Vláda nakonec provedla dvě protievropské úpravy
Ačkoliv mluvčí vlády Libor Rouček týdeníku EURO přísahal, že kabinet neprovedl žádné změny v návrhu novely zákona o cenných papírech, ke dvěma podstatným úpravám přece jen došlo. Do Poslanecké sněmovny tak nakonec odešel materiál, o němž například jeden z autorů předlohy, člen legislativní rady vlády a šéf katedry práva na Vysoké škole ekonomické v Praze Jan Dědič tvrdí, že už není v souladu s legislativou Evropské unie. Právě Dědič spolu s ostatními členy legislativní rady vlády za čtrnáct dní od základu předělali původní návrh ministerstva financí (EURO 7/2000). Výčet papírů zůstane. Na první pohled drobné změny v návrhu se týkají definice cenných papírů a investičních instrumentů. V dosavadní české legislativě byly cenné papíry vyjmenovány. Legislativní rada vládě přes tuhý odpor ministerstva financí navrhla změnit tuto úpravu tak, že se posouzení, co je a co není definicí cenného papíru, ponechá na soudní praxi. To odpovídá legislativě EU, přičemž sladění českého práva se zvyklostmi v zemích patnáctky bylo jedním z důvodů novelizace zákona o cenných papírech. Při jednání kabinetu však došlo ke změně a původní úprava zůstala v návrhu zachována. K taxativnímu vymezení cenných papírů se pouze přidaly opční listy. Nadále mají zůstat cennými papíry akcie, zatímní listy, podílové listy, dluhopisy, investiční kupony, kupony, směnky, šeky, cestovní šeky, náložné listy včetně konosamentů a jiné listiny, které jsou za cenné papíry prohlášeny zvláštními zákony. Změna nastala i u definice investičních instrumentů. Do té se dostalo navíc jedno jediné slůvko, dokázalo ovšem výrazně změnit celý smysl úpravy. Jde o výraz „zejména , který dává najevo, že za investiční instrumenty je považováno zejména to, co zákon vyjmenovává, ale v podstatě jím může být i něco jiného. Nefunkční zákon? Úpravy, které schválil kabinet, mají podle Dědiče za následek tři skutečnosti. Za prvé oddalují návrh novely evropským standardům, což jde proti smyslu novelizace. Zachovávají taxativní vymezení cenných papírů, které v unii neexistuje, a zavádějí demonstrativní výčet investičních instrumentů, které jsou v unii vymezeny taxativně. Za druhé není jisté, co je investičním instrumentem, a tudíž na co potřebuje bankéř či makléř licenci. Za třetí, protože ustanovení zákona jsou navzájem provázána, stává se návrh nefunkčním. Podle informací, které získal týdeník EURO, se změny oproti původnímu návrhu prosadily na přání guvernéra ČNB Josefa Tošovského. Svázaní brokeři? Novela zákona o cenných papírech dosti zpřísňuje život brokerským firmám. Obchodníci by měli napříště přispívat do nově ustanoveného garančního fondu částkou 0,5 procenta průměrného objemu klientských prostředků spravovaných obchodníkem. Toto opatření není podle makléře brněnské brokerské firmy Cyrrus Martina Kozumplíka nesmyslné, protože veřejnost má jistě v paměti případy, které nastaly v souvislosti s krachy a nucenými správami bank a družstevních záložen. Domnívá se však, že většina obchodníků, kteří neměli se svými klienty zcela poctivé úmysly, neprošla stejně již v loňském roce sítem přelicencování Komisí pro cenné papíry. Jinými slovy zrno se již oddělilo od plev a vytvořením garančního fondu se zbytečně zvýší transakční náklady, tvrdí brokeři. Výsledkem bude, že prostředky, které skončí v garančním fondu, zaplatí ve svých poplatcích klienti. Nicméně příspěvky by podle makléřů neměly brokerské firmy nijak existenčně ohrozit. Zavedení institutu Garančního fondu, zajišťujícího finanční kompenzace, je podle Pavla Fuchse z J&T Securities jistě věcí chvályhodnou a navíc evropskými směrnicemi požadovanou. U nás však zatím bohužel neexistuje reálné rozčlenění fondů. Například při úpadku obchodníka s cennými papíry spadají svěřené finanční prostředky do konkursní podstaty. Není jasné, z čeho konkrétně bude garanční fond financován, ani není jasná výše kompenzace. Bez zavedení důsledného rozdělení fondů tedy není garanční fond podle Fuchse v navrhované podobě v kontextu obecné ochrany klienta významným přínosem. Další novinka zákona - zvýšení základního jmění - je podle Kozumplíka podmíněna existencí několika kategorií obchodníků podle předmětu podnikání, protože ani v EU neoperují pouze „velcí obchodníci. „Bylo by přinejmenším nevhodné, aby byli novou právní normou zlikvidováni všichni regionální či menší obchodníci, specializující se na drobnější investory, kteří u nich mohou získat nadstandardní komfort poskytnutých služeb, domnívá se Kozumplík. Lepší informace. Novela obsahuje řadu ustanovení, která se týkají informační povinnosti obchodníků s cennými papíry, ale také emitentů. Nově například při propagaci investičních cenných papírů nesmí nikdo vědomě používat nepravdivé nebo klamavé informace nebo zamlčovat skutečnosti důležité při rozhodování o nabývání investičních cenných papírů. Zejména nabízet výhody, jejichž spolehlivost nemůže zaručit, nebo uvádět nesprávné údaje o hospodářské situaci emitenta. Průběžná informační povinnost také doznala změn v zájmu sladění s normami EU. Povinné bude neprodleně uveřejňovat všechny podstatné informace, které by mohly ovlivnit vývoj kursu cenného papíru obchodovaného na veřejném trhu.
