylo námětem pro otázku do Manažerského barometru. Více než 82 procent dotazovaných se domnívá, že Česká republika by měla i nadále podporovat protiteroristické aktivity.
První respondent upozorňuje na skutečnost, že ustupovat násilí se nevyplácí: „Nikdy v historii lidstva nevedlo ustupování násilí k ničemu jinému než k posilování násilí. Daladierovo a Chamberlainovo ustupování Hitlerovi vedlo k zatím nejničivější světové válce a výsledky španělských voleb povedou k posílení terorismu všude na světě. Je fatální chybou Aznarovy vlády, že neodložila volby o několik měsíců a nedala voličům šanci k získání odstupu od tragédie. Fakt, že pět extremistů, a navíc cizinců, dokázalo změnit výsledky voleb ve velké evropské zemi, musí být nesmírným povzbuzením pro skupiny, jako je ETA, IRA, Hamas. Reakce španělských voličů na útok v Madridu povede bohužel k mnoha dalším útokům v jiných zemích a nakonec i ve Španělsku samotném. S teroristy se nejedná, s teroristy se bojuje, je jeden z mála Zemanových bonmotů, se kterým souhlasím.“
Ve stejném duchu je připravena následující stručná reakce: „Máme přece poučení z Mnichovské smlouvy - ustupování zlu nevede k míru.“
Jsou jen dvě možnosti, které stojí před příslušníky západní civilizace: „Každý rozumný člověk by měl po vychladnutí emocí z hrůz, jenž se staly, chladně zvažovat možnosti, které západní civilizaci zůstaly. A každý rozumný člověk, příslušník západní civilizace, by měl dojít k názoru, že máme pouze dvě možnosti: buď všichni odpor zřetelně a trvale zesílit, nebo naopak všichni konvertovat k islámu.“
I na straně Spojených států je agresivita a nelze ji zastavit, nedojde-li k přeskupení tamní vnitropolitické scény:
„Násilí plodí násilí a toto je už tak vygradováno, že si nedovedu představit, jak je to možné zastavit. Jedno ale vnímám velmi negativně, a to je silná agresivita USA. Jako by Bushovi narostla křídla, která nemají brzdu ani zpátečku. Věřím, že v nadcházejících volbách bude poražen a že příští prezident bude hledat způsoby, jak zpomalit a vést dialog, nikoliv sebestředný monolog.“
Ani postoje českých politiků nebyly podle tohoto manažera bezchybný: „Naše podpora USA především v otázce Iráku byla přehnaná. Dnešní vývoj nakonec dokazuje, že zvolený a námi podporovaný postup nevedl k cíli, který byl původně stanoven. To bylo svržení diktátora, který ohrožuje jadernými zbraněmi nejen vlastní národ, ale i další státy, a následně pak nastolení demokratického režimu.“
Autor další odpovědi varuje před neprůhledným chováním zástupců české politické scény: „Nejenom zachovat, ale je nezbytně nutné ji aktivně rozvíjet. Tady nelze dělat kompromisy a u nás tak oblíbený „zabukismus“ (tradiční český přístup čekání za bukem) se při střetnutí s terorismem jeví jako jistá cesta do pekel. Měli bychom se v každém případě také vyhnout balastu jalových keců a protiamerických nálad bujících v západní Evropě. Terorismus má naději na úspěch jenom tam, kde latentně dřímá strach a nerozhodnost.“
Česko by nadále nemělo tak bezhlavě podporovat americký postup, stejně kýžených výsledků dosaženo nebylo:
„Oslabit podporu USA. A to nikoliv proto, že nám hrozí nebezpečí, ale proto, že válka USA proti terorismu začíná být jednou velkou blamáží s nulovým efektem. Po dvou a půl letech války se bohužel zdá, že teroristé jsou stále v plné síle. Evropa - asi společně s Ruskem - by se měla pokusit hledat spíše cestu dohody s muslimským světem a pokusit se tvrdé jádro teroristů izolovat přímo uvnitř tohoto světa.“
Odpovídalo 104 manažerů
