Úvěrová past firmy Cap One

1. 11. 2006

Nabídkou několika karet jednomu zákazníkovi ...

… tato společnost pomáhá potápět některé méně bonitní dlužníky a má vyšší výnosy díky příjmům z poplatků.

Když Brad Kehn dostal v roce 2004 od společnosti Capital One Financial první kreditní kartu, už za tři měsíce překročil úvěrový limit 300 dolarů a byl mu naúčtován poplatek 35 dolarů za přečerpání. Tohoto obyvatele města Plankintonu v Jižní Dakotě však více překvapilo, že mu společnost Cap One nabídla další kartu, přestože měl přečerpaný limit - a potom ještě několik. Počátkem roku 2006 měli s manželkou od firmy Cap One šest karet Visa a MasterCard. Ocitli se v prekérní situaci.
Oba manželé pozdě spláceli všech šest karet a měli u nich přečerpaný limit, přestože si občas vypůjčili z jedné karty, aby zaplatili jinou. Každý měsíc jim u každé karty byly účtovány poplatky 70 dolarů za prodlení a přečerpání, což činilo celkem 420 dolarů, a navíc platili sankční úrokové sazby. S placením zůstávali stále víc pozadu, protože se jejich nedoplatky vůči společnosti Cap One prudce zvyšovaly. Přesto od firmy Cap One dál dostávali poštou nabídky na další karty, až v květnu požádali o pomoc jednu agenturu z oboru úvěrového poradenství. „Nabídky jsem neotevíral,“ uvádí třiatřicetiletý Kehn, který je vedoucím odpočívadla nákladních aut a navíc řídí firmu na čištění koberců, „dlužím těm lidem sakra moc peněz a oni jsou ochotní mi dát další kreditní kartu? To je praštěné.“
Odborníci a poradci z oboru kreditních karet, kteří pomáhají předluženým dlužníkům, uvádějí, že na tom není nic bláznivého. Tvrdí, že firma Cap One se prostě snaží maximalizovat příjmy z poplatků od dlužníků, kteří jsou třeba méně zkušení a z důvodu své úvěrové zkušenosti nemají mnoho možností volby. Nabídka několika karet s nízkými limity místo jedné s vyšším zvětšuje pravděpodobnost, že jejich majitelé přečerpají a firma si za to bude moci účtovat poplatky. Kouzlení s několika kartami také zvyšuje možnost, že se spotřebitelé zpozdí se splátkami, čímž jim vznikne další poplatek. A zpožďují-li se majitelé karet se splátkami, poplatky za přečerpání a za prodlení se jim hromadí u několika karet místo jedné. Elizabeth Warrenová, profesorka právnické fakulty Harvardovy univerzity, prohlašuje: „Jde o to, kolika dalšími způsoby vás mohu napálit. To je to celé.“
Je možné, že spotřebitelé nejsou jediní, kdo si způsoby jednání společnosti Cap One neuvědomují. Její praxe vydávání několika karet některým dlužníkům s nízkým úvěrovým ratingem zřejmě není příliš známá ani v investiční komunitě. Do jaké míry se firma Cap One spoléhá na příjmy z poplatků a úroků je záhada, protože jako většina věřitelů to nechce prozradit. V posledních letech začaly být závislejší na příjmech z poplatků všechny kartové společnosti, ale William Ryan, investiční analytik nezávislé analytické firmy Portales Partners, ve zprávě vydané v roce 2002 upozornil, že výdělky společnosti Cap One by mohly být „zlikvidovány“, kdyby regulátoři přijali tvrdá opatření proti nabídce několika karet jednomu zákazníkovi nebo proti poplatkům. To se nestalo. Prozatím vypadá přístup firmy Cap One ohromně chytře, ač některým zákazníkům přináší problémy. Ronald Mann, odborník na podnikání v oboru kreditních karet, uvádí, že tvorbou tak vysokých výnosů z poplatků za prodlení a přečerpání si společnost Cap One pravděpodobně více než vynahrazuje riziko, že majitelé karet ohlásí bankrot. „Předpokladem je vydělávat peníze, i když (firma Cap One) nikdy nedostane splaceno všechno,“ konstatuje Mann, profesor práva na Texaské univerzitě v Austinu. (Manna angažovala jedna strana, která na společnost Cap One podala žalobu v obchodním sporu.)
V písemné odpovědi na otázky firma Cap One uznává, že jednotlivým zákazníkům nabízí několik druhů karet. „Naším cílem je nabízet produkty, které vyhovují potřebám našich zákazníků a náležitě odrážejí jejich platební schopnost,“ stojí v odpovědi. Společnost také uvedla: „V rámci našeho současného amerického portfolia má velká většina zákazníků společnosti Capital One pouze jednu její kreditní kartu a velmi malé procento se rozhodne si jich pořídit tři nebo více.“ Mluvčí Tatiana Steadová odmítla poskytnout přesná čísla nebo sdělit, zda domácnosti se třemi nebo více kartami patří především k „méně bonitním“ dlužníkům, kteří mají nízký úvěrový rating.

Nenápadný hráč.

Společnost Cap One sídlí ve virginském městě McLean, je pátou největší americkou firmou vydávající kreditní karty, její pohledávky z kreditních karet v USA činily koncem června 49 miliard dolarů a je významnou institucí půjčující peníze méně bonitním zákazníkům. Z materiálů společnosti Cap One u regulátorů plyne, že 30 procent jejích půjček na kreditní karty mají právě méně bonitní klienti. Zástupci 32 úvěrových poradenských agentur, jež kontaktoval BusinessWeek, uvádějí, že firma Cap One dlouho vynikala počtem karet, které je ochotná vydávat méně bonitním dlužníkům. „Na trhu s vyšším rizikem není žádný věřitel průbojnější v nabídce několika karet jednomu zákazníkovi,“ připouští Kathryn Crumptonová, ředitelka poradenské služby v oboru spotřebitelských úvěrů pro oblast Milwaukee. Mezi další velké hráče v kartovém byznysu, kteří půjčují méně bonitním klientům, patří společnosti Bank of America, Chase a Citigroup. Zástupci společností Chase a Citigroup prohlašují, že jednotlivým, méně bonitním zákazníkům nenabízejí víc karet. (Bank of America na dotazy neodpověděla.)
Ministr spravedlnosti Západní Virginie Darrell V. McGraw mladší podal loni u státního soudu žalobu, v níž požadoval od společnosti Cap One doklady týkající se vydávání několika karet jednomu zákazníkovi a dalších úvěrových praktik. Jinak se však zdá, že praktiky firmy Cap One pozornost regulačních orgánů nevyvolaly. Mluvčí centrální banky (Fed), která je hlavním dohlížecím orgánem nad firmou Cap One, se o ní odmítl vyjádřit, ale prohlásil, že regulátor nemá vůči několika kartám jednomu zákazníkovi námitky. Přesto směrnice Fedu upozorňují společnosti vydávající takové karty na to, aby předtím, než jednotlivému zákazníkovi nabídnou další, analyzovaly úvěrové riziko s nimi spojené.
Používali-li spotřebitelé jednu kartu firmy Cap One pro platby na druhou kartu, mohlo to uměle omezovat míru nesplacených úvěrů a odepsaných pohledávek společnosti, což jsou ukazatele, které investoři pečlivě sledují, protože ovlivňují výnosy, poukazuje Allen Puwalski, hlavní finanční analytik Centra pro finanční výzkum a analýzu (CFRA) v marylandském městě Rockville. V záznamech u americké Komise pro cenné papíry (SEC) společnost Cap One uvádí, že k 30. září činila míra jejích nesplacených úvěrů 3,6 procenta a odepsaných pohledávek 2,5 procenta, což je zhruba uprostřed hodnot vykazovaných předními společnostmi vydávajícími kreditní karty.
Mluvčí společnosti Cap One Steadová v jednom e-mailu píše: „Není naším zvykem - ani záměrem - nabízet další kartu zákazníkům, kteří v současnosti nesplácejí úvěr nebo u jedné přečerpali limit.“ Daniel Carvajal je však přesvědčen, že právě o to se firma Cap One v jeho případě pokusila. Osmatřicetiletý Carvajal, který je z důvodu mozkové obrny upoután na invalidní vozík a žije s matkou v Miami, uvádí, že loni o Vánocích přečerpal úvěrový limit 1500 dolarů u karty Cap One o několik stovek a pozdě uhradil lednovou a únorovou splátku. V březnu mu prý zástupce firmy Cap One nabídl druhou kartu, kterou odmítl. Má dojem, že společnost chtěla, aby použitím nové karty vyřešil stav na té první.
Někteří předlužení zákazníci firmy Cap One připouštějí, že použili jednu kartu, aby splatili dluh na jiné. V polovině roku 2005 Kehn, vedoucí odpočívadla nákladních aut v Jižní Dakotě, který už přečerpal limit v rozmezí od 300 do 500 dolarů na třech kartách Cap One, dostal od této společnosti nabídku na další s limitem 500 dolarů. Část nedoplatků převedl z prvních tří karet, aby byly pod úvěrovým limitem. Když počátkem roku 2006 dostala jeho žena druhou kartu s limitem 1500 dolarů, oba manželé si na tuto kartu vybrali vysoké hotovostní zálohy a pokusili se provést platby na pět ostatních karet Cap One. „Vytloukal jsem klín klínem,“ přiznává Kehn.
Jednačtyřicetiletá Christine Garciová z kalifornského města Orange uvedla, že s manželem učinili totéž, když překročili limity na svých pěti kartách Cap One. Stejně postupovala šestačtyřicetiletá Bernice Thompsonová z arkansaského města Fort Smith, která společně s manželem měla sedm karet Cap One. „Uvízli jsme v kruhu a nemohli jsme se z něj dostat,“ připouští Thompsonová.
Tyto příklady zpochybňují veřejně deklarovaný postoj společnosti Cap One k úvěrování méně bonitních klientů. Analytikové včetně Carla Neffa, ředitele ratingové agentury Standard & Poor's pro hodnocení zabezpečení kreditních karet, uvádějí, že společnost Cap One ujišťuje investory, že pečlivě reguluje riziko tím, že takovým dlužníkům dává jen malé úvěrové limity. Podle záznamů komise SEC opravdu největší procento z 28 milionů účtů kreditních karet, 43 procent, má zůstatky ve výši 1500 dolarů nebo nižší. Kdyby však hodně dlužníků mělo větší úhrnné zůstatky, protože by měli několik účtů, toto procento by bylo nižší a „hodnocení rizika (společnosti Cap One) by nevypadalo tak střízlivě“, uvádí Puwalski z Centra pro finanční výzkum a analýzu.
Stejně jako jiné velké kartové společnosti i Cap One zabezpečuje většinu svých pohledávek na kartách jako dluhopisy, které hodnotí ratingové agentury, například Standard & Poor's (S&P je součástí skupiny The McGraw-Hill, která vydává BusinessWeek). Hodnocení firmy Cap One je vysoké, což jí umožňuje dosahovat u dluhopisů vyšší ceny. Neff z S&P nicméně konstatuje, že by byl překvapen, kdyby firma Cap One nabízela rizikovějším dlužníkům několik účtů s nízkým limitem vzhledem k tomu, co oznámila na trhu. „Kdyby to byla velmi rozšířená praxe, snížilo by to u nás kvalitu (úvěrů firmy Cap One),“ přiznává Neff. Vzorek úvěrových poradenských agentur vybraných po celé zemi uvádí, že asi třetina nešťastných dlužníků s kartami Cap One má u společnosti dva nebo víc účtů.
Ron Nesbitt, sedmatřicetiletý řidič kamionu z města Macon v Georgii, a jeho žena se loni obrátili kvůli úvěrům na poradenskou službu. Ve druhé polovině roku 2004 byli oba trvale v prodlení se splácením závazků a měli přečerpaný limit u šesti karet Cap One, což pro ně představovalo jen na poplatcích 348 dolarů měsíčně. Nesbitt přiznává: „Vymklo se to kontrole.“

Karetní kouzlo Jak se Clyde a Bernice Thompsonovi z města Fort Smith v Arkansasu dostali do potíží

Od konce roku 1999 do začátku roku 2003 Clyde, 77 let, a Bernice, 46 let, dostali od firmy Capital One sedm karet Visa a MasterCard s úvěrovými limity od 200 do 700 dolarů.

V dubnu 2003 Clyde, zaměstnaný v obchodě Wal-Mart, a jeho žena, která byla v té době na nemocenské, nestihli uhradit měsíční splátku u žádné své karty.

U každé karty jim byl naúčtován poplatek 29 dolarů za prodlení, čímž u šesti karet překročili limit. To znamenalo poplatek dalších 29 dolarů za přečerpání a vyšší úrokové sazby u těchto karet.

Koncem roku 2003 Thompsonovi nestačili své závazky vyrovnávat, přestože si vybírali zálohy na sedmou kartu, aby se pokoušeli splácet prvních šest karet. Jen poplatky za prodlení a přečerpání je měsíčně vyšly na víc než 400 dolarů.