Organizátoři zavádí kvóty na podporu vyšší účasti žen na summitu
Pokud by někdo hledal informaci, v kterém roce získaly ženy ve Švýcarsku všeobecné hlasovací právo, výsledek by jej zřejmě šokoval. Zatímco na Novém Zélandu mohly ženy k volebním urnám již od roku 1893 a ve Finsku od roku 1906, Švýcarská konfederace schválila toto právo jako jeden z posledních států v Evropě. Ledy prolomilo až únorové referendum v roce 1971, v němž se 66 procent občanů vyslovilo pro a 33 procent bylo stále proti. V říjnu téhož roku se ve Švýcarsku konaly volby již za účasti žen a jedenáct z nich bylo poprvé v historii země dokonce zvoleno do parlamentu. První členku vládního kabinetu zažili Švýcaři až v roce 1984.
Více estrogenu
Švýcarsko, jehož pohled na ženy mezitím dozrál, je také hostitelem prestižního Světového ekonomického fóra (WEF), které se koná každým rokem v Davosu. Letos začíná 26. ledna a poprvé se mají při jeho organizaci aplikovat kvóty týkající se počtu žen zastupujících hlavní sponzory summitu. Podle nových pravidel musí být mezi pěti delegáty, které vyšlou na summit, nejméně jedna žena. Přibližně 100 velkých korporací platí za své roční členství ve WEF 500 tisíc švýcarských franků (514 tisíc USD). Patří mezi ně například Google Inc, Nestlé AG nebo News Corp., vydavatel deníku Wall Street Journal. Na setkání v Davosu mohou díky tomuto partnerství delegovat až pět lidí z vyššího managementu.
Zasedání se obvykle pořádá pro 2500 lidí. Účastníci z řad „strategických partnerů“, kterých je přibližně 500, mají díky bílým „visačkám“ exkluzivní přístup na všechny akce v Davosu. Na společnosti, které se rozhodnou vyslat na světové obchodní setkání čtyři delegáty a méně se ženská kvóta nevztahuje, podobně jako na firmy s „nižší“ úrovní členství ve WEF.
Organizátoři si od nového pravidla slibují vyšší účast žen zastávajících ve významných korporacích důležité posty. Ne všechny manažerky však se zavedením zmiňovaných kvót souhlasí a raději by uvítaly pozvánku, kterou by dostaly na základě pracovních výsledků a schopností než díky příslušnosti k pohlaví. Světové ekonomické fórum založené v roce 1971 bylo dlouhá léta vnímáno jako především mužská záležitost, za což se mu v posledních letech dostalo kritiky. Časopis Business Week například před dvěma lety zveřejnil článek s titulkem: „Davos 2009: A kde jsou ženy?“ Odpověď se nabízí sama. Drtivá většina zůstala doma, o čemž vypovídají i statistiky. Jejich podíl na účasti v Davosu totiž nikdy nedosáhl ani pětiny. Mezi lety 2001 až 2005 se pohyboval mezi 9 až 15 procenty a mezi lety 2006 až 2010 v rozmezí 15 až 17 procent.
Severní Evropa vede
Světové ekonomické fórum od roku 2006 každoročně zveřejňuje analýzy, jež monitorují rozdíly v příležitostech mezi pohlavími ve 134 ekonomikách světa. Studie s názvem The Global Gender Gap hodnotí situaci v jednotlivých státech na základě čtyř hlavních kritérií. Patří mezi ně ekonomické příležitosti žen v dané zemi a jejich využití, dosažitelnost vzdělání, otázky zdraví včetně maximálního věku dožití ve srovnání s muži a nakonec účast žen v politice.
„Ženy dnes představují nejrychleji rostoucí dynamickou a ekonomickou sílu. V celosvětovém měřítku ovládají aktiva v hodnotě 20 bilionů dolarů“, uvádí se ve zprávě WEF za rok 2010. Jen ve Spojených státech vytváří byznys vlastněný ženami příjmů „produkci“ za čtyři biliony dolarů.
Analýza za loňský rok potvrdila, že nejmenší rozdíly v přístupu k mužům a ženám lze již tradičně najít na severu Evropy. „Nordické země i nadále vedou v eliminaci genderové nerovnosti,“ uvedl ke zprávě Klaus Schwab, zakladatel a výkonný ředitel Světového ekonomického fóra. Na prvním místě se díky skóre ve výši 85 procent umístil Island, následuje Norsko, Finsko a Švédsko. Z Asie se do první desítky dostaly pouze Filipíny. Česká republika skončila na 65. místě.
Zamyslet by se však mohli i v samém sídle WEF v Ženevě. Z dvanácti seniorních ředitelských postů pouze dva zastávají ženy, a ve správní radě dokonce nesedí ani jedna.
