Penzijní připojištění
Systém státní podpory penzijního připojištění začne i v České republice trochu připomínat světové standardy. Pokud Senát posvětí sněmovnou schválené změny, vstoupí do hry daňové úlevy pro ty, kteří si spoří, ale i pro zaměstnavatele.
Úlevy do sněmovny neposlala vláda, která jen chtěla zvýšení státního příspěvku, nýbrž ho přes poslance protlačila Asociace penzijních fondů.
Stát zatím motivoval občany k penzijnímu připojištění příspěvkem vypláceným z rozpočtu. To je neobvyklý způsob a v zahraničí ho používá snad jen Mexiko. V tuzemsku byl namísto obvyklých daňových úlev zaveden mimo jiné proto, aby stát přispíval i osobám, které nemají výdělek, a daně tudíž neplatí. Dosavadní výše příspěvku ovšem příliš motivační nebyla, a tak vláda navrhla, aby se zvýšil o čtvrtinu, což sněmovna přijala.
Ani nová úprava ovšem neřešila základní problém. Příspěvek s výší úložky reálně klesá a od pěti set korun už neroste ani nominálně. Tato úroveň byla nastavena v roce 1994 a od té doby se nezměnila, přestože inflace sílu pětisetkoruny pořádně oslabila. Teď by těm, kterým je takové spoření příliš těsným kabátem, měly pomoci daňové úlevy.
Každý, kdo si spoří na penzi, si ze svých úložek bude moci odečíst tu část, která přesahuje pět set korun měsíčně, a to až do výše dvanácti tisíc korun za rok. Jednodušeji řečeno, kdo si měsíčně uloží do pěti set korun včetně, bude tak činit z ;čistého příjmu a bude dostávat státní příspěvek. Občan, který bude ukládat více než pět set korun - až do patnácti set korun měsíčně - bude na pětistovku dostávat státní příspěvek a zbytek si bude moci odečíst z daní (maximálně tisíc koru n měsíčně). A kdo bude spořit víc, bude na tom stejně jako ten, kdo spoří mezi pěti a patnácti sty. Na vyšší úložku nic.
Možná důležitější než úlevy pro občany budou nakonec ty, které stát poskytne zaměstnavatelům. Jejich vtažení do systému by totiž znamenalo nejen nový zdroj peněz, ale i vyšší motivaci pro zaměstnance, aby si na důchod začali spořit. Každý zaměstna vatel má šanci snížit objem prostředků vydaný na příspěvky tím, že je dá jen tomu, kdo si bude spořit také sám. Podle přijaté novely mohou zaměstnavatelé odepisovat ze základu daně z příjmů sumy, kterými přispějí zaměstnancům na penzijní připojištěn í. Nesmí však jít o více než tři procenta z hrubých příjmů vyplácených zaměstnanci, které jsou vyměřovacím základem na sociální a zdravotní pojištění.
Jedním ze základních problémů tuzemského penzijního připojištění, na nějž upozorňují i studie Světové banky, je jeho krátkodobý charakter. Novela proto zpřísnila dva parametry pro pobírání penzí. Penzi z připojištění smí pobírat jen ten, kdo s pořil nejméně šestatřicet měsíců, tedy tři roky. Starobní penzi pak ten, kdo spořil nejméně šedesát měsíců, tedy pět let. Starobní důchod navíc bude možné vyplatit jen lidem, kteří dosáhli šedesátého roku života.
Zákonodárci se také konečně rozhodli přistřihnout křídla majitelům penzijních fondů. Podobně jako u investičních společností nebude možné na nikoho převést více než deset procent akcií fondu bez souhlasu ministerstva financí. Více než deset procent také nesmí držet depozitář ani žádná osoba s ním spojená. Bankovní fondy tedy nebudou moci využívat jako depozitáře mateřskou banku. A to je poměrně důležité, neboť depozitář mimo jiné dohlíží na hospodaření fondu. Fondy také nebudou smět mít více než polovinu majetku v akciích. Sněmovna ani nepustila fondy na trhy OECD, nakupovat na nich budou smět jenom obligace. Zcela zásadní úpravou je zvýšení minimální hranice pro základní jmění fondů z dvaceti na padesát milionů korun. Asociac e penzijních fondů chtěla dokonce původně sto milionů.
Nová úprava prošla ve sněmovně jen díky tomu, že vláda potřebovala podporu KDU-ČSL a Unie svobody při schvalování vyšších spotřebních daní. Výměnou, jak připustil ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, pak zase sociální demokraté zve dli ruku pro možnost odpisů. Při druhém čtení je přitom ministr financí Ivo Svoboda tvrdě kritizoval.
