Co přesně se odehrálo na čtvrtém jednání přístrojové komise, můžeme pouze rekonstruovat na základě výpovědí některých jejích členů. Záznamy z jednání komise, která původně vznikla v zájmu větší transparence a jejímž úkolem je posuzování nákupů drahé přístrojové techniky do nemocnic, jsou totiž neveřejné. Neveřejný je i její jednací řád. A dokonce i metodika, kterou si komise schválila, je tajná. Tajná jsou rovněž jména jejích členů – týdeník Euro alespoň některá zná –, ti se navíc museli písemně zavázat k mlčenlivosti.
Ministerstvo zdravotnictví poskytuje o jednání přístrojové komise jen úsečné informace. Ta přitom rozhoduje o problému, který je v českém zdravotnictví poměrně vážný. Lékaři milují nové drahé přístroje. Pro každou nemocnici je moderní vybavení vysoce prestižní. Jenže drahé výkony, i ty zbytečné, pak platí zdravotní pojišťovny z veřejných peněz a ze stejných zdrojů se často hradí i pořízení přístrojů samotných.
Dřívější nekoordinovaný přístup, kdy zdravotní pojišťovny neměly sílu odolávat žádostem nemocnic o proplácení výkonů na drahých přístrojích, vedl k nerovnoměrnému a neracionálnímu rozmístění techniky. Přístroje stejného typu jsou mnohdy v blízkých nemocnicích a zůstávají využité třeba jen napůl. Naproti tomu pacienti v jiných regionech na vyšetření stejným přístrojem dlouho čekají, protože jich tam je nedostatek.
Limit může odradit od nákupu nesmyslů
Přístrojová komise proto přináší určitý pokrok. Místo aby se na pořízení přístroje, jehož provoz bude stát velké sumy veřejných peněz, domluvilo pár lidí „na okrese“, musejí se o něj podělit. Platí to pro všechny přístroje s cenou nad pět milionů korun, jejichž provoz mají hradit pojišťovny. To samo o sobě může odradit před kupováním úplných nesmyslů.
Samotní členové komise však uznávají, že činnost komise, ač vedená dobrými úmysly, naráží na řadu úskalí. Odborníci zvenčí jsou ke způsobu rozhodování o nákupech techniky ještě kritičtější. Tomáš Doležal se výzkumem v oblasti ekonomiky zdravotnictví zabývá dlouhodobě, specializovaný obor health technology assessment (HTA) má v malíku. Ví, že lze nezávisle spočítat, o kolik je nový přístroj přínosnější, jestli se ta která investice vyplatí nebo jestli odpovídá cena provozu přístroje jeho nákladům. Jenže bez použití HTA jsou to jen politická rozhodnutí, ne odborná.
Nikdo neví, jak komise rozhoduje
„Tato přístrojová komise nemůže být náhradou HTA, protože HTA hodnocení musí mít fázi hodnoticí, která končí otevřenou HTA zprávou posuzující přínosy, rizika a náklady na hodnocenou technologii. Musí být rovněž dána metodika hodnocení a zaručena transparentnost celého procesu. To v současném případě rozhodně není,“ říká Doležal. „Nejsou zveřejňovány ani podklady, na základě kterých komise rozhoduje, pokud vůbec nějaké podklady existují,“ dodává Doležal. Komise si musí vystačit s informacemi o využití ostatních přístrojů v okolí a dalšími údaji od zdravotních pojišťoven spolu se studií proveditelnosti od samotného žadatele.
V přístrojové komisi nesedí jen úředníci. Sešli se v ní odboráři, člen představenstva lékařské komory, zástupci zdravotních pojišťoven a zástupci medicínských oborů, kterých se posuzované přístroje týkají. Mezi členy komise jsou špičky oborů i vážení odborníci na přístroje. Týdeník Euro mluvil s několika z nich. Rozhovor s předsedou komise, náměstkem ministra zdravotnictví Josefem Vymazalem, ani s jiným členem komise z ministerstva tiskový odbor přes několik urgencí nezajistil.
Celý článek čtěte v pondělním vydání týdeníku Euro
Čtěte také:
Americká firma přesune do Hradce výrobu z USA. Kvůli nižším nákladům
Teleflex přesune výrobu zdravotní techniky z USA do Česka
