Únik kyanidu zahubil ryby v osmdesátikilometrovém úseku Labe
Jáma, která má v kolínských Lučebních závodech Draslovka sloužit detoxikaxi kyanidů, v pondělí 9. ledna přetekla. Prudký jed, v jedné ze svých mnoha podob známý jako cyankali, odtekl běžnou kanalizací do řeky a začal hubit vše živé. Česla vodních elektráren níže po toku se postupně začala plnit tunami mrtvých a omráčených ryb. Rybáři a hasiči marně převáželi dosud živé jedince do čistých toků. Kdyby znali příčinu otravy, mohli by si tu obrovskou námahu ušetřit, protože kyanid zasaženou oběť většinou už nepustí. Jenže původce havárie se nepřiznával a mlčel. Úřední veterinární posudek vzorků uhynulých ryb měl pouze obecný závěr: intoxikace krevními jedy. Odhalení viníka i příčiny hromadné otravy trvalo více než týden. Množství toxického kyanidu, které uniklo do Labe, není známo dosud. Organizační ředitel Povodí Labe Václav Jirásek situaci charakterizoval: „Draslovka se chovala jako řidič, který ujede od místa nehody. Přiznala se teprve tehdy, až k tomu byla dohnána.“
Řeka v počítači.
Na rozdíl od ropných havárií nelze kyanidy v řece nijak izolovat. Jedinou možností je čekat, až se ve vodě naředí tak, že ztratí smrtonosnou koncentraci. Povodí Labe se rozhodlo procesu ředění napomoci. Požádalo kolegy z Povodí Vltavy o oživovací vlnu z vltavské kaskády. Čtyřikrát vodnatější Vltava už sama o sobě naředila labské vody tak, že se koncentrace nebezpečných kyanidů přiblížila normě a ryby přestaly houfně hynout. Počítačový model nabídl řešení, aby mnohem rychlejší umělá vltavská vlna, zvyšující průtok o dalších 30 až 40 metrů krychlových za sekundu, dostihla pomaleji postupující jádro kyanidového znečištění ještě před státní hranicí. Skutečně se to podařilo, a tím vzrostla naděje, že znečištěné Labe při přechodu státní hranice do Německa nepřekročí české normy na znečištění kyanidem.
Proč ale byl saský soused navzdory smlouvám o Labi informován o havárii tak pozdě, že si kvůli tomu museli telefonovat ministři životního prostředí? Vždyť v Poděbradech a v Nymburce už od 12. do 14. ledna hynuly ryby po tisících a o víkendu a po něm se problém rozhořel do velké mediální kauzy, která samozřejmě dolehla až do Německa. Tamní úřady však nic nevěděly.
Jirásek to vysvětluje tím, že poznání příčin havárie bylo tak malé, že nebyl důvod cokoli do Německa hlásit. I celkový limit kyanidů byl v normě. Příčina úhynu ryb byla zprvu pro všechny velkou záhadou. Kromě manažerů Draslovky, kteří ovšem mlčeli a tvářili se, že se jich to nijak netýká.
Zpráva do Drážďan prý odešla hned poté, co do záležitosti vnesla světlo cílená analýza na zvlášť toxické kyanidy. Kyanidů jako takových může být v říční vodě až 0,7 miligramu v litru, ale těch zvlášť toxických skoro o dva řády méně, jen 0,01 mg v litru. Ve vzorku z 13. ledna zjistila dodatečná cílená analýza šokující údaj, že na odtoku z Draslovky překročily toxické dioxiny normu až třicetkrát.
Zašpuntovaná kanalizace.
Výrobní ředitel Draslovky Jiří Holub zdůrazňuje, že výrobu, za niž odpovídá, auditovali z technologického i ekologického hlediska přední světoví výrobci kyanové chemie. A že je v souladu s evropskými standardy. Připomíná, že firma má certifikace ISO 9001 i 2001. O tom, proč a jak selhalo čidlo, které dovolilo přetečení nádrže s jedy do řeky, jak to, že je nikdo zodpovědně nekontroloval, však mluvit nechce. Zbytečně by prý zatěžoval čtenáře technickými detaily.
A proč v Draslovka nenahlásila havárii, jak jí to ukládá zákon? Holub to zdůvodňuje tím, že pracovníci při ohledání místa po selhání čidla nezaznamenali žádné vizuální změny. „Když jsme se dověděli zprávy o úhynech ryb v Kolíně a Poděbradech, nepředpokládali jsme, že bychom to mohli způsobit my, protože chyběla identifikace příčiny,“ vysvětluje Holub.
Poté, co byla firma usvědčena ze způsobení havárie, vydala oficiální vyjádření, v němž píše po způsobu přistiženého školáčka, že závada byla způsobena „technickou poruchou ojedinělého charakteru a nebude se opakovat“. A ubezpečuje, že provede „další technická opatření včetně instalace kanalizační ucpávky“. Takže kdyby se vylila nádrž znovu, kyanidy by hned do Labe nedotekly. Spláchl by je tam zřejmě až déšť. Dlužno dodat, že firma má dlouhodobě v plánu výstavbu čistírny odpadních vod.
Záhady pod ledem.
Deset tun rybích mrtvol, nasbíraných na česlech elektráren, je zřejmě jen menší částí škod. Nicméně Středočeský územní svaz Českého svazu rybářů už nyní zahajuje s Draslovkou jednání o náhradě. Rybáři i vědci se shodují, že mnoho mrtvých ryb mohlo zůstat pod ledem nebo při dně a vyplavou až při teplém počasí. „Nedokážu si odpovědět na otázku, proč 95 procent vylovených mrtvých ryb jsou cejni,“ zdůrazňuje tajemník středočeských rybářů Pavel Horáček. „V tom zbytku převládá kapr, viděl jsem i tolstolobika a amura. Ještě sem tam nějaká parma, candát nebo plotice. Ale kde je ta velká ryba, kterou tu rybáři běžně chytali? Kde jsou metroví sumci, velcí kapři, štiky a boleni?“
Málokdo se odváží vyslovit hypotézu, co se s těmito rybami asi stalo. Vyjádřit se odmítá i zkušený etolog, který dokáže do posledních detailů popsat život vodních tvorů, ale nemá žádnou zkušenost s prudkým jedem. A proto jen nezávazně a anonymně naznačuje tři možnosti: buď jedovatá látka ponechala „okna“ s menší koncentrací právě tam, kde se zdržují velké ryby, nebo zahynulo úplně všechno a odhalí to až jaro. Za nejméně pravděpodobnou etolog pokládá třetí možnost, že zkrátka očekávané druhy v Labi nebyly. Buď někam migrovaly, nebo je rybáři zkrátka vychytali. Jedno je nepravděpodobnější než druhé, nicméně varianty ryb uhynulých pod ledem nebo u dna, kde studená voda velice zpomaluje rozklad, a tím pádem brání vyplutí rybích těl, se obává nejvíc rybářů i vědců.
„V normálních vodách obvykle žijí různé druhy ryb o celkové biomase 500 kilogramů na hektar. Zjednodušme si ohrožený úsek na délku 75 kilometrů a šířku 100 metrů, vyjde 750 hektarů, takže by tu mělo žít 400 tun ryb. Otázkou, kterou teď nikdo nedokáže zodpovědět, je, zda uhynulo 80 procent nebo pět procent rybí obsádky,“ vypočítává Horáček. A od toho se bude odvíjet výše škod.
Kde nepomáhá kyslík.
To, co Draslovka nebude schopna už nikdy ničím odškodnit, je marné úsilí záchranářů, tedy rybářů i hasičů, kteří se dřeli v naději, že polomrtvým tvorům pomůže dobře okysličená voda. Jenže kyanid nedovolí napadeným tvorům dýchat. Blokuje dýchací řetězec a kyslík zůstává v krvi nevyužit. Jasně červené zabarvení žaber dává zprávu, že je konec. Zotavit se v čisté vodě mohou jen jedinci v počátečním stavu otravy.
„Nenahraditelná ztráta vznikne úhynem původních druhů ryb - cejna, plotice, padoustve. Neexistuje producent rybích plůdků, který by dokázal obnovit tak velkou obsádku. Kapr či amur se seženou snadno, ale malé původní druhy ne. Jejich odchov se nevyplácí. Navíc jsou snadnou potravou pro kormorány a volavky,“ zoufá si Horáček.
Nekončící diskuse provází i míru nebezpečí, jakou mají ryby otrávené kyanidem pro masožravé ptáky. Někteří rybáři i odborníci se domnívají, že není velké, nicméně toxikolog Přemysl Soldán z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM, který se zúčastnil expedice zkoumající toxicitu rumunských a maďarských řek po protržení odkaliště u města Baia Mare, toto riziko přenosu otravy z tvora na tvora potvrzuje. Za aktuální nebezpečí považuje Soldán i průnik kyanidů do spodních vod a kontaminaci studní.
Štěstím pro poškozené území je, že i velmi toxické kyanidy se poměrně rychle samy biochemickými, fotochemickými i dalšími chemickými cestami všelijak rozkládají a po konečné oxidaci samy mizí. Neštěstím naopak je, že než se tak stane, zabijí ve svém okolí, především ve vodním prostředí, všechno živé.
