Management
Víc než tři roky držela ČSOB místo svému bývalému zaměstnanci Miroslavu Dvořákovi, šéfovi Letiště Praha a ČSA. Nyní jej obsadí.
Když v roce 2007 instaloval tehdejší ministr dopravy Aleš Řebíček do vedení pražského ruzyňského letiště Miroslava Dvořáka, nebylo to pro manažera velké riziko. I kdyby na lukrativním postu ve státní firmě například kvůli politickým otřesům nezůstal, na pracovní úřad by nemusel.
Jeho předešlý zaměstnavatel – Československá obchodní banka (ČSOB) – mu totiž „zarezervoval“ funkci, kterou Dvořák opouštěl. Byl šéfem privátního bankovnictví největšího českého finančního ústavu. Měl tím pádem na starost nejbohatší klienty a jejich majetková portfolia.
Po více než třech letech ale ČSOB došla podle informací týdeníku EURO trpělivost a na návrat muže, který divizi určenou bohaté klientele budoval, čekat už nehodlá.
Od ledna bude tato funkce nově obsazena, potvrdily týdeníku EURO dva na sobě nezávislé zdroje blízké ČSOB. Schválení Dvořákova nástupce má ještě nyní v rukou belgická centrála. Dosud řídil privátní bankovnictví z pozice výkonného ředitele Martin Kosobud.
Kuloární informace hovoří o tom, že Dvořák se stal pro svého někdejšího zaměstnavatele příliš „politicky angažovaným“, než aby se mohl vrátit.
„V ČSOB jsem pracoval moc rád. Je to jedna z mých významných profesních zkušeností a jsem za ni vděčný. Nicméně tato kapitola v mém životě je již několik let uzavřená, a já tak můžu popřát svému nástupci hodně štěstí a úspěchů,“ komentoval informace týdeníku EURO Dvořák.
Řebíčkův bankéř
Ostatně právě privátní bankovnictví dovedlo devětatřicetiletého Dvořáka k jeho současnému zaměstnání. Při správě aktiv movitých zákazníků si vybudoval síť nejlepších kontaktů. A o majetek se staral také exministrovi dopravy Aleši Řebíčkovi, v té době spolumajiteli stavební společnosti Viamont. Řebíček pak při jmenování neskrýval své nadšení, že Dvořák jeho nabídku vést letiště přijal: „Pana Dvořáka znám po odborné stránce již řadu let, mám v něj plnou důvěru a jsem si jistý, že působení v nové pozici zvládne. O to, abych ho pro resort získal, jsem stál už od příchodu na ministerstvo.“
Původním úkolem Miroslava Dvořáka bylo připravit ruzyňský aeroport na privatizaci, od níž si stát sliboval příjem až 100 miliard korun.
Krize finanční a také dramatická situace v Českých aeroliniích zhatily původní záměr prodat letiště a pak až ČSA.
Nejdříve poslanci zatrhli vládní záměr, že by se letiště mělo prodávat. Přesto přípravné práce byly už předtím podnikuty a státní podnik se pod Dvořákovým vedením přetransformoval na klasickou akciovou společnost v držení státu.
To se mu nyní „hodí do krámu“. Před rokem jej úřednická vláda Jana Fischera pověřila po zemětřesení v ČSA rovněž vedením aerolinek s cílem restrukturalizovat národního dopravce tak, aby se konečně po letech obřích ztrát dostal do černých čísel.
Dvořák se vrhl do přestavby aerolinek v holdingovou společnost. Za rok vyčlenil do dceřiných společností tři činnosti, které přímo s hlavním byznysem, tedy pravidelnou přepravou cestujících, nesouvisejí. Osamostatnilo se tak odbavení zavazadel, charterová přeprava a údržba letadel.
Pokračoval rovněž v prodeji majetku, jímž si předchozí vedení v čele s Radomírem Lašákem pomáhalo s nedostatkem financí. Do letošního hospodářského výsledku se tak promítne například také prodej centrální budovy ČSA v Ruzyni, kterou odkoupilo samo letiště. I díky tomu jsou zatím aerolinky v mírném zisku, i když provozní ztráta se nadále počítá na stamiliony.
Před pár dny vláda posvětila další plán, jak národního dopravce postavit na nohy. Místo personální unie se oba podniky, které Dvořák vede, propojí v jediném holdingu. Jeho sezení ve dvou křeslech tak skončí. Mateřský aeroholding bude mít sedm dcer – tři dceřinky ČSA, samotné aerolinky, letiště a pak nově vytvářené divize výcviku pilotů a správa budov. Tím se pro ČSA, balancující ještě stále nad propastí bankrotu, podaří uvolnit zhruba miliardu korun za odprodej podřízených firem do holdingu.
Dvořákovi se tak kromě stabilizace ztrátové letecké společnosti pomocí výdělečného letiště podařilo také upevnit své vlastní postavení. Může pohodlněji ovládat a řídit impérium s vlastním kapitálem bezmála 30 miliard korun.
Energetický byznys
Může to vyhovovat lidem, kteří měli k Dvořákovi vždy blízko. Jeho přítelem je známý pražský lobbista Roman Janoušek. Ten byl zase považován za šedou eminenci magistrátu hlavního města, neboť měl nadstandardní vztahy s bývalým primátorem Pavlem Bémem. Mimochodem Bém seděl v dozorčích radách jak ČSA, tak letiště. Mezi dozorci na letišti figuruje dosud.
Janouška a Dvořáka navíc pojí nejen přátelské, ale i sousedské vztahy. V Podolí jim navrhl na sousedících pozemcích dvě bezmála identické vily Radan Hubička. Architekt rozhodně s dobrou reputací – luxusní sídlo stavěl například miliardáři Zdeňku Bakalovi.
Náklady na každou stavbu, obě jsou psané na manželky, se odhadují na sto milionů korun. Dvořák, který vztahy s Janouškem nikdy nekomentoval, ale jako úspěšný podnikatel nemá problém původ financí dokládat.
Intermezzem jeho působení v ČSOB, kde začínal už v roce 1992, bylo angažmá ve společnosti Patria Finance v letech 1997 až 2001. Dvořák byl rovněž akcionářem Patrie a její prodej belgické skupině KBC vynesl podle tehdejších spekulací přes miliardu korun.
Navíc je úspěšným podnikatelem v energetice. Před pár lety si založil společnost RenoEnergie, která se věnuje především obnovitelným zdrojům, tedy elektřině z vody a slunce. Podle údajů v obchodním rejstříku vykázala firma při tržbách přes 45 milionů korun zisk přesahující 20 milionů. A Dvořák je jejím majoritním akcionářem. Těžko pak rozporovat to, že je považován za muže, který je „za vodou“.
