Za vraždou Bassama Tracheho v Budapešti je spíše organizovaný zločin než Izraelci
Budapešť, středa 17. března, sedm hodin ráno. Relativně klidná čtvrť poblíž letiště Ferihegy. Vysoký policejní důstojník, který je mimo službu, přichází ke křižovatce, na níž na červenou zastavuje černý mercedes. Řídí jej směnárník Bassam Trache, držitel syrského i maďarského pasu. K vozu přistupuje chodec, z bezprostřední vzdálenosti střílí několika ranami řidiče, bere jeho tašku a mizí v davu. Policejní důstojník jen konsternovaně přihlíží.
Téhož dne odpoledne přelétají nad letištěm Ferihegy dva izraelské tryskáče, zhruba 40 minut krouží nad maďarským územím a pak přes Rumunsko, Bulharsko a Turecko opouštějí Evropu.
Stylistické cvičení
To by mohlo někomu připomenout Stylistická cvičení Raymonda Queneaua. Jejich smyslem bylo na mnoho půvabných způsobů pojednat dvě situace, jejichž souvislost je vágní. V Maďarsku se však těchto událostí rychle a brutálně chopila pravicová média, jimž nic protiizraelského není cizí. Mají totiž jasno, kdo je za globálním kapitálem a jak je to s ovládáním světa. Nenechají si proto jen tak létat izraelská letadla nad hlavou – zejména ne v den, kdy byl ve svém voze zastřelen o tolik milejší Syřan.
Pravicová opozice využila příležitosti a žádala demisi ministra obrany. Závěr jistě kvapný, nicméně opřený o některé nesporné chyby v komunikaci maďarské administrativy. Izraelci zaslali dva měsíce před přeletem žádost o souhlas na příslušný maďarský letecký úřad. Ten si vyžádal stanovisko ministerstev obrany a zahraničí, nikoli však tajných služeb. Pak souhlas vydal, aniž by o tom kohokoli uvědomil. Proto byl ředitel tohoto leteckého úřadu dočasně postaven mimo službu a další budou zřejmě kázeňsky postiženi.
Pak přišla pravice s tím, že letouny byly vybavené špičkovou technikou, s jejíž pomocí chtěli perfidní Izraelci pozměnit informační systémy, aby mohli zfalšovat dubnové parlamentní volby. A že jedině strana Jobbik tomu může učinit přítrž. Nakonec však trochu vystřízlivěli, ale s tím Syřanem to přece nemohla být náhoda! Co na tom, že mezi vraždou a přeletem je rozdíl několik hodin. Vysvětlení může být tradiční: „Vždyť, znáte je, Izraelce…“ Právnicky se tomu říká přesunutí důkazního břemene. Logicky, procesně ani věcně to není korektní, ale mediálně takto svět bohužel funguje.
Pouliční clearing?
Doktor Bassam Trache žil v Maďarsku dvacet let a nemařil čas. Pohyboval se v šerém světě směnáren, které jsou neustálým předmětem pozornosti policie. Trache byl policejním informátorem. Kdysi utajeně svědčil ve velkém procesu s burzovním makléřem, ale časem se to „provalilo“. Zapletl se i do případu policisty podezřelého z korupce. Jeho hříchy se nasčítaly, ale pokus o atentát přežil.
Takové štěstí nemělo v jeho branži za posledních deset let jen v Budapešti 123 osob. Dle vyšetřovatelů je proto pravděpodobné, že motiv k vyřízení účtů s Bassamem Trachem měl někdo z této branže.
Proč ne zpravodajci
Důvodů, proč obě události nesouvisí, je více. Kromě zmíněné časové nesrovnalosti jde i o osobní profil zavražděného. Trache těžko mohl působit Izraelcům trápení jako významný logistický článek teroristů. Trache byl policejním agentem, kriminálním svědkem, člověkem pod neustálým policejním dohledem. Tím, kdo měl zřejmě dost starostí, aby zůstal živ a zdráv, a ještě k tomu na svobodě.
Nějaké výrazné dementi však od Mossadu asi čekat nemůžeme. Jeho utajená moc totiž spočívá i na síle takových fám. Nejmenovaný izraelský zpravodajec okomentoval budapešťský případ: „Střelba na ulici za bílého dne, to opravdu není náš styl.“ A dává tím všem potenciálním cílům dobrý důvod přemýšlet, jaký je doopravdy jejich styl. To přemýšlení je úporné a expresivně je lze přirovnat k vaření se ve vlastních výkalech. Tato procedura má velmi účinný paralyzující účinek. Chová se dokonce trochu jako „tao“ – popíráním přibývá. Levné a vtipné. Samozřejmě, že záleží na úhlu pohledu.
