Struktura vývozu ukazuje, že Německo zůstává výrazně spojeno s Evropou
Čím více je zřejmé, že řada členských zemí eurozóny se hned tak nevzpamatuje z dluhové krize, tím více se množí mudrování nad tím, zda by se Německo náhodou nemohlo odpoutat od churavějící Evropy a zajistit si růst sázkou na dynamické asijské trhy. Někteří analytici a komentátoři potom utěšují Česko myšlenkou, že by se „evropské chandře“ mohlo vyhnout přes nepřímý vývoz do Asie na německých zádech. Data Spolkového statistického úřadu o německém vývozu za prvních devět měsíců roku 2010 naznačují, že prozatím ani náhodou. Zdaleka nejde jen o to, že země EU stále absorbují skoro čtyřnásobně vyšší objem exportu než celá Asie. Chtějí-li propagátoři „germano-asijské konjunkturní aliance“ studenou sprchu, tady je: absolutní objem vývozu do celé Asie byl jenom pětapůlkrát vyšší než do desetimilionového Česka. Přiznejme si, že kvůli tomu se fanfáry troubit nedají. Podstatnější možná je analýza přírůstků vývozu. Právě přírůstky jsou totiž tím, co má přes čistý vývoz zprostředkovaný dopad na německý ekonomický růst. Tady je realita jednoznačná: meziroční přírůstek německého vývozu do Nizozemska, Itálie a Rakouska byl za leden až září 2010 vyšší než do celé slavné Číny. Přírůstek německého vývozu do EU byl o 70 procent vyšší než přírůstek vývozu do všech zemí Asie a skoro čtyřnásobný ve srovnání s Čínou. Ještě dlouho bude německý růst připoután k Evropě, v dobrém i špatném (o naší závislosti ani nemluvě). Vysoká dynamika německého exportu do Asie je hezká věc, důležitý je ale objem. A ještě dlouho bude.
