Konkursní správce vyhodil ze sedla investiční banku Goldman Sachs
Mezi bankéři se začala minulé pondělí (31. března) šířit zpráva, že krajský soud v Ústí nad Labem prohlásil konkurs na společnost Česká revitalizační, a. s., která má stejné IČO jako Union banka (UB). Internetový deník Euro OnLine tuto informaci přinesl jako první v úterý. Zpočátku se nechtělo věřit, že by něco takového bylo možné. Ukazuje se ale, že možné je nejen vše, ale ještě něco navíc. Union banka a Invesmart tvrdí, že téměř veškeré dokumenty v této operaci použité jsou zfalšované. Ústecký soudce, který o konkursu rozhodoval, byl však jiného názoru a to je rozhodující.
Moc - nemoc.
Na světě se jednoho dne objevily tři důležité generální plné moci. První byla od společnosti Union Group (UG) a byla podepsána Tomášem Michalem jako předsedou představenstva UG. Tady se také objevuje první problém, Tomáš Michal totiž předsedou představenstva UG není a nikdy nebyl. Zápis z prosincového představenstva, který uvádí, že Michal byl do této funkce zvolen, je prý falešný. Obchodní rejstřík jej stále vede jako řadového člena představenstva Union banky. Zdroj týdeník EURO uvádí, že Michal navíc tvrdí, že žádnou podobnou plnou moc nepodepsal. Druhou generální plnou moc údajně podepsali Roman Mentlík a Michal Gaube 20. března jako členové představenstva Union banky. Existuje prohlášení dvou členů představenstva UB (Gaube, Veselovský), kteří potvrzují, že daná plná moc byla ze strany Union banky vydána. Tisková zpráva Union banky - datovaná 2. dubna - však popírá, že by jakýkoliv člen představenstva potvrdil pravost a správnost uvedené plné moci. Michal Gaube a Štefan Veselovský měli pravděpodobně na mysli plnou moc ze dne 6. března. Týdeník EURO má informace, že ta je pravá, a byla použita při neúspěšném podání návrhu na konkurs podaném k plzeňskému soudu. Plná moc z 20. března (tedy vydaná den před Mentlíkovou rezignací) byla použita při úspěšném pokusu v Ústí nad Labem. Zdroj týdeníku EURO říká, že tato plná moc byla profesionálně analyzována a označena za pravděpodobný podvrh, což koresponduje s tím, co tvrdí představitelé Union banky. Na základě těchto dokumentů, nad jejichž pravostí visí otazník, byl právník Michal Paule zmocněn, aby činil jménem uvedených subjektů prakticky jakékoliv právní úkony. Záhadou je, proč si vybrali zrovna jeho a ne někoho z podnikových právníků.
Aktivní právník.
Paule potom „uspořádal“ valnou hromadu Union banky („účastnila“ se pouze Union Group, která v Union bance vlastní 75,36 procenta akcií), na které se rozhodlo o přesunu sídla z Ostravy do Karlových Varů. Pod notářským zápisem z této valné hromady se objevilo jméno plzeňského notáře Josefa Burdy. Aby toho nebylo málo, plzeňský notář písemně popřel vypracování uvedeného dokumentu a rozhodl se podat trestní oznámení na neznámého pachatele. Paule také v první polovině března podal návrh na konkurs Union banky ke krajskému soudu v Plzni. Plzeňský soud však tento návrh odeslal do Ostravy, protože subjekt se v té době stále ještě jmenoval Union banka, což pravděpodobně vzbudilo podezření. Navíc byl již podán návrh na konkurs u ostravského krajského soudu, a tudíž tam příslušel i další konkursní návrh. Paule proto uspořádal druhou valnou hromadu (notářský zápis „vypracoval“ opět Josef Burda), kde přesunul sídlo do Mostu a poučen předchozím nezdarem přejmenoval Union banku na Českou revitalizační. Poté podal další návrh na konkurs, ústecký soud ostravské řízení pominul a prostřednictvím soudce Jiřího Berky jeho žádosti vyhověl. To se stalo v pondělí 31.března 2003. Ministr spravedlnosti Pavel Rychetský poslal do Ústí kontrolu, která zjistila, že Berkovi leží na stole desítky žádostí o prohlášení konkursu více než tři roky. Pro Českou revitalizační si však osobně došel do podatelny a během několika minut vyhlásil konkurs. A to dokonce přesto, že tato společnost ani nebyla podle dostupných údajů zapsána v obchodním rejstříku. V jeho intertnetové verzi ještě v pátek figurovala zkrachovalá firma pouze mezi úpadci, avšak mezi zapsanými společnostmi ji nebylo možné na základě jména najít.
Podvodná hromada?
Představitelé Invesmartu a Union banky považují záležitost za podvod. Dokumenty použité na mimořádné valné hromadě, která rozhodla o změně obchodní firmy a sídla, jsou prý falešné. Valná hromada navíc proběhla bez řádného oznámení o jejím konání. To bylo ze zákona povinné, protože Union banka má více než jednoho akcionáře a musí se tedy řídit ustanoveními obchodního zákoníku o svolávání valných hromad. Není nic známo o tom, že by banku ovládal jediný akcionář, který tuto povinnost nemá. Jedinou možností, jak by se mohla valná hromada konat bez veřejného oznámení, je postup, kdy by si nějací lidé opatřili hlasovací práva i od Investmartu a Union Group, třeba zápůjčkou na den či dva. Poslední valná hromada se konala 20. prosince 2002, další se měla přijít na řadu až 8. dubna. Oznámení o nějaké mimořádné valné hromadě mezi těmito daty týdeník EURO nikde nezachytil. Vzhledem k tomu, že Union banka je stále ještě bankou podle zákona (rozhodnutí o odejmutí licence ještě nenabylo právní moci), měla by o takovýchto krocích být navíc informována Česká národní banka. Ani to se však nestalo. ČNB podala proto obratem žalobu na neplatnost této valné hromady.
Pitr v pozadí?
Celá akce vypadá buď na naprosto amatérský pokus o podvod, nebo jde naopak o velice sofistikovanou a dopředu plánovanou akci. Při vyslovení jména města Ústí nad Labem se totiž mnoha lidem z byznysu jako v ozvěně vybaví Setuza a Tomáš Pitr. Ten se v kauze Union banky angažoval od prvních okamžiků správního řízení a pokoušel se připravit záchraný plán spočívající v přeměně retailové banky na pozemkovou banku podepřenou státním kapitálem. Nyní ale týdeníku EURO sdělil, že v této akci „nejede“. Dodal však, že i kdyby měl s těmito událostmi něco společného, médiím by to pochopitelně neřekl. „V době, kdy jsme byli v pozadí, neproběhla v Union bance žádná transakce,“ tvrdí Pitr. Z rozhovoru pro týdeník EURO vyplynulo, že Pitr je o událostech v bance nicméně velice přesně informován, což nasvědčuje tomu, že jeho zájem o Union banku zdaleka nevyprchal. Týdeníku EURO sdělil, že o kauzu se nadále zajímá mimo jiné proto, že Invesmart mu dluží 30 milionů korun, přičemž tato pohledávka má souviset s angažovaností Pitrovy skupiny okolo záchrany Union banky v době Mentlíkova vedení. Invesmart však něco takového jednoznačně popírá. Pitr sám říká, že má dlouhodobý zájem o vyřešení situace v Union Group pomocí odkupu aktiv s tím, že by pak převzal závazky UG vůči UB, které - jak uvádí - dosahují jedné miliardy korun.
Správce v úřadu.
Z dokumentů, se kterými se týdeník EURO seznámil, vyplývá, že Konkursní správce Daniel Thonat si vyžádal od Union banky vyjádření k plné moci advokáta Pauleho. Na základě této žádosti vznikl zmíněný sporný dokument podepsaný dvěma členy představenstva, který potvrzuje existenci této plné moci. Mediální zástupce konkursního správce Daniel Častvaj týdeníku EURO sdělil, že právě onen dokument z Union banky správce přesvědčil, že tato plná moc byla skutečně vydána a vše je tedy v pořádku. „Ve středu ráno jsme navíc požádali státní zastupitelství, aby konkurs dozorovalo,“ doplnil Častvaj. Jak dále uvedl, Daniel Thonat je prý velice zkušený konkursní správce. Týdeník EURO má informace, že vstup správce do pražského sídla Union banky v Helénské ulici na Vinohradech provázely drobné incidenty. V té době byl v budově i bývalý šéf Union banky Roman Mentlík, kterého prý příchod konkursního správce překvapil stejně jako všechny ostatní. Konkursní správce minulý čtvrtek ráno odvolal z postu generálního ředitele Union banky Petra Votoupala, který však nadále zůstává předsedou představenstva UB.
Nevěřící Goldman.
Konkursem byla zaskočena také investiční banka Goldman Sachs (GS), kterou angažoval Investmart, aby zachránil bance licenci. Týdeník EURO má informace, že vedení Union banky na základě tohoto plánu podalo k ostravskému soudu žádost o vyrovnání, které mělo minimalizovat dopady ukončení činnosti banky. Návrh řešení byl součástí rozkladu, který vedení Union banky přeložilo ČNB 1. dubna. Věřitelé by měli dostat více než 30 procent svých pohledávek do stanoveného data a celou akci by svým jménem garantoval Goldman Sachs. Za pozornost jistě stojí, že vedení UB, které s GS spolupracuje (EURO 13/2003), nemělo až do minulé středy přístup ke spisu u ústeckého soudu, přestože konkurs byl vyhlášen v pondělí. Zdroj týdeníku EURO uvedl, že představitelé americké investiční banky byli z událostí minulého týdne mírně řečeno šokováni a až do minulého čtvrtka zvažovali, zda z obchodu „nevycouvají“. Ve čtvrtek večer bylo oficiálně oznámeno, že Goldman Sachs a Invesmart podepsaly dohodu, na základě které hodlá americká investiční banka investovat několik miliard korun. Otázkou zůstává, co přesně ono „investovat“ znamená. Pravděpodobně jde o pokračování výše uvedeného plánu, ve kterém GS garantuje věřitelům třicetiprocentní návratnost. Přímá angažovanost GS by mohla vést k rychlejšímu vyřešení současné situace v bance, která se minulý týden měnila doslova každou hodinou. Hlavní snahou Invesmartu a jemu spřízněných subjektů je nyní dosáhnout zrušení konkursu. Jde ovšem o to, zda bude ještě co zachraňovat. Konkursní správce totiž může vydražit aktiva banky v případě, kdy uváží, že by se mohla v čase znehodnocovat a získá k tomu souhlas soudce. Zabránit tomu může pouze opravdu velmi rychlé zrušení konkursu. Jinak má Goldman Sachs smůlu.
Eurosměnky.
Dalším z řady překvapení je vedle prohlášeného konkursu úvěrová smlouva mezi Union bankou a společností Triton, s. r. o., na 130 milionů korun, kterou má týdeník EURO k dispozici. Smlouvu měli 3. července 2002 podepsat Tomáš Michal a Tomáš Seidler za Union banku a Giuseppe Roselli za Triton. Roselli je nyní oficiálně předsedou představenstva Union Group. Triton měl získat krátkodobý úvěr se splatností do 30. listopadu 2002, který byl mimo jiné zaručený dvěma směnkami, z nichž každá zněla na tři miliony euro. První bianco směnka byla podepsaná Rosellim a druhá šéfem Invesmartu Paulem Catalfamem. Zajímavé je, že ke smlouvě existuje dodatek odsouvající splatnost na 31. ledna 2003 a že třicet milionů mělo být rovnou převedeno na Českou správu sociálního zabezpečení. Závazek vyplývající z této smlouvy údajně nebyl doposud uhrazen. Paolo Catalfamo důrazně popřel, že by jakoukoliv směnku podepisoval a označil ji za podvrh. Důvěryhodný zdroj z okolí Union banky týdeníku EURO sdělil, že úvěrová smlouva je pravá a že Catalfamovu směnku nikdy v životě neviděl.
