Pavla Topolánková: Štěstí, které míval, jako kdyby ho trošku opustilo
EURO: Do senátních voleb jste šla s mottem ,,Ostrava černá, děvucha věrná“. Proč jste kampaň postavila zrovna na pojmu věrnost? TOPOLÁNKOVÁ: Motto vybrala moje dcera a je z naší oblíbené písničky, kterou zpívá Jarek Nohavica. Je to vztaženo k Ostravě. Používám ten verš už celá léta. Co jsem odešla do Prahy, tak kdykoli hovořím o Ostravě, cituji tuto sloku písně.
EURO: Také jste použila slogan ,,Žena v politice? Proč ne?“ Otázka by spíš měla znít: Proč ano? Co byste si odpověděla? TOPOLÁNKOVÁ: Slogan jsme na internetové stránky Politiky 21 umisťovali v srpnu, bezprostředně po ohlášení mé kandidatury. Měla to být odezva na určité překvapení ze strany médií i některých lidí. Tato žena v politice? Proč ne.
EURO: O tom, že by mělo být v politice více žen, hovoříte často. Jak toho ale - kromě vaší osobní snahy kandidovat - dosáhnout? TOPOLÁNKOVÁ: Jsem zásadně proti kvótám, to je pozitivní diskriminace. Ale myslím, že by se ženy měly více motivovat, měly by být v politice zastoupeny stejně jako v běžném životě. Politika by určitě změnila svůj ráz, svou kulturu, protože společnost, kde převládají muži, třeba školy, kam chodí jen chlapci, nebo společnost, kde převládají ženy, má vždy svá specifika. Normální je komunita, v níž jsou zastoupeni muži i ženy. Je otázkou času, kdy ženy budou zastoupeny v politice jako v jiných povoláních. Zatím jsou asi svazovány tradicemi, možná i nechutí nebo plachostí, ale ženy by určitě politické kultuře prospěly.
EURO: Takže stačí jen počkat a podíl žen v politice se zvýší samovolně? TOPOLÁNKOVÁ: Je to otázka času a také příkladů. Jde o to, aby bylo třeba dost žen v politice v okolních zemích nebo vůbec na nejvyšších postech - v komunální politice je totiž žen poměrně hodně, zhruba padesát procent. Je celá řada starostek a jsou i dvě primátorky, shodou okolností v Havířově a ve Frýdku-Místku. Čím více bude prezidentek, premiérek, ministryň, tím více bude žen v politice i u nás.
EURO: Tvrdíte, že do sněmovních voleb byste nekandidovala, protože by vás příliš svazovala stranická disciplína. Do Senátu jste mohla kandidovat po vzoru Václava Fischera jako nezávislá, ale stejně jste vstoupila na kandidátku Politiky 21 Jany Bobošíkové. Přitom jste veřejně známá a kampaň si platíte sama. Nebylo to jen natruc manželovi a ODS? TOPOLÁNKOVÁ: Ne, dostala jsem nabídku od Jany Bobošíkové a přijala jsem ji. Myslím si, že je výhodnější kandidovat jako nezávislý kandidát na platformě určité strany. V každém případě totiž poskytne servis a zázemí, alespoň zpočátku, než si kandidát vytvoří vlastní tým. Je to i otázka finanční. Politika 21 - třebaže v minimálním rozsahu oproti ODS nebo ČSSD – financovala některé materiály svých kandidátů. Jako nezávislá bych ohledně finančního zázemí musela být v někdejším postavení pana Fischera, a to nejsem ani jsem nikdy nebyla.
EURO: Proč jste vlastně do politiky nevstoupila v dresu ODS? TOPOLÁNKOVÁ: Když manžel končil v Ostravě, tak jsem o tom uvažovala. Tehdy jsem ale měla pocit, že na to není vhodná doba. Hned po červnových volbách jsem o tom hovořila s předsedou Senátu panem Přemyslem Sobotkou i s manželem. Měli pocit, že je to rozmar a že mám před sebou jiné úkoly.
EURO: Stačila vám na kampaň avizovaná částka 150 000 korun? A kolik vám přispěla Politika 21? TOPOLÁNKOVÁ: Rozpočet jsem dodržela. Částka působí směšně, ale pro mě je to velmi mnoho peněz. Spojila jsem se s podnikatelkou Jaroslavou Kraftovou, která šla do voleb na Karvinsku, a kampaň jsme financovali společně třemi sty tisíci korun. Politika 21 zaplatila asi osmdesát tisíc. Samozřejmě jsem neměla nákladné billboardy, kampaň jsem postavila na kontaktu s lidmi. Napsali mi tři stovky dopisů s podněty: šlo o věci, které souvisely s komunální politikou - školky, jesle, výše důchodů, nezaměstnanost, údržba měst.
EURO: Co vás tedy táhlo do Prahy a do vysoké politiky, když tento typ problémů byste mohla lépe řešit třeba na ostravské radnici? TOPOLÁNKOVÁ: Různé shody okolností. Nikdy by mě nenapadlo, že z Ostravy odejdu, ale naše rodina je už třetím rokem v Praze. Domnívám se, že to nemá vliv, práce pro region je pro senátora samozřejmostí. Navíc senátor může ze své pozice, kdy je čtyři dny v týdnu v Praze, ve spolupráci s komunálními politiky dosáhnout lepších výsledků. Když chce, může pomoci v celé řadě věcí.
EURO: Před komunální politikou jste dala přednost kandidatuře do Senátu, který byste ale nejraději zrušila. To je přece schizofrenní… TOPOLÁNKOVÁ: Senát u nás vznikl, protože to předpokládala ústava. Druhá komora je pro naši malou republiku poměrně drahou záležitostí, přičemž všechny zákony, které vznikaly po revoluci při přechodu totalitního systému k demokratickému byly stejně vytvořeny pouze sněmovnou. I kdyby se Senát systémově změnil, jak se o tom hovoří, a byly v něm zastoupeny různé skupiny profesí nebo regiony, stále se domnívám, že na deset milionů obyvatel není druhá komora zapotřebí. Spíše bychom měli zkvalitnit práci sněmovny. Inspirujme se například Evropským parlamentem. Tam je přesně dáno, kolikrát sněmovna zasedá, jak dlouho může poslanec hovořit, obstrukce neexistují, a není-li poslanec přítomen při hlasování, je za to finančně postižen. Musely by být ovšem zkvalitněny i kandidátky a upraven volební zákon. Poměrný systém, ale spravedlivý. Bylo by více - 20 až 35 - volebních okrsků, aby mandát byl podložen alespoň přibližně stejným počtem hlasů a aby kandidátka byla obsazována menším počtem lidí, tak pěti až deseti. Ti by byli čitelní. Hlasy z druhého skrutinia by obdržela jako bonus vítězná strana. Sněmovna by měla mít menší a lichý počet poslanců, stačilo by třeba 155. Kdyby toto vše prošlo, pak bychom nemuseli Senát platit.
EURO: Boj o Senát byl pro vás krokem do neznáma. Máte v záloze jinou variantu, jak se prosadit v politice? TOPOLÁNKOVÁ: Prozatím nemám vypracovanou variantu B. Takové věci řeším až poté, co nastanou.
EURO: Před několika lety jste prohlásila, že byste si ráda sama „střihla“ reformu školství. Teď je ministryní Miroslava Kopicová. Souhlasíte s jejími kroky? TOPOLÁNKOVÁ: Paní ministryně Kopicová si počíná velmi dobře. Má obrovské zkušenosti nejen se školstvím, ale i s čerpáním z fondů EU. Nechtěla bych svými tezemi, které jsou jenom mé vlastní, do její práce zasahovat. Osobně si představuji, že reforma by měla spočívat především v tom, že se děti mají učit méně faktů, méně memorovat a víc samostatně myslet a používat zdroje jako internet či literaturu. Přijímací zkoušky na střední a na vysokou školu nemohou být také založeny jen na znalosti faktů. Velmi by prospělo, kdyby se zvýšil počet středoškoláků a vysokoškoláků. Změnit by se měl i systém hodnocení, stupně jedna až pět považuji za přežitek. Učila jsem, a tak vím, že škála jedna až pět je malá. Vstup na střední školu by měl být dán jen selekcí, při níž by hrálo roli jen hodnocení a maximálně talentové nebo nějaké speciální zkoušky. Nikoli klasické zkoušky, kterými jsem prošla já, moje děti a vypadá to, že i moje vnouče. Na vysoké školy by měl být otevřený vstup. Vznikne-li systém státních maturit, stejných pro všechny školy, pak by maturita měla nahrazovat přijímací zkoušky. Nevidím důvod, proč by měl být student po ukončení střední školy stresován systémem zkoušek a testů. Vím, že je to těžké kvůli kapacitě a financím. Mám ale pocit, že škol máme málo a nezvyšuje se počet studentů.
EURO: To jsou vize, které by se nejlépe naplňovaly v exekutivě. Troufla byste si na ministerský post? TOPOLÁNKOVÁ: Ne. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Mohla bych být třeba poradkyní. Domnívám se, že ministr musí být především skvělý manažer, a v tom já nemám zkušenosti. Ministr nemusí být přímo odborník, může mít skvělé poradce. Ale protože ministerstvo je úřad, měl by být schopen ho vést. To bych si netroufla, protože jsem nikdy žádný nevedla. Maximálně jsem měla třicet studentů, které jsem musela nějakým způsobem zaměstnat.
EURO: Představte si, že byste usedla do senátorského křesla a Mirek Topolánek by v listopadu neobhájil post šéfa ODS. Nabídla byste mu místo svého asistenta? TOPOLÁNKOVÁ: Určitě, on by byl dobrý asistent.
EURO: Osud vašeho manžela je teď v rukou Václava Klause. Myslíte si, že jej prezident znovu pověří sestavením vlády? TOPOLÁNKOVÁ: Netuším. Může pověřit kohokoli, a netroufnu si někoho jmenovat.
EURO: Před klíčovým hlasováním o důvěře vládě vašeho manžela jste prohlásila, že doufáte, že nedorazí někdo z opozičních poslanců. To se skutečně stalo, ale nemocnou poslankyni Lenku Mazuchovou z ČSSD vypároval právě váš manžel. Neměla jste vztek? TOPOLÁNKOVÁ: To byla samozřejmě slušnost. Dalo se očekávat, že to takto dopadne. Spíše jsem žertovala.
EURO: Když pak odešli lidovečtí poslanci Libor Ambrozek, Ladislav Šustr a Miroslav Kalousek ze sálu, zklamalo vás to? TOPOLÁNKOVÁ: Ano, zklamalo. Nečekala jsem to.
EURO: Věříte v předčasné volby? TOPOLÁNKOVÁ: Velmi bych si je přála. I když se podle průzkumů hlasy na levici jen přelévají mezi ČSSD a KSČM. Ale kdyby bylo 199 poslanců, tak by patově dopadnout nemohly.
EURO: Radíte stále manželovi v některých politických věcech? TOPOLÁNKOVÁ: Ne, teď mu neradím. Snažila jsem se být maximálně v Ostravě, už dlouho jsem neříkala žádný svůj názor na situaci. Ani to nebylo nutné. Spíš já se ho ptám na jeho názory, ale situace je teď pro mne zvláštně neprůhledná…
EURO: Co byste mu poradila? TOPOLÁNKOVÁ: Je těžké teď radit. Trvám jen na jednom, což je můj osobní názor, že by neměla být uzavřena velká koalice, protože by to byla zrada na voličích. Když už se tak naši občané rozdělili zhruba stejnou měrou na pravici a na levici a byla kvůli tomu tak vysoká volební účast, byla by to zrada na obou stranách. Manželovi jsem proto řekla jedině to, že by na ni nikdy neměl přistoupit. V každém případě alespoň on jako osoba, protože by úplně popřel to, co celá léta říkal. To je snad jediná moje rada. A pak jsem mu zrovna nedávno říkala, že nechápu, proč stále pracuje s pojmy úřednická vláda, poloúřednická vláda, překlenovací vláda, vláda nestraníků. Myslím si, že takové pojmy za prvé vůbec nejsou v ústavě a za druhé že i taková vláda nakonec musí získat důvěru sněmovny. Takže je stejně politická. Považuji to za matení lidí.
EURO: Co jste mu doporučila?
TOPOLÁNKOVÁ: Řekla jsem mu, zda by nebylo lepší tato slova vůbec nepoužívat a používat jenom stručná sdělení. Mám pocit, že si běžný občan pod pojmem poloúřednická vláda mylně představuje něco jiného než překlenovací vláda, a navíc věří, že to bude úžasné.
Ale existuje přece ještě varianta, že by překlenovací vláda nemusela být, protože kdyby se postupovalo podle ústavy, předčasné volby by mohly být šedesát dnů po třetím neúspěšném pokusu, a pak by některé funkce vlády mohl převzít Senát. Ty dva měsíce by se to dalo vydržet a cesta k volbám by byla nejkratší. Jenomže tomu se ostatní politici vyhýbají, takže pak hledají název pro dočasnou vládu.
EURO: V listopadu se bude rozhodovat o předsedovi ODS. Vystoupíte znovu na manželovu podporu? TOPOLÁNKOVÁ: Ne, myslím, že teď již ne. Stejné věci se nikdy neopakují. Vůbec jsem o tom neuvažovala.
EURO: O křeslo šéfa ODS se nedávno přihlásil Evžen Tošenovský, populární ostravský patriot. Potěšilo vás to? TOPOLÁNKOVÁ: Evžen Tošenovský má každý svůj krok dobře promyšlený. Je to kvalitní člověk. Nechci říci, že se konečně rozhoupal, ale potěšilo mě, že se rozhodl vstoupit do vrcholové politiky. Nebo alespoň signalizoval své rozhodnutí do vrcholové politiky vstoupit.
EURO: Co vůbec očekáváte od kongresu ODS? TOPOLÁNKOVÁ: Manželova pozice je stále silná. Nechci spekulovat, ale domnívám se, že se na kongresu mohou vytvořit zhruba tři nebo spíš dvě skupiny, které budou podporovat své kandidáty - netvrdím totiž, že manžel nebude mít protikandidáta. Naopak soudím, že je štěstím pro ODS, že má vedle svého předsedy také další lidi, na rozdíl od ČSSD. Nenapadá mě totiž, kdo by mohl nahradit Jiřího Paroubka. Ale ODS má kvalitní lidi, které by mohla postavit do svého čela. Přímo na kongresu se rozhodne podle vizí, které kandidáti předloží.
EURO: Existuje názor, že ODS by se do dvou let mohla rozpadnout, protože prý negeneruje vůdce a nové tváře, strana je zablokovaná. Ukázkou je třeba konflikt v Praze 5, kde starosta Milan Jančík dosáhl pozice jedničky na kandidátce díky zásahu shora. TOPOLÁNKOVÁ: Politolog Zdeněk Zbořil mi kdysi říkal, že skutečně existují dvacetileté cykly, kdy se v jinak navenek jednotné straně začínají vytvářet frakce. Že strana se do nich rozpadá a je jimi nahrazována. Což je docela možné, doba dvaceti let by zhruba odpovídala. Strana je zapouzdřená… Ale všechny velké strany se po určité době zapouzdřují. Kandidátky se obsazují zespoda a lidé se klasickou cestou velmi těžce dostávají nahoru. Takže to potom řeší různými jinými způsoby, které ovšem stranu zevnitř neupevňují. To se například děje na Praze 5. Ale i když přijde silný vůdce, což se stalo v sociální demokracii, a stranu navenek stmelí, je to na úkor stranické demokracie. Nevím. Těžko předvídat další vývoj.
EURO: Jak v současnosti vycházíte s šéfporadcem vašeho manžela Markem Dalíkem? Rozešli jste se ve zlém, když s vámi jeho agentura New Deal Communications po oznámení vaší kandidatury letos v létě přerušila spolupráci? TOPOLÁNKOVÁ: Marek Dalík v emotivní době uvedl, že se mnou ukončí pracovní poměr, ale prozatím jsme se dohodli, že počkám, jak dopadne moje kandidatura. Jsem tedy stále zaměstnancem New Deal. Nerozešli jsme se ve zlém. Takové věci se ve slušných agenturách nedějí.
EURO: Pan Dalík je dnes ve stejné pozici ředitele kabinetu premiéra, jako byl za Stanislava Grosse nechvalně známý Zdeněk Doležel. Nebojíte se, že se i kolem vašeho manžela objevují lidé, jimž příliš chutná moc? TOPOLÁNKOVÁ: Toto srovnávání není vůči panu Dalíkovi korektní, a proto ho odmítám. Naše vztahy jsou pracovní a přátelské, i když se nevídáme. Je to spíš otázka pro manžela.
EURO: Jak se přihodilo, že váš pražský byt na Valech těsně sousedí s tím pana Dalíka? To byl váš nápad, nebo manžela? TOPOLÁNKOVÁ: Byla to moje dohoda s Markem Dalíkem. Manžel na tyto věci nikdy neměl čas, a řekla bych, že jej ani nezajímaly. Ty dva prázdné byty objevil náhodou Marek Dalík a zdálo se nám, že by to nemuselo být špatné. Je tam pěkný výhled a sousedství nám připadalo jako bezproblémové, protože se známe.
EURO: Byla jste se podívat v Kramářově vile? Nechtěla jste tam bydlet? TOPOLÁNKOVÁ: Byla. Ale vůbec jsme neuvažovali o tom, že bychom se tam nastěhovali. Situace je nejistá. Něco jiného je, kdyby to bylo na čtyři roky. Ale v současné chvíli by stěhování bylo velmi vyčerpávající. Navíc vila není vůbec přizpůsobena životu normální rodiny s větším počtem dětí. Je zařízena konzervativním, pánským stylem, naprosto postrádá dětský pokoj i zázemí pro normálně fungující rodinu. Nikdy tam nebydlela rodina, která by měla dvě děti školou povinné a třetí dítě, které je čerstvou maminkou.
EURO: Prozradila jste, že nebýt médií, tak jste se o vztahu vašeho manžela k poslankyni ODS Lucii Talmanové ani nedozvěděla. Máte to médiím za zlé? TOPOLÁNKOVÁ: Ne. O takové věci se nestarám. Jsem člověk, kterého tyto záležitosti vždycky míjely. Nikdy se nic nedozvím, ani co se týká jiných lidí. Možná dělám chybu, ale jako žena nikdy nevyhledávám informace, které si ženy tak rády sdělují.
EURO: Některé ženy také mají v podobné situaci tendenci se s tou druhou setkat, vynadat jí nebo ji i inzultovat. Vás to nenapadlo? TOPOLÁNKOVÁ: Určitě ne.
EURO: U zvolení Mirka Topolánka šéfem ODS stála vaše přímluva, že jde o ,,muže, který má štěstí“. Řekla byste to i dnes? TOPOLÁNKOVÁ: Štěstí… Teď už si nejsem tak úplně jistá. Jako kdyby ho trošku opustilo. Ale ještě není všem dnům konec. Ještě se to pořád může změnit.
EURO: Teď mluvíte o politice, nebo o manželství? TOPOLÁNKOVÁ: (smích) To štěstí (klade důraz na slovo štěstí), že se k němu zase může vrátit.
Pavla Topolánková (51) se narodila v Bohumíně. Absolvovala Strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně a dvouletý postgraduál na Pedagogické fakultě v Ostravě. V letech 1981-1992 učila na ostravském gymnáziu a střední průmyslové škole strojnické. Sedm let (1996-2003) působila jako asistentka senátora a svého manžela Mirka Topolánka. Na kongresu ODS v roce 2002 se svým emotivním projevem zasloužila o zvolení Topolánka šéfem strany, ve prospěch ODS působila i při letošní volební kampani. Dodnes pracuje pro firmu New Deal Communications, patřící Topolánkovu šéfporadci Marku Dalíkovi. Angažuje se rovněž ve Sdružení pro podporu vzdělanosti Becario a vede rubriku Maecenas v měsíčníku Lobby. V letošních senátních volbách se rozhodla kandidovat ve volebním obvodu Ostrava-město, a to překvapivě na kandidátce strany Politika 21 Jany Bobošíkové. Manželka současného premiéra a předsedy ODS Mirka Topolánka (od roku 1978). Mají spolu dcery Petru (27), Janu (23) a syna Tomáše (14). Manželství od letošního léta prochází krizí, média jako důvod uváděla vztah Mirka Topolánka k poslankyni ODS Lucii Talmanové.
