Vývoj a masivní nasazení robotů a automatů pomáhá vyřešit problém padlých vojáků
V nejúpornějších fázích iráckého konfliktu musely americké jednotky likvidovat až několik desítek min a nejrůznějších náloží denně. Práce s trhavinou není nikdy bez rizika a je důležité se včas a rychle vzdálit. Na jaře 2004 technicky nejlépe vybavený člen jednoho amerického ženijního družstva takové štěstí neměl. Při výbuchu nastražené bomby byl přímo na ní. Jeden ze strojů druhu PackBot se stal prvním robotem, který padl při plnění bojového úkolu. Jeho výrobce, americká společnost iRobot Corporation – známější spíše jako producent samočinných vysavačů – o události informovala jen stručně. Neopomněla však zdůraznit, že zničení robota nejspíše zachránilo život vojákovi, který by plnil jeho úkol. Osa Fitch, jeden z manažerů společnosti, vysvětluje informační embargo obavami armády z odhalení detailů, jež by nepřátelům usnadnily boj proti robotům.
Mnoho projektů
V současnosti působí na celém světě okolo dvou tisíc PackBotů. Nejvíce je využívá americká armáda na území Iráku a Afghánistánu. Plní průzkumné mise a zejména vyhledávají a ničí nálože, miny, pasti a zbytkovou munici. A vojáci, kteří je dálkově ovládají, zůstávají mimo ohrožení. Díky přilnavým zdvojeným pásům mohou působit i ve značně nepříznivém terénu, jako jsou strmé svahy, jeskyně, bahno, štěrk, hluboký sníh či bouřlivé potoky – s rychlostí přes devět kilometrů za hodinu. Mají odolnou konstrukci, která vydrží pád z dvoumetrové výšky a ponor stejně hluboko do vody.
Standardní výbavu tvoří videokamera a mikrofony, s jejichž pomocí vzdálený operátor sleduje činnost robota. Cena jednoho PackBotu se pohybuje okolo 50 tisíc dolarů. To je méně než náklady na vojáka. Navíc, jak zdůraznil důstojník velící jednotce, která je jimi vybavená, v případě zničení robota není třeba psát dopis jeho matce.
Události posledních let ukazují, že budoucí konflikty budou mít spíše formu potyček ozbrojených skupin v obydlených oblastech, v nichž se obrovská palebná a technická převaha západních armád může jen obtížně uplatnit. Veřejné mínění v Evropě i Severní Americe je navíc citlivé zejména na vlastní padlé, přestože jde o profesionální vojáky. A právě vývoj a masivní nasazení robotů a automatů představuje řešení těchto problémů. Proto nepřekvapuje, že existuje mnoho projektů v různých stadiích vývoje a testování.
Pouze materiální škody
Jsou známé průzkumné létající roboty různých velikostí – od několikacentimetrových k průzkumu uzavřených objektů až po v boji používané bezpilotní letouny Predator o rozpětí křídel patnáct metrů. Testují se i prototypy tanků bez posádky. Zdá se však, že uplatnění spíš nalezne autonomní terénní čtyřkolové nákladní vozidlo Crusher s nosností přes 3,5 tuny, jež je určeno k zásobování bojových jednotek. Zásobovací kolony představují mnohem snadnější cíl než bojové jednotky, které se o sebe dokáží postarat samy. Robot s nákladem řítící se terénem mimo silnice by již takovým snadným cílem nebyl a jeho případné zničení by způsobilo pouze materiální škody. Zajímavý nápad představuje humanoidní robot Medvěd k záchraně raněných. I pod palbou je vyhledá, vezme do mechanických paží – každá z nich unese 135 kilogramů – a odnese. Jeho konstruktéři očekávají, že se testy v reálných podmínkách uskuteční do tří let.
Místo koně Mula
Zkušenosti z posledního afghánského vojenského tažení ukázaly, že v některých pustých oblastech představuje kůň nejlepší dopravní prostředek. Hlavní údernou jednotkou afghánského generála Abdula Rašída Dostúma byl například oddíl o šesti stech jezdcích. Američané k tomu přistoupili po svém a namísto stájí, koníren a jezdeckých škol pro své vojáky bojující v Afghánistánu vyvíjejí robota s názvem Mula.
Stroj o váze 250 kilogramů poháněný tichým elektromotorem poveze terénem bez silnic jednoho pěšáka rychlostí až 80 kilometrů za hodinu. Za zdroj energie mu poslouží palivový článek. Rozhodne-li se voják jít pěšky, vozítko ho bude samo v malé vzdálenosti následovat a může mu nést výstroj a výzbroj. Ke standardní výbavě patří zařízení na výrobu pitné vody.
Je otázkou, zda skončí dříve válka, nebo jeho vývoj. Teprve budoucnost ukáže, zda tyto roboty přispějí ke znovuzrození kavalerie a vojáci na přehlídkách pojedou na naleštěných robotech klusajících jednotně v šicích.
Ozbrojené stroje
Zatím byla řeč pouze o neozbrojených strojích, ale velení armád už uvažují o vyzbrojení robotů. Prvenství v této oblasti náleží nejspíše Jižní Koreji. Ta vyvinula vojenského robota Argus, který měl původně sloužit k ochraně hranice s nebezpečným severním sousedem. Okolí sleduje kamerou a jeho výzbroj tvoří vojenská automatická puška. Dva z nich vyzkoušel i jihokorejský kontingent v Iráku. Jde o poměrně jednoduchý nepohyblivý stroj, který na stanoviště může donést člověk na zádech. Střeží vyhrazený úsek a vzhledem k místu zamýšleného nasazení může střílet prakticky po všem, co zpozoruje. Důstojník z řídícího stanoviště velí šestnácti takovým strojům.
Krátkou dobu pobylo na testech v Iráku i několik amerických bojových robotů Swords vyzbrojených automatickou puškou. Testy však byly ukončeny, aniž by roboty vypálily na nepřítele jedinou ránu, protože se software nejevil dostatečně spolehlivý ani za dohledu člověka. Neznamená to však, že by byl projekt bojového robota opuštěn. Před rokem převzala americká armáda první zásilku modulárních mnohoúčelových ozbrojených robotů Maars s podstatně lepším softwarem.
Zásadní výhodu nepřinesl izraelské armádě při její poslední operaci v pásmu Gazy ani jedenáctikilogramový robot VIPeR zkonstruovaný k boji proti palestinským bojůvkám a Hizballáhu. Jeho výzbroj tvoří samopal Uzi s vrhačem granátů a zařízení pro vyhledávání min. Jeho speciálně zkonstruovaná kombinace kol a pásu umožňuje i pohyb do schodů, protože může za chodu měnit uspořádání. Údajně dokáže v oblasti bojů samostatně reagovat, podrobnější údaje však chybí.
Zatím spíše průzkumníci
Potenciálně je robot přesnějším střelcem než člověk. Zbraň je umístěna na pevné plošině a odpaluje se elektronicky, a proto odpadá její stržení po zmáčknutí spouště. Problémy se softwarem jsou však zatím natolik velké, že vojenské roboty stále nacházejí uplatnění spíše jako průzkumníci než bojovníci. Jim Lotrie, bývalý ředitel společnosti, jež bojové roboty vyvíjí, tvrdí: „Autonomní rozhodování je obtížný problém, proto v dohledné budoucnosti bude vždy přítomen člověk, který rozhodne, zda robot míří na nepřítele, nebo na přítele.“
