Už se blýská

Duo Unipetrol ve složení Doležel-Piksa opět na scéně

Ministr financí Bohuslav Sobotka rozhodně minulý týden popřel, že by byl ve sporu s premiérem v případě jednání o smírném řešení sporu s Nomurou. Jiří Paroubek sice vydal se Sobotkou společné prohlášení, není ale pochyb, že konflikt existuje, a podle posledních údajů hýří četnými zápletkami.

Dva měsíce pryč.

Předseda vlády začal hovořit o urovnání pětiletého sporu s Nomurou již v červenci, když v rozhovoru pro agenturu Bloomberg konstatoval, že vláda najme poradce, který posoudí vyhlídky v arbitráži. Pak také stanovil termín, dokdy má být na stole dohoda. Tím termínem bylo 15. září. Milan Tománek, mluvčí ČSOB, která je v tomto sporu dotčenou stranou, minulý týden konstatoval, že banka byla ministerstvem financí kontaktována teprve před několika dny a žádný návrh dohody jí nebyl předložen. Tím nepřímo naznačil, že ministerstvo financí od července do září na celé záležitosti moc nezapracovalo.
Premiér podle dobře informovaného zdroje nyní stanovil nové koncové datum, tím je 30. září. Stejný zdroje i toto datum považuje za nereálné a soudí, že jednání potrvají nejméně do konce roku, spíše však do jara.
Jenže jak jsme již informovali (EURO 37/2005), arbitři v londýnské arbitráži mezi ČR a Nomurou spěchají a hodlají vynést verdikt o vině či nevině ještě do konce října. Jedinou cestou, jak získat čas, je, že obě strany osloví arbitry a společně požádají o přerušení arbitráže po dobu jednání o smíru. K tomu zatím nedošlo a není jasné, zda bude Nomura na takový požadavek ochotna přistoupit.

Známé tváře.

Tak jako Paroubek nedementoval zprávy o tom, že má na vyrovnání s Nomurou jiný názor než Sobotka, tak nepopřel ani konání tajné schůzky s vysokými představiteli japonské banky během své nedávné návštěvě Tokia. Zprávu o této schůzce přinesly minulý týden Lidové noviny. Jestliže se setkání uskutečnilo, musel je někdo premiérovi blízký dohodnout a připravit. Jména dotyčných potom vyvolávají přinejmenším značné překvapení. Zdroje týdeníku EURO uvádějí, že to byl ředitel kabinetu Zdeněk Doležel a jednání s Nomurou vedl také Robert Piksa. Ten na přímý dotaz týdeníku EURO, zda se tato informace zakládá na pravdě, odpověděl, že to nehodlá komentovat. Paroubek i současný šéf úřadu vlády Ivan Přikryl přitom opakovaně prohlásili, že Piksa nikdy pro premiéra nepracoval a žádným jednáním nebyl nikdy pověřen. Mluvčí vlády Lucie Orgoníková potom na dotaz týdeníku EURO uvedla, že vyjednává MF a o účasti těchto dvou pánů nemá žádné informace.
V této souvislosti pak i zdroj z ČSOB uvedl, že banka přistupuje k jednání o smíru s Nomurou podezřívavě i z toho důvodu, že v jednáních figurují určití lidé, o jejichž důvěryhodnosti lze mít pochybnosti.

Klíče drží ČSOB.

Skutečností však je, že ČSOB potřebuje vyřešit svůj spor se státem, v němž jde o několik miliard korun, a tak má zájem na prodloužení vyjednávání. Lidové noviny uvedly, že Paroubek se hodlal usmířit s Nomurou i bez ČSOB, která by pak zůstala v dalších soudních přích bez pomoci státu.
V tomto bodě má však nejspíše realističtější pohled na věc ministr financí Sobotka, který říká, že bez ČSOB nelze smíru dosáhnout. Trumfem ČSOB je další arbitráž o odškodnění v kauze České pivo, která je před závěrem. Nomuře hrozí, že bude muset prostřednictvím ČSOB vyplatit státu něco kolem šestnácti miliard korun. V této při se údajně právníci Nomury dopustili chyby a nahráli ČSOB. Nomura již dokonce své právníky zažalovala.
ČSOB se přitom v této kauze necítí být pouhým agentem státu, který by mohl nařídit zastavení soudního řízení. Podle smluv uzavřených při ovládnutí IPB musí postupovat s péčí řádného hospodáře a soudit se bez ohledu na vůli ministerstva financí. Alespoň to tak prezentují vysocí úředníci ČSOB. Pokud nedojde k dohodě s ČSOB, nelze zřejmě celou sadu soudních sporů a arbitráží úspěšně ukončit. Navíc údajně Nomura zkoušela vyjednávat sama separátně s Československou obchodní bankou o vzájemném narovnání bez účasti státu a banka to odmítla.
Ve hře je navíc ještě spor, který nemá pod kontrolou ani jedna z vyjednávajících stran. Jde o vídeňskou arbitráž vyvolanou IP bankou. Ta v ní uplatňuje pohledávku ve výši čtyřiceti miliard korun o něž byla připravena údajně špatným ohodnocením majetku IPB při jeho převodu na ČSOB. Tuto pohledávku prodala konkurzní správkyně IP banky v dražbě za zhruba sto milionů korun a finanční investor ze Slovenska, který ji koupil, ve sporu pokračuje. Na trhu se spekulovalo o tom, že za tímto investorem stojí právě Nomura. To se ovšem zatím nepotvrdilo.

Problém neexistující pohledávky.

Zcela zjevně je však největší bariérou spor o úhradu problematických pohledávek, které ČSOB převedla na Českou konsolidační agenturu (ČKA). Ta je dál přeprodala a nový majitel dosáhl soudního rozhodnutí, podle něhož tyto pohledávky neexistují, a vrátil je ČKA. Ta zase vymáhá peníze po ČSOB. V případě společnosti J. Ring již uspěla a musela vrátit jeden a půl miliardy korun. Nyní chce, aby ji tuto částku ministerstvo financí uhradilo. To ale soudí, že by to odporovalo platným smlouvám a šlo by o nepovolenou státní pomoc. Takových pohledávek je v ČSOB za dalších šestnáct miliard korun. Pokud stát nenajde cestu, jak zbavit ČSOB rizika z vracení těchto velkých částek, nelze předpokládat, že banka bude souhlasit s narovnáním vztahů s Nomurou a bude blokovat všechny dohody.

Máslo na obou hlavách.

Šance na úspěch v arbitráži jsou přitom dost vyrovnané, a to nahrává těm, kteří usilují o dohodu. Nomura žaluje ČR za diskriminaci, protože IPB na rozdíl od jiných bank stát před krachem nezachraňoval žádnou státní subvencí, a místo toho ji předal ČSOB, jejímu přímému konkurentovi.
Faktem ale je, že Nomura kupovala IPB za cenu sníženou o adekvátní rizika s tím, že bude nutné banku sanovat v rozsahu několik miliard korun. Nomura tuto operaci provedla jen na oko, protože sice poskytla IPB takzvaný podřízený dluh, ale téměř okamžitě ho vyvedla do různých firem, které na tyto dluhopisy získaly úvěr od samé IPB. K faktickému posílení kapitálu však nedošlo.
Na druhé straně česká strana nemůže popřít, že Nomura nevlastnila v IPB majoritu a svým postupem tento minoritní podíl znehodnotila pouze v IPB. Minoritní akcionáři České spořitelny či Komerční banky byli ušetřeni, a naopak státními dotacemi byly jejich akcie mnohonásobně zhodnoceny.
Pochybnosti vyvolává také skutečnost, že podle ocenění majetku IPB, které provedl JP Morgan, dosahovala hodnota očištěné IPB 58,5 miliardy korun a ČSOB ji dostala skutečně očištěnou, přičemž zaplatila státu něco kolem čtyř miliard korun. Toto ocenění přitom schválili jak nucený správce IP banky, tak ministerstvo financí i ČSOB.
Arbitři v Londýně se proto při výslechu svědků velmi intenzivně zabývali okolnostmi transakce, které by nasvědčovaly tomu, že šlo o dopředu domluvený obchod. V tom hrála hlavní roli pařížská schůzka, na níž čelní představitelé ČSOB prezentovali tehdejšímu ministru financí Pavlu Mertlíkovi a guvernéru ČNB Josefu Tošovskému svou představu řešení očekávaného krachu IPB.