Sociolog Jan Keller jako lídr kandidátky ČSSD do europarlamentu pochopil, že automobilky a dálnice dávají lidem práci
Královéhradecký Kulturní dům Střelnice je plný tak z poloviny. Eurovolby moc netáhnou a nic na tom nezmění ani premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka spolu s lídrem sociálnědemokratické kandidátky – sociologem a levicovým radikálem Janem Kellerem.
Z jinak krotké debaty (Střelnice patří ČSSD) trochu vyčnívají jen dva dotazy: „Kdo může za to, že přítel Rouček (dosavadní místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček – pozn. red.) je na naší kandidátce až na devátém místě?“ a „Jak to, že jste zvolili Kellera za lídra? Je to nestraník a výraznej levičák.“ Na oba odpovídá Sobotka. Říká, že to není náhoda, protože Keller se už dříve zúčastnil programových konferencí ČSSD, a dodává, že „sociolog s jasně levicovými názory je někdo, kdo patří do čela kandidátky středolevé strany“.
Zjevně to není chybná kalkulace. Řada lidí přišla minulé pondělí na Střelnici (a o den později v Pardubicích zrovna tak) jen kvůli Kellerovi. A „pan profesor“ s knírkem, účesem oblíbeným mezi fotbalisty na konci minulého století, v džínách a černé bundě je nezklamal. Mluví klidně, stručně, inteligentně a občas i docela vtipně. Jen radikalismus a vášeň v tom jaksi chybějí.
Říká, že všechny strany mají podobný program, ale ten sociálnědemokratický jde přece jen podle něj „na kořen věci“. Zdůrazňuje boj proti nezaměstnanosti, pomoc malým a středním firmám, dodává, že Evropa „nesmí znamenat kulturní glajchšaltování“, a vysvětluje, jak jsou důležité zdravé, lokální potraviny a ochrana životního prostředí.
Po skončení debaty si lidé od Kellera nechávají podepisovat jeho knihy, fotografují se s ním a vyprávějí mu všechno možné – o Rusech a Ukrajincích, o výhodách ježdění na kole, nezaměstnanosti, stáří, zkažené a hýřivé společnosti. Děkují mu, jak hezké články píše do Práva, a jedna paní mu dokonce věnuje oranžovou růži (tu každá žena dostala při vstupu do sálu), kterou rodák z Frýdku-Místku Keller stydlivě a zcela neúspěšně odmítá slovy: „To nemožu, jako chlap.“
Jestliže sociální demokraté trochu překvapivým jmenováním nestraníka Kellera do čela eurokandidátky nejspíš jen získali, v obráceném gardu to už tak zjevné není. Koneckonců co může propagátorovi trvale udržitelného rozvoje hlásajícímu radikální reformu dnešní konzumní společnosti přinést spojení se středolevou stranou drobných „konzumentů?“ Automobilka, nebo nic Zmíněný pondělní mítink na Střelnici byl vyvrcholením Sobotkova a Kellerova krátkého turné po Královéhradeckém kraji. Turné, během kterého přivezl premiér do automobilky v Kvasinách (už brzy by tady měl začít Volkswagen vyrábět zbrusu novou Škodu Snowman) slib, že vláda v příštích letech investuje tři čtvrtě miliardy korun do rozšíření nedostačujícího železničního spojení továrny se světem a další miliony vydá na stavbu silnic.
Zatímco Sobotka mluvil, Keller (před dvaceti lety ve své tehdy hodně populární knize Až na dno blahobytu označil osobní automobil za „čítankový příklad sobectví člověka vedeného snahou privatizovat zisky ze svého počínání a zároveň na celou společnost rozložit příslušné náklady“) většinou mlčel, což později okomentoval slovy: „Raději tiše pozoruji, co se děje kolem.“
O autech, automobilismu a „potřebě dokončit dálnici D11“ vyprávěl Sobotka i na Střelnici a stejně tak i o tom, že musíme „podporovat hospodářský růst“ (i tady se Keller svého času vyjadřoval naprosto jednoznačně: „Roztáčející se kolotoč růstu působí jako centrifuga, která z myslí lidí odstřeďuje zbytky zdravého rozumu a nahrazuje je koncentrovaným roztokem reklamních iluzí.“).
Když se Kellera po skončení mítinku ptám, jak se ekologickému radikálovi poslouchají volební řeči o budování dálnic, rozšiřování automobilky v Kvasinách a nutnosti hospodářského růstu, poděkuje za otázku a pomalu odpovídá: „Já jsem pro železnici a sám nemám auto. Vím ale, kolik automobilky zachránily pracovních míst v kraji, tak si dost dobře nedovedu představit, co bych lidem nabídl místo toho.“
Připouští, že ho to „extra netěší“, ale odmítnout by to mohl prý jen v případě, že by byl lidem „schopný nabídnout něco, co by jim zajistilo určitou životní úroveň – stejně jako ty automobilky“. Dodává, že situace je zlá a my, bohužel, musíme brát, co je: „Je to svým způsobem z mé strany možná takový pokleslý pragmatismus, ale my teď konkrétně nemáme na výběr mezi superšpičkovou světovou ekologickou produkcí, nebo automobilkou, ale my máme na výběr – buď bude automobilka, nebo nebude nic.“
Na námitku, že se od dob svého radikalismu z 90. let hodně změnil, odpovídá, že je to spíš záležitost posunu rolí: „Když píšete knížku, tak tam můžete psát, co považujete za ideál, co považujete za příslib dlouhodobé udržitelnosti. Když jste potom v té realitě, kde jsou lidé, kteří nemají práci, a kde jsou starostové, kteří nemají peníze na rozvoj obce, musíte dát přednost krátkodobé udržitelnosti před příslibem udržitelnosti trvalé.“ Znovu se zamyslí a řekne: „Možná že nás tento pragmatismus nakonec dovede do pekla.“ Dlouhá cesta Ať už je to, jak chce, devětapadesátiletý Keller urazil zjevně dlouhou myšlenkovou cestu od roku 1994, kdy se Respektu svěřil: „Volil jsem zelené a už to víckrát neudělám, dávají přednost politice před ekologií, stranám zkrátka nevěřím.“ (Sluší se dodat, že před listopadem 1989 byl členem KSČ, což později pragmaticky vysvětloval tak, že to bylo „předpokladem pro práci v oblasti společenských věd“.) Nyní jde do evropských voleb a říká: „Pořád mi vyčítají, že jen kritizuji a nic nedělám, že je potřeba přiložit ruku k dílu. No tak přiložím ruku k dílu a uvidím, jak to dopadne.“ Každopádně to není zadarmo. Jestliže během projevu i rozmluvy s lidmi působí Keller jako profesionál zvyklý veřejně mluvit, ve chvílích odpočinku (jako třeba v socialistickém hostinci Šalanda těsně před vystoupením v KD Střelnice) vypadá unaveně a sklesle: „Jsou to tři čtyři mítinky denně a nikdy nevíte, co vás čeká, kdy po vás někdo vyjede a začne vám sprostě nadávat. Snažím se na to nemyslet, ale v podvědomí to mám.“
Já jsem pro železnici a sám nemám auto. Vím ale, kolik automobilky zachránily pracovních míst v kraji, tak si dost dobře nedovedu představit, co bych lidem nabídl místo toho.
Kellerovy farmářské bludy Jan Keller si zjednal pozornost hned na začátku své volební kampaně, když před 14 dny řekl Právu, že připravovaná smlouva o obchodu a investicích mezi EU a USA ohrožuje budoucnost farmářských trhů: „Farmářské trhy jsou konkurencí velkým nadnárodním potravinovým řetězcům, zvýhodňují lokalitu. A oni (Američané – pozn. red.) chtějí pod heslem rovné soutěže a rovných podmínek omezit farmářské trhy, aby mohly supermarkety a obchodní řetězce lifrovat svoje zboží o to jednodušeji a bez konkurence farmářských trhů.“ Z mnoha stran za to sklidil posměch. O pár dní později zveřejnil Keller v Právu článek, ve kterém odmítl, že by byl demagogem, a svá předchozí slova označil za „výraz předběžné opatrnosti“.
O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz
