Útěk za nižšími poplatky

Německé spořitelny začaly útočit na české klienty v pohraničí

Kurz české koruny láme nadále rekordy a trend posilování předpovídají všichni odborníci také pro následující léta. Zdálo by se, že založit si v této chvíli účet vedený v euru může snad jen blázen. Přesto tento postup volí stále více lidí a firem. Například jen ve třech spořitelnách působících na německé straně Krušných a Lužických hor si za necelé dva roky otevřelo účty přes tři tisíce českých subjektů. A zájem v poslední době, kdy německé banky začaly u přepážek zaměstnávat Čechy a do českých domácností zasílají své reklamní letáky, ještě sílí. Zaplatit za převod peněz do jiného státu Evropské unie šest korun místo tří stokorun, či mít o padesát haléřů na euro výhodnější kurz než v českých bankách je lákavé.

To nejostudnější ze sazebníků.

Poplatky za převody peněz do zahraničí, případně za připsání peněz přišlých ze zahraničí na účet, patří k tomu nejostudnějšímu, co české bankovní sazebníky předepisují. Výjimkou není poplatek jednoho procenta z transakce, případně minimální sazba několika set korun, pokud jde o převod menší částky. Jednou z progresivnějších bank, která již neúčtuje procenta z transakce, ale spokojí se v případě platby uvnitř evropského hospodářského prostoru „jen“ s paušálními 225 korunami za transakci, je Komerční banka. Ppro srovnání: přijetí peněz na účet v některé z regionálních spořitelen v Německu přijde v průměru na dvacet eurocentů. Těžko se divit podnikatelům, že své zahraniční transakce uskutečňují stále častěji přes účty vedené v cizině a české bance dají vydělat, jen když potřebují na svůj zahraniční účet doplnit peníze, případně je z něj stáhnout domů.

Začalo to v Žitavě.

Zřejmě jako první se z bank v blízkosti hranice začala o tuzemské klienty zajímat Sparkasse Oberlausitz - Niederschlesien. Ta sídlí v Žitavě, která byla od jedenáctého století až do roku 1635 součástí českého státu a je vzdálená pouhých třicet kilometrů od Liberce. Čeští podnikatelé přicházeli do této regionální spořitelny ihned, jak to devizový zákon umožnil. Banka tak ještě před startem „českého projektu“ získala přibližně tisíc klientů z opačné strany hranice. Pro malou banku s bilanční sumou 2,6 miliardy eur, navíc působící v oblasti s pětadvacetiprocentní nezaměstnaností a v regionu, ze kterého se neustále vystěhovává obyvatelstvo (na počátku devadesátých let měla Žitava přes třicet tisíc obyvatel, v současnosti v ní žije jen něco přes dvacet tisíc osob), je to více než dost, aby začala o klienty bojovat aktivně.
„Nabízet služby českým klientům v českém jazyce jsme začali před více než rokem. Mohli jsme začít i dříve, vyjednávání s německým úřadem práce o možnostech zaměstnat české úředníky, ale zabralo bezmála jeden rok,“ řekl týdeníku EURO místopředseda představenstva banky Michael Bräuer. Nakonec se podařilo a banka nyní nabízí českou obsluhu ve třech pobočkách v blízkosti hranic. „Zájem o naše služby poté, co jsme je začali poskytovat v českém jazyce, podstatně stoupl. V současnosti máme na dva tisíce českých klientů. Nejde jen o lidi z pohraničí, máme i klienty z Písku, Opavy, Ostravy či Prahy,“ doplňuje Bräuera šéfová týmu českých bankovních poradců banky Ivana Dudová.

Dominují soukromé osoby.

S češtinou na internetových stránkách a v pobočkách se zájemci setkají také u sousedních bankovních domů Ostsächsische Sparkasse Dresden a Sparkasse Mittleres Erzgebirge. Zatímco u Sparkasse Mittleres Erzgebirge lákající klientelu z Chomutovska, je zavádění češtiny teprve na počátku, polabská Ostsächsische Sparkasse Dresden má již tisícovku českých klientů. „Jejich počet roste hlavně v posledních měsících. Z tohoto počtu je přibližně šest procent firemních a 94 procent privátních zákazníků,“ uvedl pro týdeník EURO Carsten Biesok, vedoucí štábu představenstva banky. Drážďanská spořitelna je s bilanční sumou deset miliard eur desátou největší spořitelnou v Německu a největší ve východní části země. Převahu privátních klientů nad firmami potvrzuje i Michael Bräuer, který tvrdí, že firemní zákazníci představují méně než třetinu české klientely. Oba bankéři jsou přesvědčeni, že jde nikoli o Čechy placené v eurech, ale o zákazníky, které lákají do Německa nižší poplatky a vyšší úroky z vkladů. „Na české klienty působí především stoprocentní záruka za vložené prostředky, ručení za vklady u nás není jen devadesátiprocentní a navíc omezené do výše 25 tisíc eur, a vyšší zhodnocení našich spořicích produktů,“ vysvětluje Carsten Biesok. Úročení na termínovaných vkladech bez výpovědní lhůty u německých spořitelen opravdu začíná na dvou procentech a u vázaných vkladů nejsou výjimkou ani úroky dvojnásobné. Nejvýhodnější tuzemský srovnatelný produkt - ING konto, naproti tomu vydělává jen 1,75 procenta úroků ročně. O ziskovosti převodu úspor do německé spořitelny ale lze mít právě vzhledem k posilující koruně důvodné pochybnosti.

Chtějí, ale nemohou.

„Němci mi nabídli vedení účtu za 2,90 eura za měsíc, k tomu platím jen šest eur ročně za platební kartu. Za příchozí platbu od našich odběratelů už mi nebude banka účtovat stovky korun, ale jen osm centů,“ řekl týdeníku EURO severočeský podnikatel. „Nechci na to, že budeme mít jeden z firemních účtů vedený v zahraničí upozorňovat finanční úřad, určitě by přišel hned na kontrolu,“ vysvětluje, proč si nepřeje uvést své jméno ani název firmy. „Výběry z bankomatů sítě spořitelen po Německu mám zadarmo, výrazně výhodnější je i jejich směnný kurz na korunu. Trojice velkých českých bank nyní eura převádí bezhotovostně na koruny zhruba za 28 korun, Němci nabízejí o 45 haléřů lepší kurz. Na deseti tisících eurech tak ušetřím bezmála pět tisíc korun,“ zdůvodnil, proč si jeho firma otevírá účet v Německu. Německé spořitelny zatím nemohou vybudovat své pobočky přímo v České republice. Nadále pro ně platí regionální princip, který vylučuje činnost spořitelen za hranicemi jejich obchodních oblastí. „Rádi bychom otevřeli několik poboček v Libereckém kraji. Zákon nám to ale nedovoluje. Jsem však optimista a věřím, že zhruba do dvou let budeme po změně legislativy moci otevřít obchodní místa v Liberci a přibližně na dvou až třech dalších místech,“ předpokládá Michael Bräuer z žitavské spořitelny.

Přijdou o výnosy.

Bez ohledu na to, zda německé spořitelny na tuzemský trh nakonec vstoupí, či ne, budou muset české banky nejpozději ve chvíli, kdy Česká republika přijme euro, změnit své sazebníky. Platba do banky v jiné části eurozóny bude stát stejně, jako dnes například převod mezi Českou spořitelnou a ČSOB. Až se to stane, odpadne i hlavní konkurenční výhoda německých spořitelen. Tuzemské banky ale již musí začít přemýšlet, jak nahradit výpadek příjmů, které jim změny sazebníků způsobí. „Analýzy v zemích, které mají podobně otevřenou ekonomiku jako Česko, ukazují, že zavedení eura sníží finanční transakční náklady podnikům a občanům ve výši zhruba 0,25 až 0,4 procenta HDP ročně. To by znamenalo roční úspory 4,5 až 7,5 miliardy korun. Značná část těchto úspor půjde na úkor zisku bankovních institucí,“ očekává Tomáš Prouza, vládou jmenovaný koordinátor zavádění eura v Česku. Pokud by se jeho předpověď vyplnila znamenalo by zavedení eura zhruba pětinový propad zisků bank. Doufejme, že v nákladech na vedení účtu se pokles se projeví ještě výrazněji.

box: V Německu se čekají fúze bank
V Německu v současné době působí kolem 2450 bank, což představuje třicet procent všech peněžních ústavů v Evropské unii. Banky jsou striktně rozdělené do tří sektorů: soukromého, družstevního a veřejnoprávního.
Spořitelny jsou veřejnoprávními bankami. V celoněmeckém měřítku neexistuje jednotné zákonodárství pro spořitelny, ale závisí na jednotlivých spolkových zemích. Ve všech, s výjimkou Hamburku, je v současnosti vyloučen prodej spořitelen dalšímu subjektu, například soukromým bankám. V zásadě je však možný prodej spořitelen jiným veřejnoprávním institucím nebo sdružením, a tak se mohou tyto peněžní instituce slučovat uvnitř jedné spolkové země. Této možnosti již využily některé především menší spořitelny, takže jejich celkový počet v roce 2004 klesl ze 489 na 477.
V některých zemích již byly přijaty zákonné iniciativy, které umožní změny v současné době platných zákonů o spořitelnách. Například Berlín počítá s prodejem své zemské banky do roku 2007, v Severním Porýní-Vestfálsku se plánuje zřízení občanské spořitelny, na níž se může podílet každý občan podobně jako u družstevních bank. Sasko chce umožnit spořitelnám expandovat do zahraničí.

Pramen: Česko-německá obchodní a průmyslová komora