Podporu by zrušily dvě třetiny manažerů
Souhlasili byste se zrušením podpory stavebního spoření?
- Ano - 68,3 %
- Ne - 30,2 %
- Nevím - 1,5 %
Stavební spořitelny nejspíš výsledek této ankety příliš nepotěší. Většina účastníků Manažerského barometru se domnívá, že se stavební spoření už přežilo nebo je přinejmenším čas na jeho změnu. A státní podporu tohoto spoření by zrušilo 68 procent manažerů, kteří odpověděli na anketní otázku.
Argumenty pro zrušení podpory se opakují. V kostce je shrnul následující příspěvek. „Tento produkt již dávno ztratil smysl, je to spíše způsob, jak spořit, ukládat peníze s vysokým výnosem a generovat zisky pro stavební spořitelny.“ Jeho autor si připouští, že by zrušení podpory asi bylo hodně špatnou zprávou pro zmíněné finanční instituce. Je však přesvědčený, že by nemělo „významnější dopad“ na ostatní oblasti hospodářství včetně stavebnictví.
Jeden z manažerů nechápe, proč se ještě stále tomuto spoření říká stavební. Jiný upozorňuje, že se tento nástroj přežil i proto, že „máme daleko víc bytů a domů, než skutečně potřebujeme“.
Častou výtkou je také to, že nejde o adresnou podporu, která by směřovala k těm nejpotřebnějším. Státní dotace naopak putuje k relativně bohatší polovině občanů. „Je jen pro ty, kteří jsou ochotni pět či šest let spořit, aniž by na tyto úspory po celou dobu sahali. Tedy opět dotace jen těm, kteří na to mají,“ vysvětluje jeden z odpovídajících.
Řada respondentů navíc považuje příspěvky na stavební spoření za plýtvání, které si při napjatém stavu státní pokladny nemůžeme dovolit. „Jsme relativně chudá země a toto je rozhazování veřejných prostředků na podporu vybrané skupiny občanů, kteří pomoc nepotřebují,“ píše jeden z manažerů. Jiní v této souvislosti popisují nastavený systém jako „ přežitek populistických sociálních sítí“ nebo „nestandardní prolobbovaný nesmysl“. A rovnou uvádějí, jak by se miliardy utopené v příspěvcích na stavební spoření daly využít efektivněji. „Obecně si myslím, že by bylo prospěšnější snížit dluh veřejných rozpočtů, respektive snížit daně.“ Další příspěvek upřesňuje: „Není žádný důvod podporovat jeden konkrétní finanční produkt z peněz daňových poplatníků.“
Kritika přesunu státních peněz do vybraných subjektů se objevuje v několika komentářích. „Podpoře pouze stavebních spořitelen nerozumím,“ píše jeden z účastníků. Také on si myslí, že by „formy poskytování podpory státu na bydlení měly být v daňové oblasti a pro všechny finanční instituce shodné“.
Jiní zmiňují i to, že zisky stavebních spořitelen odtékají mimo Českou republiku. „Když uvážíme, že jsou všechny stavební spořitelny vlastněny zahraničními investory, tak pouze umožňujeme dosahování nadstandardních zisků zahraničním finančním skupinám.“ Tento manažer dále uvádí, že „jejich zisk slouží výlučně k sanaci problémů zahraničních mateřských bank (ERSTE, KBC, SG, Raiffeisen…)“ a že vedle jeho transferu dochází ještě k „daňově optimálnímu“ odčerpávání finančních prostředků formou plateb za „know-how, manažerskou podporu, prodejní síť, marketing atd.“. On sám je navíc přesvědčený, že vzhledem k síle zmíněných skupin zůstávají „tyto transfery stranou zájmu jak finančních úřadů a orgánů činných v trestním řízení, tak i ČNB jako orgánu dohledu nad finančním trhem“.
Třicet procent účastníků barometru by nicméně se zrušením podpory nesouhlasilo. Je užitečným nástrojem, motivuje ke spoření, vede občany k zodpovědnému chování. Ti ve snaze pořídit si a udržovat vlastní bydlení vytvářejí hodnoty, z nichž má užitek celá společnost. „Příspěvky na stavební spoření jsou jedinou státní podporou na modernizaci zchátralého bytového fondu a navíc motivací pro dlouhodobé spoření,“ píše za tuto skupinu odpovědí jeden z manažerů. „Je to asi jediná přímá činnost vlády ve prospěch občanů,“ připojuje další. Jiný se domnívá, že „stát už pro bytovou politiku nedělá vůbec nic a naopak využívá peníze z prodeje státních bytů k jiným účelům než k rozvoji bytového fondu“.
Mnozí manažeři by podporu zachovali, pokud by šla pouze na bydlení. Tedy byla účelově vázaná jen na pořízení nebo rekonstrukci bytových jednotek. Někteří přitom zdůrazňují, že jde pouze o rozhodnutí státu, ale podmínky lze měnit pouze pro nové smlouvy, nikoli ty starší. „Doufám, že rozhodnutí ústavního soudu jsou ministru Kalouskovi už dostatečně jasná,“ uvádí jeden z nich.
„Šetřit se musí,“ vzkazuje i další účastník barometru. „Jen to musíte udělat tak, abyste neprohráli u ústavního soudu nebo v mezinárodních arbitrážích.“
Celkem odpovědělo 126 manažerů
