ÚTOK NA HLAVNÍ PROBLÉMY

Vladimír Kreidl

Před nedávnem přišla skupina ekonomů s Dřevíčskou výzvou. Shrnula v ní obavy velké části ekonomické veřejnosti, že pokrok v některých zásadních otázkách práva a pořádku je v Čechách pomalý. Autoři říkají, že pokud se rychle nepod aří nastolit poměry obvyklé v západní Evropě, tolik vytoužený ekonomický růst se nedostaví, nebo bude jen dočasným poskočením před další krizí.

Jednou z největších hodnot dokumentu je složení těch, kteří jej podepsali, včetně autora tohoto příspěvku. Snažili jsme se tím naznačit, že v něčem je dohoda možná napříč názorovým spektrem.

Zbytečné ztráty

Nosným tvrzením výzvy je, že „hlavním prostředkem k oživení české ekonomiky je snížení transakčních nákladů podnikání a umožnění rychlého převodu aktiv do rukou lepších vlastníků . K naplnění této myšlenky je třeba jednak zlepšit práci sou dů a změnit zákony, jednak odstranit neefektivnost státní správy a snížit vysoké daně. Časové a finanční ztráty vzniklé jednáním s ne vždy kompetentními a občas zbytečnými předpisy zavalenými úředníky či snaha domoci se svých prá v proti neplatičům, jsou příklady překážek zdravého růstu.

Signatáři Dřevíčské výzvy se obávají, že český stát se pokouší plnit celou řadu funkcí, ale v těch, kde je nezastupitelný a kde je jeho činnost klíčová („vláda zákona ), bohužel selhává. Voláme nejen po lepším vymáhání práva zlepšením práce soudů a vyšetřovatelů, ale také po úpravách některých právních předpisů - mimosoudní dražby, exekuce, konkurs a vyrovnání a podobně. V případě bankrotového zákona, kde je rychlost tím nejdůležitějším faktorem, se domníváme, že vzhledem k přetíženosti i slabé úrovni soudů je rozumné přesunout co nejví ce pravomocí na věřitele. Bylo by to v souladu například s britskou praxí.

Spousta úkolů

Myslíme si, že je třeba vyřešit postavení obchodního rejstříku a vrátit se k problematickým místům Obchodního zákoníku se zaměřením na úzká hrdla bránící restrukturalizačním procesům, jako jsou zvyšování a snižování základního jmění, výměn a dluhu za akcie nebo fúze a akvizice.

Navrhujeme také reformu státní správy se zaměřením na její větší orientaci na výkon, další kroky na kapitálovém trhu, dokončení privatizace jak strategických podniků a bank, tak okamžitý odprodej zbytkových podílů státu v již soukromých společ nostech.

Poslední část výzvy se věnuje problematice nezaměstnanosti, státních výdajů, sociálního systému, daní a potřebě přijetí střednědobé rozpočtové strategie.

Celou výzvou se nese apel na co nejrychlejší vyrovnání se s nejpalčivějšími brzdami růstu. Autoři chápou, že mnohé navrhované změny zákonů nejsou lehké, že není v moci nikoho vyřešit všechny problémy země najednou. Proto navrhujeme soustředit síly jen na několik nejpalčivějších věcí a ty udělat pořádně a rychle. Právě ve výběru těchto věcí, nikoli v jejich originalitě, je přínos Dřevíčské výzvy.

Podivné reakce

Zarazilo mě, jak byl dokument přijat. Téměř se neobjevily diskuse o obsahu. A právě na ty jsme čekali. Třeba se v celé řadě věcí mýlíme, třeba v některých věcech někdo vymyslel něco lepšího. Reforma státní správy nebo způsob, jak přim ět soudy k rychlejší práci, představují jen několik z mnoha možných námětů.

Mnozí na dokument reagovali podrážděně. Obsah je nezajímal, jen se rovnou ptali: „Kdo za tím stojí? nebo „Proti komu je to určeno? Je to správná reakce? Politici jsou zvyklí na uvažování typu přítel - nepřítel. To je pochopitelné, máme politickou sout ěž, kde platí „buď my, nebo oni . Ale je škoda, že na tuhle hru přistoupili i nepolitikové - ekonomové, novináři a businessmani.

Jiná kritika (častější) byla, že dokument vyjadřuje jen již dříve vyřčené návrhy, že nepřináší nic nového. Ano, je pravda, že jsme neobjevovali Ameriku. Skutečně, velkou většinu věcí z dokumentu již všichni dlouho říkáme. Ale proč tedy ta opatření nikdo už dávno neudělal? Je asi příznačné, že ani poměrně nesporné a mnoho let známé problémy nikdo neřeší.

Odpůrci řeknou, že je obtížné nalézt politický konsenzus. Jenže jedna z největších hodnot Dřevíčské výzvy je právě v tom, jaká skupina lidí ji podepsala. Ti, kdo znají pozadí signatářů, vědí, jak rozdílní lidé to jsou - jak smýšlením, tak povoláním. To, že jsme se dokázali dohodnout, je signál, že u těchto opatření by neměl být problém konsenzus najít, a to napříč politickým spektrem. Ani to, že mezi signatáři jsou představitelé nejúspě šnějších podniků v Čechách, by nemělo být přehlédnuto.

Česká ekonomika stojí na rozcestí. Budeme plíživou rozvojovou zemí s malým růstem, nebo se staneme moderním dynamickým „středoevropským tygrem ? Otálení s nutnými reformami nás stojí peníze. Je čas konat.