Přechod na euro může být pro české podniky obtížnější, než se zdá
Připojení České republiky k jednotné evropské měně je už delší dobu předmětem ostrých diskusí a nepochybně dlouho ještě bude. Hovoří se přitom převážně o makroekonomických a měnových aspektech, otázkách státních rozpočtů či toho, jak bude postupovat ministerstvo financí nebo Česká národní banka. Mimo pozornost přitom zůstává otázka, která bude mít pro úspěšný přechod na euro minimálně stejný význam. Dokáže se připravit podniková sféra?
Policie na poště, statici v bankách.
Že to pro řadu podniků vůbec nemusí být lehké, ukazuje nejlépe příklad západoevropských zemí, které již na euro přešly. Přestože tamním firmám situaci zdánlivě usnadnilo přechodné období, po 1. lednu 2002 nebyla řada z nich schopna vůbec účtovat ve společné měně! Tato úplná neschopnost zavést včas euro postihla převážně menší a střední podniky. Ale ani velké organizace si neporadily vždy nejlépe. Někde to obnášelo „pouze“ komplikace pro práci účtárny, jindy ovšem neschopnost rozeslat zákaznické faktury, zaúčtovat obchody v euru nebo třeba zaplatit včas mzdy zaměstnancům. Některé banky nebyly schopny zákazníkům poskytovat správné informace, došlo dokonce i ke ztrátě transakcí. Příkladem z oblasti veřejné správy může být výpadek služeb francouzské pošty, který skončil zásahem policie přivolané, aby uklidnila nespokojené klienty, kteří neměli dva dny přístup ke svým účtům. Tyto problémy jsou do určité míry pochopitelné, uvědomíme-li si, jak komplexní úlohy bylo zapotřebí vyřešit a že přechod na společnou měnu není jen záležitostí IT a účetnictví . Vezměme třeba jen logistické aspekty problému. Muselo být vyměněno 14,5 miliardy bankovek a 50 miliard mincí. Upravena a přeprogramována musela být všechna zařízení pracující s bankovkami či mincemi – miliony parkovacích automatů, bankomatů a nejrůznějších prodejních boxů (statistiky uvádějí, že jen prodejních automatů byly více než tři miliony). Nároky na jednotlivé komerční subjekty lze ilustrovat na příkladu regionální Volksbank Ostholstein Nord, ústavu s 200 zaměstnanci, která do svých patnácti poboček musela rozvést 42 tun bankovek a mincí, jež bylo třeba umístit do sejfů. Zavezení nové měny do bankovního sektoru představovalo tedy i značnou bezpečnostní a logistickou výzvu. V některých případech vedení bank bylo nuceno prověřit, zda uložení nové měny v budovách neohrozí jejich statiku. A se složitými úlohami si podniky musely poradit v oblastech, jako je marketing, komunikace či vztahy se zákazníky.
Zrádná iluze jednoduchosti.
Situaci západoevropských podniků ztížila skutečnost, že souběžně s první fází přípravy na novou měnu musely zvládnout přechod na rok 2000. Nicméně přesto se dnes s několikaletým odstupem zdá, že hlavním důvodem zmíněných problémů bylo podcenění situace. V kritické měsíce nebylo možné na trhu najít dostatek odborných konzultantů a IT specialistů potřebných pro provedení změn v informačních systémech. A řada těch, kdo se stihli připravit, už nestihla nové systémy a procesy dostatečně otestovat. K podobnému podcenění a z toho vyplývajícím problémům by mohla vést i skutečnost, že nové členské státy mají situaci poněkud usnadněnou. Euro jako měna již existuje, mnoho firem již v něm provádí transakce a většina jejich systémů je takzvaně „euro-compliant“, tedy připravena operovat s eurem jako s měnou. To svádí k iluzi, že jde o relativně snadno zvládnutelnou záležitost účetnictví či informačních systémů, jíž není třeba věnovat příliš pozornosti, a že pokud se vynoří problémy také v dalších oblastech, bude je možné zvládnout velmi rychle a s minimálními náklady.
Není tak těžké si představit, že by se západoevropská situace mohla opakovat, a dokonce možná v dramatičtější podobě. Management firmy si může až několik měsíců před datem přechodu uvědomit, že potřebuje provést také rozsáhlé změny v oblasti právní (zohlednění nové legislativy, změna smluv), administrativní a organizační (modifikace procedur, dokumentů, formulářů), finanční (pravidla zaokrouhlování, uvádění dvojích hodnot a cen, poskytování klientských výpisů, pravidla pro hotovostní a bezhotovostní transakce, modifikace peněžních automatů, změny ve výkaznictví), komunikační (informace pro klienty a kooperující firmy, školení vlastního personálu, modifikace informačních materiálů) i strategické (úpravy ceníků, nové produkty).
Popuzující zaokrouhlování.
Zdá se, že nejvýraznější bude dopad přechodu na obchodní aktivitu firem. Před obchodními, marketingovými a komunikačními odděleními budou stát problémy z hlediska vztahů se zákazníky značně citlivé. V řadě případů budou podniky před nutností změnit ceníky, prostě proto, že současné korunové hodnotě neodpovídá žádná přesná částka v eurech. Pokud půjde cena dolů, kde to kompenzovat? Pokud půjde nahoru, jak to vysvětlit zákazníkům a jak zároveň vyhovět zásadám na ochranu spotřebitele, které nepochybně doporučí zaokrouhlovat dolů? A co udělají hlavní konkurenti? Není přechod na jednotnou měnu momentem, kdy by bylo možné odlákat část zákazníků konkurenci? Výzkumy Evropské unie v západoevropských zemích publikované v Eurobarometru jednoznačně potvrdily, že i tam, kde lidé pokládali zavedení eura za celkově přínosné, posuny v cenách nesli značně nelibě. Přístup velkoobchodníků, ale i úřadů k zaokrouhlování cen vedl zákazníky k pocitu, že nemohou kontrolovat své výdaje a že jejich životní úroveň klesá. Největší napětí vyvolávalo zejména zaokrouhlování cen výrobků běžné denní potřeby, které nejsou drahé. Zvládnutí takové situace, která může mít pochopitelně závažné dopady i na vztahy obchodních organizací se zákazníky, vyžaduje důkladnou přípravu.
Slováci o krok napřed.
Zatím vyčkávavý postoj převládající v České republice kontrastuje s chováním podnikové sféry na Slovensku, které předpokládá přechod na euro v roce 2009. Žádný reprezentativní výzkum dosud není k dispozici, nicméně je zjevné, že zmíněnou problematiku berou podstatně vážněji. Nepochybně k tomu přispívá i postoj tamní veřejné správy. Slovenská republika již má odsouhlasenou strategii přijetí eura v podobě Národního plánu, stanovené datum vstupu do ERM II (Exchange Rate Mechanism) a dokončený design slovenských euro mincí. Bylo určeno období pro povinné duální oceňování, které se týká jak bank, podniků, tak i veřejného sektoru, i termín pro ukončení změn na všech IT systémech užívajících měnu a všech zařízeních pracujících s mincemi a bankovkami. Slovensko má jasno jak ohledně aplikované metody přechodu (byla zvolena metoda velkého třesku - Big Bang), tak i trvání duálního oběhu hotovosti (šestnáct dní). Česká vláda připravuje některé z těchto kroků v nejbližších měsících. Je ovšem otázkou, zda se vládní aktivita promítne i do chování podnikové sféry.
Firmy mají v zásadě dvě možnosti. Ignorovat fakt, že se změna blíží, a spoléhat na řešení na poslední chvíli, nebo k této problematice přistoupit promyšleně, založit svůj přístup na jasné strategii a snažit se naopak v kritickém okamžiku získat výhodu proti hůře připraveným konkurentům. Ti, kdo chtějí patřit do druhé skupiny, mají nejvyšší čas začít s přípravami.
