Robert Bubela začal po ukončení vojny bojovat s úzkostmi, které nakonec přerostly v psychózu. Během pěti let byl třikrát dobrovolně v psychiatrické léčebně. Nakonec mu pomohla kombinace správné léčby, služeb psychosociálního centra v Přerově a vlastních aktivit, hlavně sportu a vzdělávání. „Osm let jsem pak pracoval v chráněné dílně, a když mi bylo řečeno, že v Centru duševního zdraví v Přerově hledají peer konzultanta, tak jsem se přihlásil, místo dostal a tak to začalo,“ popisuje, jak přišel ke své stávající práci, při které využívá svůj minulý handicap k pomoci lidem, které duševní nemoc trápí nyní. Peer pracovníci jako Bubela pro klienty pořádají například společná sezení, aktivity jako tenis, kuželky nebo výlety.
Centra duševního zdraví (CDZ) jsou novinkou v oblasti péče o lidi s těžkým duševním onemocněním. Prvních pět z nich vzniklo v polovině předloňského roku. Vůbec poprvé propojily zdravotní a sociální služby. Fungují v nich multidisciplinární týmy, což v praxi znamená, že se o klienta nestará pouze psychiatr, psycholog nebo psychiatrická sestra, jako tomu bylo doposud, ale jeho problémy řeší také sociální pracovníci. Centra vznikají v rámci reformy péče o duševní zdraví, jejímž cílem je především umožnit lidem s duševní nemocí žít co nejplnohodnotnější život ve svém přirozeném prostředí, aby nemuseli být dlouhodobě hospitalizováni v psychiatrických nemocnicích. Klienti proto mohou do center docházet, ale psychologové, sestry a sociální pracovníci také dojíždějí za pacienty domů.
Bubela souhlasí, že kdyby v době jeho nemoci centra již existovala, do léčebny by možná vůbec nemusel. „Péče, která je v léčebně, je i v CDZ, akorát s tím rozdílem, že naši klienti mohou bydlet doma, my za nimi můžeme přijet a mít s nimi bližší a intenzivnější vztah. Já jsem se zotavoval v léčebně a v mé situaci bych tenkrát určitě služby CDZ uvítal a rozhodně bych jich v době nemoci využil“ líčí.
Pomůžeme s pračkou
Přerovské centrum duševního zdraví, kde Bubela pracuje, nenajdeme v nemocnici, ale v nenápadném domě v ulici s rodinnými domky. Uvnitř je kromě místnosti určené pro zdravotní ošetření také denní centrum, kde se mohou klienti setkávat a trávit volný čas. Pacienti v centru hrají hry, budují společně klubovnu nebo vaří. V Praze 10 se centrum duševního zdraví nachází v přívětivém dřevěném domku, kterému se tu říká „dřevěnka“. Za poslední dva roky od začátku reformy vzniklo podobných center v Česku sedmnáct.
V Přerově jsou v propojení zdravotní a sociální péče průkopníky. Od devadesátých let tu funguje nestátní psychiatrická ambulance s názvem Psychosociální centrum, k němuž se později přidala i návazná sociální péče, kterou provozovali ambulantně. Postupně ale sílila potřeba být s klienty i v terénu, a tak centrum využilo financování z takzvaných norských fondů a od roku 2015 začalo poskytovat i terénní sociální péči.
„Tam začala práce s rodinou, začali jsme řešit, co klienti potřebují. Když přišli s tím, že se porouchala pračka, brali jsme jako automatické, že člověku, který má handicap i v sociálním fungování, s tím pomůžeme. Paní, která žije sama a rozbije se jí pračka, neřekneme, ať si vezme léky. To spojení sociálních a zdravotních služeb nám připadalo logické,“ vysvětluje klinická psycholožka z Centra duševního zdraví Přerov Blanka Rektorová.
Zdravotníci a sociální pracovníci v centrech velmi úzce spolupracují. Fungují formou takzvaného case managementu. „Každý klient má svého case managera, který s ním není vždycky, ale má o něm přehled,“ říká sociální pracovník centra v Praze 10 Libor Hejl. „Podle individuálního plánu, který se klientovi zpracuje, se určí četnost schůzek a jejich náplň a terénní tým pak za klientem dojíždí buď dohromady, nebo zvlášť. Nejčastěji je to jednou týdně. Pokud se ale klientův stav zhorší, může to být i pětkrát týdně,“ dodává Hejl.
Nízká recidiva
Díky reformě péče o duševní zdraví jen za loňský rok opustilo zdi nemocnic podle údajů ministerstva zdravotnictví 1663 pacientů, kteří byli předtím v psychiatrické nemocnici déle než půl roku. Místo hospitalizace byli přesunuti do komunitních služeb. Počet lidí, kteří díky reformě nemusejí být v psychiatrické nemocnici, je ale vyšší. Propočty ministerstva totiž počítají jen s lidmi přemístěnými z nemocnic. Centra ale přijímají klienty, i pokud je doporučí rodina, známí nebo pomoc vyhledají sami a nebyli předtím v psychiatrické nemocnici.
Kromě zkvalitnění života duševně nemocných má reforma do budoucna přinést i značné úspory. „Jde zatím o pozitivní dopad do kvality a dostupnosti, ne financí. V příštím roce, kdy se předpokládá rozvoj dalších služeb v komunitě, bude možno začít snižovat počet lůžek v institucích, a tím šetřit. Dle studie Národního ústavu duševního zdraví je péče v komunitě oproti hospitalizaci úspornější na jednoho pacienta o 300 tisíc korun ročně. V současnosti je v psychiatrických nemocnicích dlouhodobě hospitalizováno přes tisíc lidí se závažným duševním onemocněním, přičemž asi čtvrtina má podobné klinické a sociální fungování jako klienti CDZ. Tedy roční úspora na těchto přibližně 250 lidí by činila asi 75 milionů za rok,“ tvrdí mluvčí ministerstva zdravotnictví Jitka Nováčková.
Cílem je také zabránit opakovaným hospitalizacím. „U dlouhodobě hospitalizovaných lidí se často objevuje syndrom obracejících se dveří, kdy je člověk hospitalizovaný po nějaký čas, pak ho pustí, ale ocitne se bez návazné služby a sotva dojde k psychiatrovi. Často se pak za čas opět objeví ataka, která ho přivede zpátky do nemocnice. Naše služby mají šanci tyto lidi zachytit a vytvořit jim sít dostatečné podpory, aby zvládli situaci bez nové ataky a nové hospitalizace,“ popisuje psychiatr Ondřej Pěč z CDZ Praha 10. A podle zdejších se to také daří. Opětovně hospitalizovaných je jen několik a jde o ty nejtěžší případy.
V zásadě platí, že tam, kde bude kapacita komunitních služeb pro duševně nemocné a budeme moci řešit zdravotní stav i sociální situaci nemocných, bude počet dlouhodobě hospitalizovaných klesat,“ říká koordinátor tvorby a implementace Strategie reformy psychiatrické péče Ivan Duškov.
Tradiční bolest - málo lidí
Hlavním limitem současné praxe ale je, že péče center není dostupná pro všechny. Mají stanovenou spádovou oblast, ze které mohou pacienty přijímat. Také zájem převyšuje kapacity. „V roce 2019 jsme museli odmítnout 53 zájemců, zpravidla kvůli bydlišti. Většinu lidí, které jsme odmítli, jsme mohli navázat na nějaké další služby. Naše aktuální kapacita je kolem 150 klientů,“ říká Pěč. Centra duševního zdraví jsou navíc určena jen pro pacienty se závažným duševním onemocněním či osoby v krizových situacích s akutními psychickými potížemi.
CDZ nejsou jedinou formou komunitní terénní péče. Nyní se budou zkoušet služby založené na stejném principu práce zaměřené například na děti a mladistvé, na osoby se závislostmi či osoby s nařízenou ústavní léčbou. Průběh reformy péče o duševní zdraví by nicméně mohl být ohrožen nedostatkem personálu. „Pociťujeme nedostatek všech profesí od sociálních pracovníků po psychiatrické sestry,“ popisuje Pěč z centra v Praze 10. Sestry marně hledají i v přerovském centru.
Že je psychiatrie téma, kterému věnuje pozornost i současná vláda, dokládá loňský vznik Rady vlády pro duševní zdraví a schválení Národního akčního plánu. „My, kteří pracujeme v rámci projektů reformy psychiatrické péče, od začátku argumentujeme, že ve všech zemích, kde se změna systému péče o duševní zdraví z institucionálního ke komunitnímu modelu podařila, šlo o vládní strategii a proces řízený vládou. Pokud je tato oblast v gesci jediného resortu, hrozí to neúspěchem nebo zavedením pouze dílčích změn s omezeným dopadem,“ říká tajemnice rady Dita Protopopová.
Rada na své první schůzi podpořila rozšiřování sítě center. Cílem reformy je, aby v Česku vznikla stovka center. V listopadu byla schválena další čtyři a do konce roku by jich mělo fungovat celkem třicet.
Centra prvních 18 měsíců čerpají finance ve výši 15 milionů z Evropského sociálního fondu. Prvním pěti, která vznikla předloni, financování skončilo. Teď budou péči v těchto CDZ hradit pojišťovny a sociální část resort práce a sociálních věcí.
| První česká soukromá psychedelická klinika vznikla v Praze |
| Do péče o duševní zdraví jdou v Česku poprvé i soukromé peníze. Letos v lednu otevřela v Praze první soukromá psychedelická klinika Psyon. Založila ji česká investiční skupina Miton, která v minulosti pomohla vzniknout takovým projektům českého internetu, jako jsou Rohlik.cz, Slevomat či Heureka. Klinika zatím nabízí psychoterapie pro lidi, kteří mají komplikace po užití psychedelik. Zakladatelé ale počítají i s využíváním psychedelik, tedy různých halucinogenních drog, například při léčbě depresí nebo traumat. Většina vědců pracujících na klinice přišla z Národního ústavu pro duševní zdraví nebo ze 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Podle partnera Mitonu Václava Štrupla nejde v případě Psyonu o klasickou investici s finanční návratností, ale spíše o podporu výzkumu, který považují za důležitý. |
| 21 cédézetek |
| Pilotních pět center duševního zdraví funguje od poloviny roku 2018, po 18 měsících jim skončilo financování z Evropského sociálního fondu a služby nově hradí napůl zdravotní pojišťovny a ministerstvo práce a sociálních věcí. Prvních pět center: Přerov, Havlíčkův Brod, Brno-město, Praha 9, Praha 10.
Ve druhé vlně se od roku 2019 přidalo k původním pěti dalších 16 center: Mladá Boleslav, Strakonice, Tábor, Plzeň, Cheb, Karlovy Vary, Hradec Králové, Trutnov, Pardubice, Jihlava, Brno-venkov, Opava, Kroměříž, Uherské Hradiště, Praha 6, Podskalí. V polovině února ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo výzvu pro dalších devět center duševního zdraví, která by měla doplnit stávající síť až na 30 center, které podpoří Evropský sociální fond. Potenciální zřizovatelé se mohou hlásit do 17. dubna. |
| Pozvolné tempo reformy |
| Centra duševního zdraví vznikají v rámci reformy české psychiatrie. Ta byla schválena už v roce 2013, její harmonogram ale sahá až do roku 2025, změny jsou proto pozvolné. „I přes velkou snahu ministerstva o spolupráci se všemi potřebnými resorty a stakeholdery nebylo možné u některých z nich vyvolat pocit odpovědnosti za tuto agendu, respektive plnohodnotné zapojení. Druhým problémem bylo nedostatečné pochopení přínosu změny systému a obavy ze změny,“ přiznává Dita Protopopová, tajemnice Rady vlády pro duševní zdraví.
Podstatou reformy je takzvaná deinstitucionalizace péče, tedy její přesun z psychiatrických nemocnic na komunitní úroveň, k pacientovi domů, a tím mu umožnit žít co nejplnohodnotnější život. To se zatím podařilo u 1663 pacientů. Od takových kroků si ministerstvo i odborníci slibují zkvalitnění života duševně nemocných i velké úspory ve státním rozpočtu. Cílem reformy je postupně vybudovat v Česku 100 CDZ, tedy asi jedno pro sto tisíc obyvatel. Na reformě se podíleli například: Martin Hollý - bývalý předseda České psychiatrické společnosti, ředitel Psychiatrické společnosti ČLS JEP, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice a odborný garant reformy Ivan Duškov - odborník na veřejnou politiku z Univerzity Karlovy, předseda Výkonného výboru pro implementaci reformy psychiatrické péče Jan Bodnár - současný ředitel pražské pobočky VZP, ředitel odboru evropských fondů v době prosazování reformy Dita Protopopová - psychiatrička, tajemnice nově vzniklé Rady vlády pro duševní zdraví |
