Stát neuvolnil finance a riziko chemického ohrožení trvá
Nadšení, které v médiích provázelo středeční odvoz ocelových lahví s válečným plynem fosgenem, kyanovodíkem a neznámými, ale velmi podezřelými plyny z nedávno objeveného černého skladu ve Chvaleticích do Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany v Milíně u Příbrami, mohlo vyvolat dojem, že likvidace nebezpečných černých chemických skládek se pohnula z místa. Jenže opak je pravdou. Likvidaci odpadů v Chvaleticích zatím kompletně hradí ze svého rozpočtu Pardubický kraj, k nevelké radosti krajských politiků. Region je schopen zaplatit ještě převoz nalezených výbušnin do pardubické Explosie, ale tím se jeho vyčleněné prostředky ztenčí na nulu. Zatímco na Pardubicku ještě optimisticky očekávají slíbenou desetimilionovou zálohu z ministerstva financí, v nedalekých Libčanech na Královéhradecku už nad stejnými sliby propadají beznaději. Nevelké množství nejtřaskavějších výbušnin a nejrizikovějších látek odvezli už před několika týdny a mezitím vynaložili sedm a půl milionu z domácích zdrojů, hradeckých, krajských i obecních na identifikaci a „přebalení“ dalších látek. Teď jsou na nule a žádná finanční pomoc nepřichází. Pouhými ministerskými sliby se nic zaplatit nedá. Odborná společnost Dekonta, která tu zahájila sanační práce, už provádí některé nutné úkony jen na dobré slovo a je nucena další práce zastavit, přestože riziko hoření či výbuchu ve dvou třetinách nezkontrolovaných, mnohdy už prosakujících obřích plastových žoků stále trvá. A to za nimi mohou být ukryta ještě záludnější překvapení (viz EURO 26/2006). Obyvatelé Libčan se děsí, že bez odborného dozoru bude skládka mnohem nebezpečnější. Aspoň že objekt začala zvenčí střežit policie. V květnu a v červnu měl v noci do zdevastované bývalé továrny Vertex přístup každý, kdo si umanul, a jen zázrakem se nic vážného nepřihodilo.
Strach z toxického mraku.
„Nedokážu si představit, co by se dělo, kdyby se ty látky vznítily,“ komentuje situaci Roman Tuček, chemik z Dekonty. „Okamžitě by se začaly vyvíjet toxické plyny. Hasiči by měli problém čím hasit. Porůznu jsou uskladněny i látky, které bouřlivě reagují s vodou, pro jiné je voda vhodným hasivem. Jenže vody by při hašení odtékaly do potoka, který protéká továrnou, a odnášely by s sebou spoustu jedů. Nad požárem by se okamžitě vytvořil nebezpečný kontaminovaný mrak a záleželo by na větru, jestli by putoval nad Hradec Králové, nebo by se vydal ku Praze,“ upozorňuje Tuček, že problém se netýká jen obyvatel malé vesničky.
Ti však dosud nemají oficiální návod, co by měli v případě havárie černé skládky dělat. Na dotaz starosty Libčan Jiřího Pohořského sice ředitel Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje odpověděl trojstránkovým dopisem, jenže ten byl vším jiným než žádaným návodem. Protipožární kontroloři, stejně jako jiní úředníci, byli totiž slepí k jedy zaplněné továrně a kontrolovali jen maličký, oficiálně povolený sklad, který pracovníkům firmy SNOG sloužil jako zástěrka pro nedovolené ukládání nebezpečných odpadů. „Další objekty v areálu byly v užívání fyzické osoby, tudíž nepodléhaly výkonu státního požárního dozoru,“ vymlouvá se hlavní hasič a kvůli tomu byl dopis zřejmě napsán. Jaký poplach má starosta vyhlásit, když začne ve Vertexu hořet, a co mají dělat občané na svoji záchranu, o tom není v dopise zmínky. A tak lidé dostali neoficiální radu chemiků: „Ujíždějte nebo aspoň utíkejte proti větru!“
Nepřehání se to nebezpečí? Skutečně jde občanům kolem továrny o zdraví? „Toxický mrak by mohl ohrozit lidi nejen na zdraví, ale i na životě. A nejen v bezprostřední blízkosti areálu Vertexu. Kam by mrak spadl, ohrozil by všechno živé a navíc by způsobil kontaminaci obrovského území o rozloze několika kilometrů čtverečních,“ upozorňuje Tuček. Přitom riziko nemusí pocházet jen od případného žháře, ale i od samovznícení nebezpečně uložených látek. Už byly vedle sebe nalezeny dvojice chemikálií, které se při kontaktu vznítí, naštěstí však ještě fungovaly jejich obaly.
Ještě nehořelo.
Ministerstva si stále dávají na čas. Přehazují si mezi sebou odpovědnost, kdo má poskytnout pomoc. Ministerstvo životního prostředí na ministerstvo financí, to zase neschválí nic bez ministerstva vnitra. „Jako kdyby nikdo nebyl schopný posoudit obrovskou míru rizika a potřebu jednat okamžitě. Kdyby kvůli té skládce zemřeli lidé, to bychom viděli, co by se dělo. Najednou by byli lidé i peníze. Nastoupil by krizový scénář a stálo by to mnohem víc. Vzápětí by nám všichni vyčítali, proč jsme jim to včas neřekli, že oni by jistě předem pomohli. Náš magistrát okamžitě uvolnil pět milionů na úkor hradeckých daňových poplatníků, v tom je přece taky kus politického rizika. Kraj přidal dva miliony a obec, aby si tu udržela Dekontu, v níž vidí jedinou skutečnou naději na zlepšení stavu, přidala ještě půl milionu. Stát pořád nic. Tím zpětně ohrožuje i nás, kteří na úkor svých voličů pomáháme, protože svým chováním zpochybňuje potřebu včasného zásahu,“ soudí náměstkyně hradeckého primátora Pavla Finfrlová.
Teď žádost leží na ministerstvu vnitra. „Osobně jsem tam vezl podklady, aby měl ministr František Bublan dost argumentů pro čerpání požadovaných 25 milionů z krizového fondu,“ říká vedoucí ekonomického odboru hradeckého krajského úřadu Miloslav Nejedlý. Vysvětluje, že likvidace skládky bude celkově ještě dražší, ale ne všechny práce budou mít krizový charakter. Až bude odstraněn chaos na skládce, chemikálie v dobrých obalech budou moci vyčkat na další finance. „Především budeme vymáhat peníze na firmě Snog, která je za všechno odpovědná,“ dodává Nejedlý.
O uvolnění peněz musí rozhodovat vláda. „Pan ministr předpokládá, že s uvolněním peněz ze zvláštní krizové kapitoly nebudou problémy, protože v kraji byl včas vyhlášen krizový stav,“ ujistila tisková mluvčí ministerstva vnitra Radka Kovářová a sdělila, že ministr žádost předloží na některém z nejbližších zasedání vlády. Problémem je, zda aktuální politická situace dovolí, aby ještě nějaká pracovní zasedání vlády byla.
Vzkazy ze záhrobí.
„Než obec dala na všechny dveře petlice a do nich zámky a než přišli hlídat policisté, noc co noc se s těmi chemickými látkami, které jsme už přebrali, něco dělo. Večer jsme dveře zavřeli, ráno byly otevřené. Ne jednou, mnohokrát. I když nás jednatelka Snogu ubezpečila, že máme jediné klíče, v naší nepřítomnosti tam někdo jako duch pořád chodil,“ vzpomíná Tuček.
Uvnitř Vertexu působí na objednávku hradeckého magistrátu chemici z Dekonty, venku hlídá policie. Kdo by řekl, že cedulka firmy Snog na vratech není žádný nonsens a že společnost, která způsobila tak velké obecné ohrožení, dál vykonává činnost, ač čtyři muži spojení s jejími aktivitami jsou ve vazbě! Nikoli pro obecné ohrožení, ale pro podezření z černého prodeje nebezpečných látek. Jednatelka Snogu Milada Etlíková nebyla ochotna ani sdělit, čím se teď firma zabývá.
„Společnost funguje, jednatelé jednají, ve firmě už nic není, ale když lidé z Dekonty vydávají doklady, za které se v laboratořích platí velké peníze, musejí se chodit ptát do Snogu, zda mohou chemikálie, uvedené na těch dokladech odvézt, protože jsou stále majetkem té firmy,“ uvádí Finfrlová. A dělá si z toho závěr: „Musíme si dávat velký pozor, aby nás tahle firma za rok nezažalovala, že jsme jí zkazili byznys. Na takovouhle trestnou činnost nemá naše legislativa dobré páky.“
Smysl inventury.
Přesné zjištění všech nalezených chemických látek má dvojí smysl - jednak popsat látku pro firmu, která ji má zpracovat nebo zlikvidovat, jednak jako důkaz o trestné činnosti. Finfrlová k tomu poznamenává: „Přestože hlavním motivem aktivity našeho magistrátu je pomoc občanům Libčan, nemohu přehlédnout, že z peněz, které jsme museli vzít z částky určené hradeckým občanům například na opravy chodníků, tu státu platíme důkazy pro potírání kriminální činnosti. A ještě musím být ráda, protože čím víc těch důkazů bude, tím větší naděje je, že se ta kriminální aktivita v podobě nějaké žaloby nakonec neobrátí proti nám.“ Otakaru Herberkovi z Dekonty připadá jásání nad tím, že se podařilo nejnebezpečnější látky z Libčan i z Chvaletic už odvézt, nemístné. Většinou šlo o chemikálie agresivní i v malém množství. „Ale nejsou nakonec mnohem nebezpečnější ty látky, které se v obou černých skládkách vyskytují v desítkách tun?“ klade si otázku Herberk. „Největší nebezpečí je v koncentraci škodlivých látek. A když je víc druhů v takovém velkém množství, nebezpečí se násobí. Riziko pomine, až budou všechny chemikálie odvezeny,“ uzavírá Herberk, „politici, kteří rozhodují o penězích, by měli mít na mysli, že hrozí nebezpečí z prodlení.“
