Už jako Afghánistán

Situace se zhoršuje. Po čtyřech letech války s drogovými kartely krvácí země i ekonomika

Pokoj lidem dobré vůle, hlásali o Vánocích duchovní v kostelech mexického Ciudad de Juarez. Místní příslušníci drogových kartelů, takzvaní narcos, si to však k srdci očividně nebrali. Pracovali i o svátcích, a tak v tomto městě přímo na hranici s USA napočítali přinejmenším třináct dalších padlých ve válce drogových gangů.
Vlastně by překvapilo, kdyby to bylo jinak: rok 2010 byl nejkrvavější od chvíle, kdy před čtyřmi lety prezident Felipe Calderon vyhlásil boj narkomafiím a zmobilizoval proti nim 45 tisíc vojáků.
Zprávy z Mexika znějí jako hlášení z fronty. Za celou dobu tažení zemřelo něco mezi sedmadvaceti až třiatřiceti tisíci lidí (statistiky se nějak nemohou shodnout). A loni teklo v Mexiku krve jako u Verdunu. Za uplynulých dvanáct měsíců padlo v této válce neuvěřitelných jedenáct tisíc lidí. To je o 4400 mrtvých více než předloni a dvojnásobek roku 2008. V Ciudad de Juarez, kde narcos úderničili i přes Vánoce, zaokrouhlili počet vražd na tři tisíce, což z tohoto města s přehledem dělá nejvražednější místo světa.
Ale to pořád nejsou ty nejhorší zprávy. Loňský rok přinesl změnu. Zatímco dosud byla válka víceméně jen věcí drogových gangů a armády (vlastně jde o dvě paralelní války, protože gangy bojují se státem a současně i mezi sebou), teď se boje rozšířily do měst. Ulice, kavárny a obchodní centra se staly volnou palebnou zónou. Rozšiřuje se také území, kde se bojuje. Zatímco dříve šlo jen o izolovaná ohniska, teď se celé státy, jako jsou Chihuahua, Nuevo León či Tamaulipas, stávají nebezpečnou oblastí. Zločinci po sobě střílejí za denního světla dokonce i v plážovém Acapulku.

Konec města Ciudad Mier

Mnohá menší města se stávají městy duchů. Jako třeba Ciudad Mier, nedávno ještě šestitisícové hnízdo u amerických hranic na břehu Rio Grande. Nejdříve jen ráno u radnice nacházeli mrtvoly s uřezanými hlavami. Pak na náměstí za rozbřesku visel trup bez nohou a rukou. A nakonec do města vjelo několik desítek dodávek, z jejichž oken trčely hlavně kalašnikovů. Po krátké bitvě ozbrojenci jednoho drogového kartelu obsadili město, které patřilo konkurenci. Mělo strategický význam kvůli pašování drog na americké území, a tak se poražená konkurence za pár dnů vrátila – i tentokrát v desítkách vozů. O město se stalingradským stylem bojovalo několik hodin. Obyvatelé pochopili, že nedorazí žádná armáda ani policie, aby je chránila. A tak se sbalili a utekli. V sousedním městě mají uprchlický tábor.
Drogové kartely mají pod kontrolou údajně až patnáct procent mexického území. Nevedou války tak, jak to vídáme v amerických filmech, kde pistolníci zabíjejí jednotlivé mafiány. Tohle už jsou vojenské operace a rozsáhlé městské bitvy. „Armády“ mají několik tisíc členů. Používají se i improvizované nálože u silnic. Zní vám to povědomě? Mexičanům taky: „Už to začíná připomínat Afghánistán,“ prohlásil pro týdeník Der Spiegel specialista na potírání obchodu s drogami Eduardo Buscaglia, který shodou okolností právě působí v afghánském Kandaháru, takže asi ví, o čem mluví.

Mexický Manhattan v troskách

Tato pověst by srazila do kolen i silnější ekonomiku, než je ta mexická. Dobře je to vidět v Monterrey, jež je cosi jako Manhattan Mexika, obchodní a finanční srdce země.
Dlouho tam byl klid. Jen pro představu, jak to vypadalo: Monterrey bylo vyhlášeno nejbezpečnějším městem celé Latinské Ameriky. Už je to jen vzpomínka.
Když tam začaly přestřelky a únosy, například přímo před školou, kam chodí děti Američanů, zareagovaly filiálky amerických koncernů, jejichž vedení sídlí většinou právě v Monterrey bleskově: rodinní příslušníci zaměstnanců se musejí okamžitě vrátit do USA (ještě o něco rychlejší byli američtí diplomaté). A když to takhle udělali Američané, napodobili je i Mexičané. Rodiny byznysmenů, kteří na to mají, se přestěhovaly za americkou hranici. „Nastal čas hledání únikových východů,“ komentoval to suše jeden mexický manažer pro časopis The National Interest.
Monterrey není první mexické velkoměsto, odkud prchají lidé. Ale tady jsou důsledky vážnější, protože narušují byznys. A když je v ohrožení hospodářské srdce země, cítí to celá ekonomika.
Mexičané odhadují, že je válka drogových kartelů stojí přinejmenším jedno procento jejich HDP. Teď by se jim hodilo, protože loni mexická ekonomika sice vyrostla o odhadovaná čtyři procenta, ale pořád nevyrovnala předloňský propad, který činil 6,5 procenta.
Problém je, že američtí investoři stahují z Mexika své dolary a projekty dávají k ledu. Čekají, jak se situace vyvine, protože se obávají, že narcos vyjdou z války se státem vítězně. Klidu jim nepřidala ani analýza amerického generálního štábu, který dospěl k závěru, že Mexiku hrozí „rychlý a náhlý kolaps“. Tenhle rozbor přitom pochází z roku 2009, kdy bezpečnostní situace nebyla zdaleka tak dramatická jako nyní.
„Problém bezpečnosti jednoznačně ovlivnil výkonnost hospodářství,“ prohlásil bývalý ministr financí Agustin Carstens.

Hračky a čokoláda

Dobře je to vidět v pohraničních státech, kde byly firmy postiženy prudkým propadem zakázek z USA. Nyní sice Amerika chytá dech, ale objednávky se do mexických maquilladores, montoven, moc nehrnou. Nikdo totiž nehoří touhou začínat si něco v zemi, kde je situace nejistá. A mexičtí podnikatelé cítí tlak z domácí strany: musejí platit kartelům za „ochranu“. „Chtějí, abychom jim odváděli určené částky rovnou na bankovní účty s tím, že jinak nás zabijí,“ řekl jeden z postižených agentuře Reuters a celou situaci přirovnal ke dvojímu zdanění.
Jen ve státě Chihuahua zavřelo 4500 firem, protože vydírání gangsterů je přivedlo až k bankrotu.
K tomu se přidává i to, že skoro vyschl tradiční zdroj dolarů – proud amerických turistů. Jezdili si užívat levné nákupy, levný alkohol a levné dívky. Na jednodenních výletech přes hranice si vyhazovali z kopýtka. Ale teď se jim tam nechce, protože silné hlídky vojáků a policistů jim připomínají, co by se mohlo stát. A tak ve městech, jako je Tijuana či Ciudad Juarez, se návštěvnost hotelů propadla o polovinu.
Jsou však i firmy, které v téhle situaci vidí naopak příležitost, jak vyrábět ještě levněji. Vzhledem k tomu, že chtějí svým způsobem vydělat na válce s narkomafií, působí jména nových investorů poněkud ironicky. Patří mezi ně například švýcarský výrobce čokolád Barry Callebaut a největší evropský výrobce hraček Lego.
Kromě toho se v poslední době docela daří mexické burze, která zaznamenala velké nákupy oslabených akcií. Jsou za nimi odvážní investoři z Ameriky. Mexický burzovní index IPC za rok 2010 vyrostl o 6,7 procenta. Přesto analytik Alfonso Cervera v rozhovoru pro CNN řekl, že drogové války představují pro mexickou ekonomiku „jasné nebezpečí“. „Je zřejmé, že podnikání v Mexiku se prodražuje.“

Skutečný dreamjob

Jak by ne: dokonce i na válku s narkomafiemi se totiž dá koukat z ekonomického hlediska.
Skoro žádný jiný byznys na světě není tak lukrativní jako obchod s drogami. Podle OSN se ročně prodají narkotika za 72 miliard dolarů. Největší zisky jdou z kokainu: koková pasta stojí v Kolumbii 800 dolarů za kilo, v Americe zákazník platí 100 dolarů za jediný gram kokainu. Cena se během cesty zvýší o 12 400 %. Znáte něco lepšího?
A tohoto obchodu s drogou se po potlačení kolumbijských narkomafií zmocnili Mexičané. Ročně jí dopraví do USA skoro 200 tun.
Narkomafie investují i korumpují, a tudíž prorůstají s běžným byznysem i politikou, až dochází k takovým paradoxům, že například největšího mexického (a zřejmě i světového) narkobarona Joaquína Guzmána, časopis Forbes s klidem zařadil do svého seznamu nejbohatších lidí světa, jako by to byl nějaký ctihodný průmyslník.
A neúprosné ekonomické zákonitosti vytvářejí nečekané tlaky, které mají přímý vliv na dynamiku války kartelů. Například toto: narcos potřebují peníze pro udržování svých armád a pašeráckých sítí. Když přijdou o část svého byznysu, protože například vláda byla úspěšnější a rozbila jim pašeráckou stezku, výsledkem není větší klid, ale větší zločinnost. Gangy si musejí opatřit své cash flow jinak. Třeba v Ciudad Juarez začaly přepadávat banky. Když je policie začala více hlídat, přeorientovali se gangsteři na peněžní automaty. Když i odtud byli vytlačeni, začali přepadávat obchody a nakonec začali vybírat výpalné a unášet lidi. Výsledek: vlna zločinnosti se paradoxně zvýšila a ulice byly nebezpečnější než dřív.
Není to zrovna optimistické zjištění. A další špatnou zprávu odhalily depeše WikiLeaks: mexický ministr obrany Galváno jakémusi americkému diplomatovi řekl, že tahle válka potrvá ještě sedm až deset let.