Dlouhodobě sledujete jižní Moravu. Jaká je tam nyní situace?
Zhoršuje se od konce března a v současné době monitorujeme zejména v
povrchové vrstvě do 40 centimetrů výrazné až výjimečné sucho. K aktuální
situaci samozřejmě přispěla teplá a až na únor i na srážky chudá zima, ale
především aktuální vývoj počasí, kdy od konce března byly zaznamenány výrazně
podnormální či žádné srážkové úhrny.
O jižní Moravě se často mluví v souvislosti s poškozenou půdou…
Degradace zemědělské půdy se objevuje na mnoha místech České republiky. Na
jižní Moravě můžeme vidět na rovinách výrazné poškození půd zejména větrnou
erozí, což je doprovodný efekt zvyšujícího se sucha. V oblastech svažitých
(například mezi Kyjovem a Slavkovem) dominuje eroze vodní. Oba typy eroze pak
vedou k dehumifikaci půd, podporují utužení či snižují schopnost zadržovat
srážkovou vodu. I když v posledních letech je zde výrazně podnormální množství
srážek a je otázkou, zda je vůbec co zadržovat.
Proč došlo k tomu, že půda ztrácí své schopnosti a silně podléhá erozi?
Jednou z příčin je historicky daná skutečnost, že máme jedny z největších
půdních bloků v rámci celé Evropy. V minulosti byly při scelování pozemků
vysušeny rybníky, narovnány řeky či byly rozorány cesty a likvidovala se
rozptýlená zeleň v krajině. Ke vzniku eroze pak stačí zmíněné nadměrné
velikosti pozemků s jedním druhem plodiny a dále absence větrolamů a alejí.
Při svých výzkumech jste v kontaktu se zemědělci – dělají něco špatně,
nebo půdu ničí vnější okolnosti?
Určitě nemůžeme obecně říct, že čeští zemědělci dělají něco špatně. Jsou to
ti, kteří s krajinou hospodaří a pohybují se v ní nejvíce, ale i oni narážejí
na problémy, které jim znemožňují dostatečnou péči, nebo je k ní nemotivují.
Jedním faktem je situace vlastnická – 70 procent půd je v pronájmu, a zemědělci
tak hospodaří na pozemcích, které nejsou jejich, a často investice do
krajinných úprav je pro ně velmi sporná otázka.
Dalším a rozhodujícím faktem je, že se velmi rychle mění klima, otepluje se,
zvyšuje se výpar a přibývá suchých epizod. Na druhé straně jako v každém oboru
jsou dobří a špatní zemědělci. A v době změny klimatu začíná být na ty špatné
hodně vidět.
Připouštějí si farmáři, s nimiž spolupracujete, závažnost problému?
Bezpochyby ano. Již od roku 2014 spolupracujeme se zemědělci, díky kterým
monitorujeme průběh a dopady sucha na jejich pozemcích. V současné době
pracujeme s více než tisícem hlášení od zemědělců, kteří nám pravidelně v
týdenním kroku posílají svá hodnocení sucha.
Vaší specializací je fenologie – vysledovala jste nějaké zásadní změny v
chování zvířat a rostlin v posledních suchých a horkých letech?
Fenologii (jinými slovy načasování vývojových fází rostlin jako kvetení
bylin nebo olisťování stromů) monitorujeme dlouhodobě. Můžu říci, že rašení
pupenů stromů, kvetení bylin nebo kladení vajec u ptačích populací nastává
dříve, a to v rozmezí od deseti do čtrnácti dní.
Mění se kvůli suchu jihomoravské lužní lesy?
Lužní lesy jsou závislé na vysoké hladině podzemní vody a zároveň na
přicházející vodě z říční soustavy a tím pádem na pravidelných záplavách.
Odvodňování lužních lesů, které se provádělo v druhé polovině 20. století, sice
pomohlo k regulaci záplav, zkvalitnilo život lidí a pomohlo zlepšit zemědělskou
produkci, nicméně lužní lesy se díky absenci pravidelných záplav proměnily.
Kromě toho na ně dopadla i změna klimatu a dnes můžeme vidět v oboře na
Lanžhotsku u soutoku Moravy a Dyje mnohasetleté usychající duby.
Je česká krajina připravena na dlouhé periody sucha a horka?
Když se podíváme na předpokládaný vývoj průměrné roční teploty, ročních
srážek, množství sněhu v zimě a celkovou vodní bilanci krajiny v budoucnosti, v
letech 2030, 2050 a 2100, můžeme vidět, že na vlny veder a suché epizody se
musíme připravit. Aktuálně se domnívám, že zemědělská krajina na tento
charakter podnebí připravena není.
