Velký třesk bude trochu menší, ale přesto bude stát za to. Letos a v příštím roce mají růst posilovat výdaje v celkové částce 166 miliard korun, což je zhruba o sto miliard nižší, než byly původní představy. Zdálo by se, že vláda probudila svého místopředsedu Grégra z poněkud nereálných snů. To by ale byl spíše nemístný optimismus.
Pochybnosti, které panovaly v souvislosti s první verzí velkého třesku, přetrvávají. Dosud nikdo nepředstoupil s jasným propočtem, co přinese jedna jediná koruna utracená v rámci tohoto projektu. Dosavadní podpůrné programy nebyly dostatečně analyzovány a veřejnost rozhodně nezná přínos ani podpory rozvoje průmyslových zón, natož podpory drobného a středního podnikání. Přitom by to nebylo zdaleka od věci. Obecně oceňované průmyslové zóny a pobídky pro zahraniční investory nejsou vždy až tak bílé a jásavé. Bylo by dobré vědět, jakou přidanou hodnotu tito investoři u nás vytvářejí. Jsou opravdu daňové prázdniny vždy přínosem? Nejsou pod touto zástěrkou dotovány firmy, které pouze využijí levnou pracovní sílu, zkonzumují daňovou úlevu a pak se odsunou dál na východ? Podobnou zkušenost získává v této době například Maďarsko.
Samostatnou otázkou je financování rozvojových záměrů. To měl Grégr spolu s ministrem financí doložit právě minulý týden. Jak to dopadlo, není příliš jasné, ale například analytik Raiffeisenbank Ivo Nejdl spočetl, že k plnému profinancování výdajů plánovaných na letošní rok chybí osmnáct miliard korun. Původní materiál předpokládal řešení nedostatku prostředků emisí obligací Fondu národního majetku. Tehdejší šéfové FNM a resortu financí tvrdili, že šlo o nekryté dluhopisy. V novém projektu se o tom nemluví. Nemluví se však ani o tom, zda budou ztráty transformačních institucí, zejména Konsolidační banky, hrazeny z výnosů privatizace původně zamýšleným tempem. Z čísel uvedených představiteli ministerstva průmyslu a obchodu vyplývá, že s tím patrně nelze počítat. Takže skryté zadlužování bude pokračovat.
Jde však nejen o samotnou spornou efektivnost a cenu jednotlivých programů, ale také o makroekonomický rámec, v němž hodlá vláda experimentovat s výdaji podporujícími spotřebu. Ve stejném týdnu, kdy vláda schválila velký třesk, zveřejnil Český statistický úřad překvapivě vysoká čísla o inflaci. Ta již třetí měsíc v řadě poměrně razantně roste a dosáhla v meziročním vyjádření již pěti a půl procenta, což je nejvyšší hodnota od roku 1998.
Analytici se mohou zabývat spekulacemi, zda za to mohou brambory a rekreace. Je však velmi pravděpodobné, že jde o první příznaky poptávkou hnaného růstu cen. Obavu z takového vývoje projevila již na konci června i Bankovní rada ČNB. Období růstu úrokových sazeb je nepochybně na dohled a zbývá se jen dohadovat, zda začne již v srpnu, nebo až v říjnu. Pokusy o třesk budou tedy patrně velmi účinně utlumeny měnovou politikou. Co vláda vydá navíc, stáhne ČNB v repo operacích. Tuto ne zrovna chytrou politiku známe z let 1995 a 1996. Skončila měnovou krizí. Nejčerstvější zkušenost mají nyní Poláci. Polská vláda musí tvrdě škrtat ve výdajích pár týdnů před volbami. Ale o ty v Praze nejde ani premiérovi, ani ministrovi průmyslu.
