Už tam jsou!

1. 4. 2003

Manažerská anketa

Vadí vám, že se díky podpoře Václava Klause při volbě prezidenta dostanou komunisté do mocenských pozic?

ANO – 52 %

NE – 21 %

Není to důležité - 27 %

Vliv komunistů na veřejné dění nevyhovuje čtyřem pětinám manažerů a podnikatelů. Vadí i valné části těch, kteří na otázku magazínu E8 odpověděli „ne“ nebo „není to důležité“. Ti buď soudí, že podpora Václava Klause ještě neznamená, že vliv komunistů se přetransformuje ve skutečnou moc, anebo že už v mocenských pozicích beztak jsou. „Poslední bašta - Hrad - už je jenom symbolická. První krok byl učiněn, když se dostali do pozic ve sněmovně,“ poznamenal jeden z manažerů. „A to díky Zemanovi, který jim otevřel dveře dokořán,“ dodal.
Nicméně více než polovina respondentů má Klausovi zjevně za zlé, že neodmítl komunistickou podporu, i kdyby neměl být zvolen. „Je to od Klause zrada!“ napsal jeden z účastníků ankety.
Legitimizace komunistické strany, jakkoli nevítaná, se ale zdá být neodvratná a její důsledky mohou být nepředvídatelné a citelné. Co si o tom manažeři a podnikatelé myslí?
• Není přece možné ignorovat legitimní zástupce pětiny národa. Navíc mám nepříjemný pocit, že jsou kromě ODS jediní, kteří disponují profesionály ve všech oblastech. Je ale pravdou, že dalším postupem do vyšších pozic se začnou stávat fatální hrozbou pro ČSSD.
• Více se obávám, že příští volby mohou přinést další posílení komunistů, kteří by se mohli stát hlavní silou levice, a pak by teprve nastal boj o mocenské pozice ve státě.
• Jejich domestikace v demokratických politických strukturách záleží na charakteru domestikace ostatních politických stran v těchto strukturách. A ten je zatím velmi zvláštní.
• Budou-li nést také zodpovědnost úměrně své parlamentní síle, podpora, kterou dostávají, se podle mého názoru změní.
• Žádná ze stran nedostala od svých voličů mandát konat tak, aby posilovala vliv komunistů ve společnosti.
• Ano, vadí. Extrémě. Kromě jiného to ukazuje nebezpečnou vlastnost Klause, totiž ochotu slevit z některých principů, pokud to vede k vítězství. V politice jsou sice kompromisy nutné, avšak principy musí být nedotknutelné. Porušování principů vede ke ztrátě kredibility politika a nakonec k jeho pádu, neboť si ho přestanou vážit jak jeho zastánci, tak i jeho odpůrci. Je ale fakt, že Václavu Klausovi už žádné nezvolení nehrozí (což on jistě dobře ví) a z pozice prezidenta pravděpodobně v klidu odejde do politického důchodu.
Z minulosti víme velmi dobře, že komunisté dokážou krize jak vyvolat, tak i prohnaně využít. Je zcela neuvěřitelné, že přesto, že komunistická strana, která aktivně podporovala devastaci Českoslovenka, znemožnila minimálně jedné generaci svobodně rozhodovat o svém životě, zbavovala se svých politických odpůrců pomocí justičních vražd a která se nevzdala ani jednoho ze svých principů a byla by jistě schopna opět zavést diktaturu proletariátu, je řadou demokratických politiků přijímána jako normální součást politického spektra.
Jednou z výhod parlamentní demokracie, tj. rozhodování cestou volených zástupců, by měla být schopnost těchto zástupců lépe se vyznat v hrozbách a přiležitostech, které politika přináší a které někdy veřejnost rozpozná až po delším čase. Dokážu sice pochopit, že po zmatcích předchozích padesáti let se mezi českými voliči najde dost lidí, kteří z naivity, vzdoru anebo i z přesvědčení volí komunisty. Nedokážu ovšem pochopit, že s nimi jednají ostatní strany. Říká se, že národ, který se nepoučil ze svých dějin, je bude muset prožít znova. Doufám, že se toho nedočkáme.
• V mocenských pozicích jsou stále a nikdo je o ně nepřipravil, ba dokonce se o to ani nesnažil. Vyplývá z toho, že všechno se má dělat pořádně. I takzvaná revoluce, která mimo jiné atributy s sebou nese především změnu mocenských struktur. U nás byly mocenské vztahy jen zakryty a „začalfovány“.
• Žil jsem od mládí v tomto státě a velmi dobře se na komunistický režim pamatuji. Když dnes vyprávím svým dětem, jak tehdy celá společnost fungovala, ani se nedivím, že mi nevěří. Vadí mi proto, že komunismus v jakékoliv podobě nebyl postaven mimo zákon. Vadí mi, že jeho exponenti nebyli v listopadu 1989 internováni. Vadí mi, že jsou souzeni podle zločineckých zákonů, které sami vymysleli. Vadí mi, že v rozporu se zcela jednoznačnými ustanoveními trestního zákoníku není vsazen do želez každý, kdo se ke komunismu hlásí. Vadí mi, že zástupci zločinecké organizace, kterou je jakákoliv komunistická strana, se v médiích ke svému přesvědčení mohou beztrestně hlásit. Vadí mi, že mají možnost beztrestně ovlivňovat politické a ekonomické dění v této zemi. Vadí mi, že je to systém poměrného zastoupení, který jim to umožňuje. Vadí mi, že komunisté volí prezidenta. Cítí-li se Václav Klaus i prezidentem komunistů, pak ho nepovažuji za prezidenta svého. Vím, že moje názory v tomto bodě jsou kontroverzní, ale nestydím se za ně. Ani vteřinu bych neváhal, kdybych měl volit mezi „sametovou revolucí“ a ekonomickou reformou generála Pinocheta. Možná právě proto je dnes Chile čisťounkou zemí s fungující demokracií a prosperující ekonomikou, zatímco Českou republiku lze s trochou nadsázky označit za zkorumpovaný bordel, jenž sám sebe vydává za demokracii a občanskou společnost, aniž by jeho občané věcný obsah těchto pojmů pochopili, a kde o zvolení prezidenta rozhoduje zločinecká komunistická mafie.