Energetické společnosti
Kabinet v květnu rozhodl, že urychleně dokončí privatizaci osmi elektrárenských a osmi plynárenských distribučních společností. Zahraniční investoři, kteří na ni čekají už více než šest let a do nákupu akcií vybraných firem už investovali desítky miliard korun, však dosud netuší, jak bude probíhat. Vláda jim to údajně sdělí v nejbližších dnech.
Vicepremiér Pavel Mertlík uvedl, že vláda projedná koncepci privatizace energetických firem do konce června. Připustil, že i v tomto bodě má kabinet zpoždění. Nedávno totiž vláda rozhodla, že privatizaci urychlí, a slibovanou koncepci měli ministři Ivo Svoboda a Miroslav Grégr předložit do 10. června.
Když vláda v polovině května oznámila, že urychleně zprivatizuje energetický sektor, bylo to pro investory velké povzbuzení. Avšak již na setkání, které pro ně uspořádal Hospodářský výbor Parla- mentu 15. června, se dozvěděli, že se původní termíny moc nezmění. Vicepremiér Mertlík totiž uvedl, že se musí dokončení privatizace krýt i s dalšími kroky. Především s ukončením deregulací cen energií a s přípravou li- beralizace energetického trhu. Jejich horizontem přitom i nadále zůstává rok 2001. „Návrh nového energetického zákona bude hotov do konce letošního roku, nějakou dobu si však vyžádá ještě jeho schválení, vysvětluje Mertlík. Vláda si podle něj těžko dokáže představit, že by privatizace předcházela jak der egulacím, tak i nastavení liberalizačních podmínek.
Čím dál dražší špás
Vláda nyní zahraničním investorům vyčítá, že začali na jaře letošního roku hromadně nakupovat hlasovací práva k akciím. „Právě těmito nákupy jste zahájili boj, který vyhnal ceny neúměrně vysoko, uvedl na setkání s investory nekompromisně předs eda hospodářského výboru Parlamentu František Brožík (ČSSD).
Celou akci však zahájila samotná vláda, když vloni v létě rozhodla, že takto (nestandardním nákupem hlasovacích práv) dokoupí majoritu v plynárenských distribučních firmách státní podnik Transgas. Stejné rozhodnutí padlo letos i u elektrá renských firem a hlasovací práva k akciím elektrárenských energetik nyní nakupuje polostátní elektrárenská společnost ČEZ.
Podle informací z Transgasu už podnik dokoupil práva, které státu spolu s podílem akcií v držení FNM zajišťují majoritu v šesti z celkem osmi plynárenských distribučních firem. Méně než padesát procent akcií tak dosud stát kontr oluje v Jihočeské plynárenské a Pražské plynárenské společnosti. Na nákupy hlasovacích práv potřeboval Transgas podle odhadů nejméně půl miliardy korun.
U elektrárenských společností je dosud pozice státu nejasná. ČEZ sice dostal pokyn k nákupu hlasovacích práv zhruba před dvěma měsíci, výsledky této akce však zatím odmítá zveřejnit. „Budeme o tom informovat, až proběhnou všechny nákupy, uved l mluvčí firmy Ladislav Kříž. Zjistit přitom přesné vlastnické poměry v jednotlivých firmách je prakticky nemožné, protože údaje Střediska cenných papírů pochopitelně evidují jen skutečné držení akcií, a nikoli smlouvy o převodu hlasovacíc h práv.
Ve srovnání s nákupy prováděnými Transgasem nyní potřebuje ČEZ na dokoupení majority mnohem víc peněz. Podle odhadů nejméně čtyři miliardy korun.
Konec frašky v nedohlednu
Přestože jak distribuční firmy, tak i investoři by se rádi vrátili do standardních podmínek oficiálního trhu a kupovali namísto hlasovacích práv přímo akcie, vláda jim to zřejmě zatím nehodlá umožnit. Mohla by to udělat zrušením omezené obchodo vatelnosti akcií, které dostaly města a obce, zatím se však k tomu nechystá. „V tomto směru nebylo přijato žádné rozhodnutí, uvádí například vicepremiér Mertlík. Smlouvy, které nyní zahraniční investoři podepisují s městy a obcemi, j sou podle něho výlučně záležitostí obou smluvních stran a právě účastníci podobných dohod pak musí být připraveni na rizika takové dohody. „Nemáme právní prostředky, jak jim v tom zabránit. Nevím ale, proč bychom jim to měli usnadňovat, řekl M ertlík. Stát se podle něj nyní musí snažit získat ztracenou majoritu zpět, protože s většinovým balíkem může při prodeji státních podílů dosáhnout vyšší cenu.
Majorita státu se rozplynula už v minulých letech. Podle původního privatizačního projektu si totiž Fond národního majetku ponechal ve firmách méně než padesát procent akcií. Jedinou výjimkou bylo jednapadesát procent ve Středočeské energetice.
Většinový vliv státu nicméně měly za-jistit třetinové balíky akcií, které byly bezplatně převedeny na města a obce, nebo případně tři procenta vložené do Restitučního investičního fondu (RIF). Ani v jednom případě však stát nestanovil žádná om ezení, proto jak RIF, tak i obce začaly s akciemi obchodovat. Zahraniční investoři, kteří zpočátku nakupovali jen na oficiálním trhu a nesli změnu vlastnictví přes prodej hlasovacích práv velmi nelibě, nakonec letos ztratili trpělivost a&n bsp;začali také s obcemi vyjednávat. Zatím sice nelze zjistit, jaký vliv už ve firmách získali, podle odhadů však mají mnozí k majoritě velmi blízko. A například zástupce německé firmy Bayernwerk se dnes netají tím, že jeho společnost už v České republice investovala deset miliard korun.
