Už to lítá

Po oznámení výsledků lisabonského referenda v Irsku začala pravá horečka sobotní noci. Zatímco polský prezident spekuloval jen o nejlepším načasování svého podpisu pod text smlouvy, na Česko se upřela pozornost do té doby spočívající na smaragdovém ostrově. „To bude masáž,“ odhadoval mezinárodní tlak jeden český diplomat. Ihned se roztrhl pytel s váženými evropskými deputacemi proudícími do města nad Vltavou a žádajícími o audienci nejprve u toho a pak onoho politika. Premiér byl předvolán na kobereček do Bruselu. Na setkání s trojlístkem nejvyšších eurofunkcionářů Reinfeldt-Barroso-Buzek však nedorazil. Selhala technika. Sluší se podotknout, že selhal i zdravý rozum. Poruchu na vládním speciálu jistě nezpůsobili kritici Lisabonské smlouvy. Zato veřejnost mohla zaznamenat zkrat v uvažování lidí okolo ministerského předsedy. Spojnice Praha-Brusel je většině úředníků dobře známá z dob nedávno skončeného předsednictví EU. Jen ve středu odpoledne mohl Fischer využít několik letů do této destinace včetně národního přepravce ČSA nebo v nejhorším využít zvláštní službu aerotaxi. Vždyť v sázce nebylo nic jiného než reprezentace zájmů republiky. Zájem se nakonec do Bruselu dostal ozvěnou telemostu.
Smyčka okolo Pražského hradu a jeho pána se povážlivě uzavírá. Stále ho drží ve hře Ústavní soud, jehož stanovisko, zda dát Lisabonu zelenou, se očekává v horizontu několika týdnů. Každým dnem nejasného vyčkávání narůstá riziko vážné ústavní krize. Poslední ztečí z dílny Václava Klause je tak podmínka, aby byla ke smlouvě připojena poznámka týkající se listiny základních práv. Věc, o které neslyšel ani vicepremiér a ministr zahraničí Jan Kohout, který má za Česko předjednávat institucionální uspořádání EU již na setkání unijních kolegů v Bruselu za dva týdny. Prezident umí překvapit, shoduje se většina domácích politiků. O překvapení se může českým legislativcům postarat i Brusel. A to ve chvíli, kdy bude zřejmé, že jednotliví účinkující politického cirkusu v naší kotlině nevyčerpali všechny ústavní možnosti, aby donutili vzpurného a nejvyššího člena exekutivy k jasnému rozhodnutí.