Až třetina malých a středních firem zvažuje odchod z Číny. Za své problémy si ale často mohou samy
Začít podnikat v Číně vyžaduje pořádnou dávku trpělivosti a především peněz. Nedávný průzkum Hospodářské komory EU a společnosti Roland Berger přesto ukázal, že téměř třetina všech firem, které v zemi působí méně než pět let, zvažuje odchod z čínského trhu. Nejčastějším důvodem je nejen postupně rostoucí cena práce, ale především zklamání z nadměrné byrokracie, chatrný právní systém a pocit, že se věci nehýbají kupředu. Jako slibné nové lokality vidí tito potenciální „útěkáři“ Indii, Rusko, Koreu nebo Jižní Ameriku. „Zpráva naznačuje, že se proud přímých zahraničních investic může podstatným způsobem zpomalit,“ komentoval průzkum Davide Cucino, šéf evropské hospodářské komory. Statistika názorů firem na vývoj v Číně není nijak příznivá. Jenže možná to nejdůležitější anketa neodhalila – evropské firmy si za své problémy často mohou samy, což si málokdo dovede přiznat. „Za skepsí může stát nepochopitelné podcenění přípravy. Firmy nevěnují dostatečnou pozornost shromažďování informací o trhu, právních podmínkách nebo prozkoumání kvality obchodního partnera,“ říká Ludmila Hyklová, manažerka pekingského Centra EU pro malé a střední podniky (EU SME). Právě firmy s méně než 250 zaměstnanci tvoří polovinu z celkového objemu unijního vývozu do Číny, který loni dosáhl 161 miliard eur, a tak jim EU již rok a půl poskytuje podpůrný servis. Unijní centrum operuje s tříletým rozpočtem ve výši pěti milionů eur a zdaleka nefunguje jen pro malé státy Sedmadvacítky, které v Číně nemají své silné obchodní zastoupení. Mezi klienty EU SME jsou třeba také Němci nebo Britové. Centrum může nabídnout svůj hot-desk, poskytnout kancelář pro jednání nebo zajistit externího poradce třeba v oblasti cleantechu nebo biotechnologií.
Raději obezřetně
Každopádně ale platí, že evropští podnikatelé by si měli v Číně naordinovat dávku obezřetnosti. Tamní trh může nabídnout obrovskou dynamiku, na druhé straně není třeba nechat se tlačit do nejistých a nevýhodných situací.
Zamezit rozčarování je přitom jednoduché – kromě referencí by si zájemci o byznys s čínským partnerem měli nechat předložit jinak fádní dokumenty, které v Evropě nikoho nezajímají – například výpisy z obchodního rejstříku. „Čínské společnosti to dělají mezi sebou navzájem běžně a nebudou udiveny či uraženy, když totéž udělá zahraniční partner,“ doplňuje Hyklová. Právě základní informace včetně kontaktů, které je v Evropě možné během chvilky vygooglovat, na čínském trhu chybějí. EU SME proto razí heslo „think small first“ – > začátek čínské expanze je opravdu ve znamení malých věcí, mezi něž patří zejména trpělivé sbírání kontaktů a obcházení potenciálních obchodních partnerů.
Během přípravné fáze firmy také často podceňují patentovou ochranu. Čína je velmocí v kopírování a falšování evropských značek a technologických postupů. Což ovšem neznamená, že by v samotné Číně nebylo možné se dovolat práva. Má to jediný háček – je třeba mít patentovou ochranu i pro místní trh. „Pokud máte v ruce dokument o registraci duševního vlastnictví v Číně, pak vás soud či arbitráž ochrání,“ zdůrazňuje Hyklová.
Nálepka EU pomáhá
Mezi zažité názory patří i představa, že čínští nenechavci okopírují úplně všechno. To ovšem zdaleka neplatí pro produkty s puncem luxusu. V Číně totiž roste střední třída, která si nálepky Made in EU cení jako loga kvality a jedinečnosti. „Takoví lidé si neváhají připlatit i za zboží, o němž mají dojem, že je zdravější a kvalitnější než to čínské, nebo jim dodá lesku či jen dobrý pocit, že mají něco extra,“ uzavírá Hyklová. Týká se to zejména jídla, nápojů, kosmetiky a vlastně úplně všeho, co se točí kolem dětí. Třeba práškové mléko z Hongkongu má v kontinentální Číně stejné renomé jako tuzexové zboží v bývalém Československu. Paradoxně je tak možné na obrovském čínském trhu dělat dobré obchody i s okrajovým produktem. A logo EU jako záruka kvality v tom stále častěji pomáhá.
