Po Číňanech se nový americký prezident obul do Němců jako do druhé světové exportní supervelmoci. Prý si neslušně pomáhají oslabováním kurzu eura. A dá se říci, že se v tomto případě trefil lépe než s Čínou. ECB svou politikou udržuje euro skutečně slabší, než odpovídá výkonnosti německé ekonomiky. Přitom na Italy a Španěly je euro pořád ještě příliš silné. To je ale z definice společné měny nevyhnutelný fakt. Do krize se měnová politika ECB řídila Německem a ruinovala jižní křídlo eurozóny. Od krize je to obráceně a měnová politika se přizpůsobila těm nejslabším, což znamená i slabý kurz.
Z hlediska Německa je euro oproti nějakému rovnovážnému kurzu slabší až o dvacet procent. A je to fakticky v důsledcích pro ekonomiku obdoba českého intervenčního kurzového režimu pro korunu. Jediný rozdíl je v tom, že v Česku je tenhle měnový doping jen dočasný, zatímco Němci to mají nafurt. Nebo přinejmenším na dobu, co bude existovat společná evropská měna.
A zde stojí za připomenutí, že čeští kritici intervencí našli silný argument v tom, že uměle oslabená měna brzdí inovace a dlouhodobě snižuje konkurenceschopnost domácích producentů. Nicméně to se u českého měnového experimentu trvajícího tři a půl roku projeví určitě slaběji než trvalá implantace slabého eura v Německu.
Němečtí ekonomové si většinou na euru pochvalují, že třeba ti Italové nemohou tak jako dříve své problémy řešit devalvacemi, nicméně jaksi přitom nevnímají, že právě ty devalvace jsou příčinou toho, že Italové vyrábějí Ř aty a Němce tvrdá marka donutila produkovat BMW a mercedesy. A když nyní zůstanou na anabolikách slabého eura, je celkem jasné, kam se bude dlouhodobě sunout konkurenceschopnost těch bavoráků. Pro Trumpa a americký průmysl je to možná útěcha. Pro české exportéry závislé na výkonnosti německého průmyslu to ale moc dobrá zpráva není.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
