Zdá se, že rada vlády pro informační společnost se probudila. Dosud připomínala spíše Šípkovou Růženku. Na nedávné konferenci Internet ve státní správě a samosprávě představila dokument Strategie rozvoje služeb pro „informační společnost“. Po přečtení strategie pochopíte, že uvozovky v názvu dávají smysl. Stručný několikastránkový dokument se soustřeďuje zcela na služby e-governmentu. Je to logický důsledek toho, že drtivá většina členů rady reprezentuje státní a veřejnou správu. Rada je doplněna zástupci lobistických organizací, které se nikdy nebudou bránit vytváření státních zakázek. Výsledek také obráží skutečnost, že prakticky celá „informační“ agenda přešla po zrušení ministerstva informatiky na ministerstvo vnitra. Není tedy divu, že materiál kopíruje jeho záměry.
V dokumentu není mnoho nového. Kladem je určitě to, že obsahuje konkrétní záměry a konkrétní kroky k jejich zavedení včetně harmonogramu. Na druhé straně absence občanů v radě vede k jednostranné představě o jejich potřebách a k dojmu, že navržená strategie je jednoznačně v jejich prospěch. Názor, že sloučením registrů a snížením četnosti návštěv občanů na úřadech se informační společnost významně posune, je scestný. Uvedu příklad na institutu „trvalého pobytu“. Tento komunistický přežitek vede k nemožnosti parkovat před svou nemovitostí nebo před svým podnikem jinak než za cenu nekřesťanskou. Nechat se předvolávat úřady vzdálenými desítky kilometrů od místa, kde skutečně bydlíme. Vše jen proto, aby nás úřady mohly snadněji monitorovat a snadněji s námi komunikovat. Všimněte si, že každá komerční firma - banky, pojišťovny, operátoři - přirozeně respektuje, že službu dostanete tam, kde si určíte. Jinak byste za ni nebyli ochotni platit. Je tedy absurdní, že na strategii veřejných služeb se nepodílejí ti, kteří je platí – tedy občané. Redukci administrativních nákladů na výkon veřejné správy bohužel zatím žádná implementace informačních technologií prokazatelně nepřinesla. Tu přinese jen důsledné vyčištění legislativy a omezení role státu.
Další problematickou partií je představa, že informační společnost se posune pod tlakem automatizovaných veřejných služeb, které se na ni valí. Co výchova, školství, co stárnoucí populace a její omezené možnosti a schopnosti nabízené služby využívat? Nevím, kdo si vynutil uvozovky v titulu materiálu, ale pokud rada nebude respektovat skutečné potřeby občanů v plné šíři, měla by uvozovky dát i do svého názvu.
