Začalo to smrtí tří vojáků v Bagrámu a nyní po zabití dalšího vojáka v Herátu se z toho stává silné politické téma, které kvůli zapojení exministra zahraničí Lubomíra Zaorálka zvaného Zao Ce-tung už není jen výsadou extremistů. Co vlastně vtom Afghánistánu děláme, když vyhrát se tam nedá a demokracii tam nezavedeme? Za co tam pak umírají naši vojáci?
Lidská paměť je krátká, a tak se vraťme k tomu, jak to začalo. Barbarský útok dopravními letadly na symboly americké moci ve Washingtonu a New Yorku, který předurčil podobu globální politiky na několik desetiletí dopředu, byl veden sice převážně Araby z různých zemí Blízkého východu, ale zorganizován a řízen byl z Afghánistánu, kde vládnoucí Tálibán poskytl útočiště a pomáhal s financováním celé té partě kolem bin Ládina. Smyslem útoku spojenců na Afghánistán tak nebylo zavedení demokracie v Hindúkuši, ale zničení základen teroristů a jejich maximální likvidace. V ovládnutí země, kterou naposledy dobyl a spravoval Alexandr Makedonský, snad tehdy nikdo seriózní nevěřil a nyní tomu nepochybně nevěří vůbec nikdo.
Jaký smysl tedy má tam dál nechat umírat vojáky? No přece pořád stejný. V případě odchodu spojenců zemi opět ovládne Tálibán, který tím mohutně finančně zesílí a země se stane opět teroristickou základnou umožňující výcvik teroristických skupin a jejich financování z prodeje opia na globálním trhu.
k tématu čtěte také komentář Ondřeje Stratilíka:
Laskavá facka Zaorálkovi
Mimochodem voják, který padl minulý týden, pracoval na obnově vojenské základny, kterou Američané za vlády dobroděje Obamy opustili, a umožnili tak celé oblasti stát se významným centrem obchodu s opiem. Obnova základny je tedy krokem, který má napravit chyby minulé americké administrativy v její obranné politice.
Ty samé chyby, kterými bylo oslabení americké přítomnosti v Iráku, jež vedlo ke vzniku Islámského státu a mnohaleté válce v Iráku a v Sýrii, tisícům mrtvých a lavině teroristických útoků v Evropě. Módním tvrzením v této souvislosti je, že Amerika neměla v Iráku nikdy intervenovat a blamáž s nenalezenými chemickými zbraněmi má tento názor potvrzovat. Je skutečností, že za Saddáma by asi Islámský stát v Iráku nevznikl. Nejspíše proto, že by Saddám islamisty včetně žen a dětí vyplynoval chlórem stejně, jako to udělal se vzpurnými Kurdy. Naši vojáci by každopádně neumírali, ale jak by se to líbilo Zaorálkovi, je potom docela seriózní otázkou.
A tak dokud nebudeme mít pro Afghánistán nějakého Saddáma či alespoň Sísího, budou muset západní vojáci v regionu zůstat a Afghánistán prostě okupovat. Pro bezpečnost nás v Evropě i lidí ve Spojených státech je to prostě nutné. Že mnohé evropské země z Afghánistánu své vojáky stáhly, je jen dalším projevem jejich jízdy načerno v bezpečnostním vlaku taženém Amerikou a ničím jiným. A že je nutné to změnit a nejde přitom jen o ta dvě procenta HDP na armádu, je jasné nejen současnému prezidentu Trumpovi. Tlak na větší participaci bohatých západních zemí na společné bezpečnosti s žádným dalším americkým prezidentem už nepoleví. Když dosud české politické reprezentace chápaly díky minulosti, že naše spolupráce s USA na misích je především z tohoto pohledu důležitá, měli bychom si toho vážit a oceňovat to. A nad rakví se státní vlajkou by měl každý sundat čepici, a když není schopen říci díky, měl by alespoň mlčet.
