Bushova administrativa zatím nemá tento alternativní zdroj na pořadu dne
Na řece East River v New Yorku se chystá velká událost. Zmrzlinu v obchodním domě Gristedes na Roosevelt Islandu, ležícím mezi Manhattanem a Queensem, začne letos v létě udržovat ve zmrzlém stavu energie generovaná přímo v řece. V hloubce devíti metrů se bude ve dne v noci otáčet šest turbín ukotvených ke dnu a poháněných přílivem a odlivem. Budou se roztáčet rychlostí třiceti pěti otáček za minutu, která obyvatelům pod vodou neublíží. Měly by vyrábět až dvě stě kilowattů čisté energie, zhruba polovinu energie, kterou obchodní dům spotřebovává ve špičce.
Projektů, jako je tento, je zatím stále málo. George W. Bush, který volá po využívání obnovitelných zdrojů, s tímto druhem čisté energie příliš nepočítá. Prezident ukazuje k zemi pro rostlinný etanol, k nebi pro větrnou energii a ke slunci pro fotovoltaické články. Příznivci vodní energie ale připomínají, že by se měl také obracet k měsíci a k mořím. Mořské slapové jevy a vlny nabízejí díky lunární gravitaci a víření větru nezměrné zásoby energie, která poskytuje větší sílu než vítr a zaručuje vyšší spolehlivost než solární energie.
Výzvě vodní energie není snadné odolat. „Je tady, je spolehlivá, obnovitelná a čistá. A navíc není vidět,“ libuje si Trey Taylor, prezident společnosti Verdant Power z Arlingtonu ve státě Virginia, která buduje projekt na East River. Roger Bedard, vedoucí oddělení oceánské energie Výzkumného ústavu elektrické energie (Electric Power Research Institute - EPRI), který je centrem výzkumu a vývoje v tomto oboru, k tomu dodává: „Energie přílivu a odlivu se nyní nachází v téže fázi, kde byla větrná energie před dvaceti lety, ale rychleji dospívá.“ Do roku 2010, předpovídá Bedard, budou Spojené státy získávat 120 megawattů z přílivu a odlivu, což již stačí k zajištění potřeb malého města.
ROSTOUCÍ POPTÁVKA
Planety jsou hydroenergii nakloněny. Ceny zemního plynu a uhlí jsou vysoké, obnovitelné zdroje jsou v tomto směru konkurenceschopnější. Ve snaze zastavit klimatické změny a snížit dovoz energie se devatenáct států dohodlo, že budou část energie získávat z obnovitelných zdrojů. Poptávka po alternativách prudce roste: výroba větrné energie v loňském roce stoupla ve Spojených státech o 2500 megawattů, podobný zájem je i o sluneční energii.
Větrné ani sluneční zdroje nebudou schopny veškeré požadavky na zelenou energii uspokojit. A tak víc než dva tucty společností po celém světě vyvíjí systémy, které by dokázaly využít energii z vln a mořských proudů. Prvním, kdo začal prodávat taková zařízení pro komerční projekty, je společnost Ocean Power Delivery (OPD) se sídlem v Edinburghu. Její systém nazvaný Pelamis, vodní had, je tvořen ocelovou trubicí připomínající hada, která se vznáší, zpola ponořená v oceánu. Ve skotské továrně OPD probíhají dokončovací práce na třech takových sto dvacet dva metrů dlouhých zařízeních. Letos v létě budou instalovány asi tři míle od severozápadního pobřeží Portugalska a propojeny do sítě. Protože jsou hadi potopení, nebudou z dálky vidět jako větrné elektrárny, které jsou na druhé straně Atlantiku, v Cape Cod. Projekt počítá s počátečním výkonem 2500 kilowattů, což bude stačit k zásobování 1500 portugalských domácností. OPD doufá, že tu bude mít do roku 2008 třicet těchto jednotek, které budou dostatečně silné na to, aby dokázaly zásobovat energií město s patnácti tisíci domácnostmi.
Odhady EPRI potvrzují, že Spojené státy mohou se svým rozsáhlým pobřežím potenciálně získat z vln asi 2300 terawatthodin energie. To je víc než osminásobek ročního výkonu fungujících hydroelektráren v zemi. „Je to velmi podstatný zdroj,“ ujišťuje Bedard. A navíc protože voda je těžší než vzduch, jsou mořské systémy efektivnější než větrná energie. K získání energie nejsou zapotřebí drahé hráze, jaké se staví na řekách, přímé náklady na energii z přílivu a odlivu jsou nižší. Odstraňování mořských lastur a podobných „biologických nečistot“ je sice obecně dražší než v případě větru, Bedard přesto věří, že energie z vln bude nakonec lacinější, než byla energie větrná na podobném stupni vývoje.
Hydroelektrárny na rozdíl od přehrad, jejichž stálý průtok je závislý na dešťových a sněhových srážkách a které se v době sucha zavírají, využívají novější „hydrokinetické“ systémy méně vrtošivých přírodních sil. Odborníci, jako je George Hagerman, vědecký spolupracovník americké univerzity Virginia Tech a spoluautor poslední studie společnosti EPRI o energii získávané z moře, rovněž vyzdvihují lunární energii. „Nikdy nevíte, jestli bude ještě za hodinu foukat,“ vysvětluje, „ale příliv můžete předpovědět na tisíc let dopředu.“
Vodní energie už však jednu revoluci ve Spojených státech rozhýbala. Její počátky spadají do období velké deprese, kdy vláda vystavěla tisíce přehrad, z nichž se rozvádí levná energie. Dnes tyto elektrárny pokrývají sedm procent americké spotřeby, to je přibližně trojnásobek toho, co všechny větrné, sluneční a jiné obnovitelné zdroje dohromady.
EVROPSKÁ NÁRUČ
Dříve než Amerika zcela využije slapovou energii, bude si muset zahrát na honěnou. Výzkum a vývoj energie z moří spatřil světlo světa v energetických programech prezidentů Cartera a Reagana, ale jejich experimenty přišly v osmdesátých letech o dotace. „Když jsem začínal, byli jsme na špičce. Nyní nás Británie vyzývá, abychom se do toho pustili znovu,“ vysvětluje technický ředitel společnosti Verdant, Dean Corren. Projekt East River si vysnil v polovině osmdesátých let, když se zabýval alternativními zdroji energie na univerzitě v New Yorku. Pak ale „ceny energie klesly a výzkum se zastavil,“ konstatuje.
Na druhé straně Atlantiku mají dotace na obnovitelné energie dlouhou historii. Například v Evropském středisku mořské energie - European Marine Energy Center (EMEC) na skotském souostroví Orkneje, které je podporováno evropským kapitálem, najdeme centrum pro začínající firmy zabývající se lunární energií. Podnikatelé zde mohou získat vodní zařízení na zkoušku a mohou se snadno připojit na rozvodnou síť, říká výkonný ředitel EMEC, Neil Kermode.
Společnost Ocean Power Technologies se sídlem v Penningtonu, New Jersey, upsala akcie na londýnské burze, protože zájem evropských příznivců je větší, vysvětluje generální ředitel George Tylor. Americké námořnictvo podepsalo smlouvu se španělskou společností Iberdrola o testování zařízení PowerBuoy společnosti OPT, generujícího energii z houpavého pohybu bojky.
Náklady za energii loni ve Spojených státech posílily naděje komunity přívrženců vodní energie. Sjednocení licencování pobřežních větrných a námořních energetických projektů pod pravomoci amerického ministerstva vnitra, respektive Úřadu pro nerostné suroviny (Minerals Management Service), „umožňuje rychlejší schvalování“, konstatuje Carolyn Elefant, spoluzakladatelka Koalice pro obnovitelnou energii z oceánů (Ocean Renewable Energy Coalition). Zákon, jímž by výrobci energie z oceánů získali oprávnění na daňové úlevy, které rozhýbaly investice do větrné energie v devadesátých letech, ale neprošel.
Společnost Verdant věří, že kompaktní podmořské turbíny v East River čeká dlouhá směna. Doufá, že jakmile osmnáctiměsíční zkušební provoz skončí, získá souhlas k instalaci tří set turbin, které by vygenerovaly dostatečné množství energie pro osm tisíc newyorských domácností. „Bude to náš let bratří Wrightů,“ tvrdí Taylor.
Záplava energie Společnosti pracují na desítkách způsobů získávání energie z vln a mořských proudů. Zde je několik příkladů:
PŘÍLEPKA
Společnost Voith Siemens Hydro koupila loni firmu Wavegen, která pro ni vyvinula systém Limpet, Přílepku (vlevo), jedno z prvních zařízení schopných vyrábět energii z příbojových vln. Voda vtéká do komory a stlačuje v ní vzduch, jež pohání elektrogenerátor.
VODNÍ HOUPAČKA
Zařízení WaveSwing od společnosti AWS (nahoře) je upoutáno ke dnu oceánu a je zcela ponořeno. Shora působící slapový tlak stlačuje vzduchem naplněnou trubici směrem dolů přes vertikální generátor.
MOŘSKÝ HAD
Čtyři z těchto plovoucích elektráren (dole) od společnosti Ocean Power Delivery, umístěných několik mil od pobřeží, začnou letos v létě zásobovat energií město na severu Portugalska. Mořský had převádí pohyb vln na pneumatický tlak, jímž pohání sadu turbín.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
