Skandál kolem zapojení vojenských zpravodajců do sledování premiérovy manželky ukázal na systémové chyby v tajné službě
Nemusíte mít složenou zkoušku z teorie řízení, abyste věděli, že ke zdárnému provozu každé organizace existuje několik předpokladů. Především je to osoba šéfa a způsob, jakým organizaci vede. Neméně důležitou podmínkou bývá efektivní kontrola. Máme-li na mysli organizaci, která je součástí nějaké širší soustavy, je to kontrola vnější. Pokud selžou oba jmenované předpoklady, následky mohou být vážné.
Za poslední měsíce není v Česku názornější příklad než vojenská tajná služba, postižená aférou kolem sledování manželky předsedy vlády. To rozjel pokyn bývalé šéfky premiérovy kanceláře Jany Nagyové. Výběr ředitele Vojenského zpravodajství (VZ) a chybějící efektivní kontrola byly chyba.
Problém je o to větší, že tajná služba je hodně specifická organizace. Nelze ji poslat do konkurzu jako firmu, jejímž manažerům se nepovedl podnikatelský záměr. Ani se nemůže zdlouhavě reformovat jako jiné státní instituce.
Sami sobě policajtem Kde a jak se mohla stát chyba? Podívejme se nejdřív na problém s kontrolou. Událo se to v červnu 2009 a kromě zasvěcených si této změny všiml málokdo.
Poslanecká sněmovna tehdy odhlasovala vládní novelu zákona o vojácích, která měla armádu pomoci očistit od extremistů, ukotvila statut poddůstojníků ve vojenské hierarchii nebo definovala podmínky služby v zahraničních operacích. Z podnětu poslance Jana Vidíma (ODS) se k předloze přilepila změna trestního řádu, která s původními záměry novely přímo nesouvisela. Díky pozměněné formulaci v paragrafu 12 se Vojenské policii odňala pravomoc vyšetřovat příslušníky Vojenského zpravodajství. Trestní řízení jeho příslušníků převzal od roku 2010 odbor pro kontrolu a vnitřní bezpečnost této služby. Stojí za zmínku, že Vojenská policie právě tehdy vyšetřovala předražený nákup 150 osobních aut. Zakázku si Vojenské zpravodajství, vedené tehdy druhým rokem Ondrejem Páleníkem, zadalo mimo akviziční odbor na ministerstvu obrany. Pár měsíců nato, v říjnu 2009, zanikl speciální protikorupční útvar Vojenské policie, který vyšetřování nákupu vedl. Vedení armády to zdůvodnilo úsporami.
Formálně dávala změna trestního řádu smysl - vnitřní vyšetřování fungovalo tou dobou stejným způsobem u civilních zpravodajců - v Bezpečnostní informační službě a Úřadu pro zahraniční styk a informace. Zavedená úprava se udržela dodneška, a přestože se o Vojenském zpravodajství kriticky psalo v několika kauzách (například při obvinění Karla Daňhela, svědka v případu nákupů letadel CASA, z pohlavního zneužívání), navenek to vypadalo, že všechno běží zhruba, jak má.
Až do nedávného zatčení a obvinění tří lidí z okruhu VZ při masivním zátahu protimafiánské policejní jednotky. Podezření, že Páleník, jeho nástupce Milan Kovanda a další důstojník služby Jan Pohůnek zařídili sledování Radky Nečasové a tím porušili zákony, vyvolala pochyby o účinnosti dozoru nad armádními špiony.
Poslanecká komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství sice minulý týden usoudila, že došlo pouze k „selhání jednotlivců“, současně však uznala, že se kontrola tajné služby musí změnit. „Ukázalo se, že v organizační struktuře Vojenského zpravodajství je díra,“ řekl týdeníku Euro poslanec a předseda komise Antonín Seďa (ČSSD). Připomněl, že VZ se jako celek zodpovídá Parlamentu a vládě a posílá jim na vyžádání zprávy. Onen vnitřní kontrolní odbor má nad sebou pouze ředitele služby.
To by se mělo změnit. Nejpozději do září se mají poslanci sejít s vedením ministerstva obrany a najít nový kontrolní mechanismus. O potřebě nalezení „hlídače hlídajícího hlídače“ hovořil před novináři poslanec a další člen komise Jan Vidím.
Ministerstvo obrany po vypuknutí sledovací aféry ujišťovalo, že tajná služba není paralyzovaná. „Vojenské zpravodajství pokračuje i nadále zodpovědně v plnění svěřených úkolů pro zajištění bezpečnosti státu,“ prohlásil šéf resortu Vlastimil Picek poté, co v sobotu 15. června postavil generálmajora Kovandu a plukovníka Pohůnka mimo službu. Také podle Sedi bylo angažmá vojenských zpravodajců pod taktovkou Jany Nagyové systémovou chybou, nicméně ne systémovým „selháním“, které by zpochybňovalo činnost služby od základu. „Doufám, že to byl jediný případ,“ věří bývalý voják. Dřívější zrušení dosahu Vojenské policie na rozvědčíky považuje za chybu, návrat ke stavu před rok 2010 přesto nepředpokládá. Hovoří se spíš o posílení role ministra obrany, například přes jeho inspekci. Paragáni u šifrovacích strojů Záležitost s výběrem správné osoby do čela tajné služby sahá ještě dál, do roku 2007, kdy se ředitelem VZ stal Páleník. Ve funkci zůstal až do loňského podzimu. Deník Právo tehdy psal, že jeho jméno vzešlo jako kompromis mezi premiérem Mirkem Topolánkem a ministryní obrany Vlastou Parkanovou. Až později začala média kariérní vzestup generála s přezdívkou „Hombre“ spojovat s tehdejším prvním náměstkem a později ministrem obrany Martinem Bartákem. Nikdo se v té době nepozastavil nad tím, že Páleník má za sebou hlavně bojovou průpravu - velel 601. skupině speciálních sil. Ta spadá pod Vojenské zpravodajství, jenže podle Bílé knihy o obraně měla být od začátku letošního roku z tajné služby vyčleněná a spadat pod generální štáb. Páleník si prošel různými velitelskými funkcemi a kurzy včetně MBA, ovšem podle některých hlasů z resortu se jmenováním šéfa elitních bojových jednotek do čela špionů míchají hrušky s jablky. „Nic proti zásluhám Páleníka a jeho nástupce Kovandy během nebezpečných akcí v Afghánistánu, za statečnost a rozhodování v poli si jistě zasloužili uznání a vyznamenání, která dostali. Tihle lidé mají prostě odlišnou povahu, jsou zrozeni pro válku. Do čela služby lépe zapadnou lidé, kteří se původně zabývali třeba zpravodajskou technikou nebo se umějí pohybovat v diplomatických kuloárech,“ myslí si jeden z vysokých armádních důstojníků, který nechtěl být jmenován. Na rozdíl od hledání nových kontrolních mechanismů vypadá řešení při obsazování nejvyššího postu Vojenského zpravodajství jednodušeji. Jako krok správný směrem se dá hodnotit už jmenování statutárního zástupce Rostislava Pilce, který vedl diplomatický odbor služby.
Takzvaní „válečníci“ mají i tak podle informací týdeníku Euro v resortu obrany stále silnou lobby. Svědčí o tom mimo jiné to, že v minulých letech obsadili řídící posty v dalších nebojových útvarech, například ve zmíněné Vojenské policii.
Nejpozději do září se mají poslanci sejít s vedením ministerstva obrany a najít „hlídače pro hlídače“. Tajná služba je specifická organizace. Nelze ji poslat do konkurzu jako firmu ani se nemůže zdlouhavě reformovat.
O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz
