Pokud nebudete mít s dětmi důvěrný vztah, jakékoli „strategie a postupy“ pomohou jen částečně
Některé požadavky, které dospělým přijdou triviální, dítě v určitém věku nechápe a je potřeba ho to stále dokola učit a trpělivě ho podporovat, říká Linda Malenovská, která je odbornou spolupracovnicí na knize Aha! Rodičovství americké klinické psycholožky Laury Markhamové.
* Začněme zdánlivě triviální otázkou. V čem je tato nová kniha o rodičovství skutečně nová, řekněme unikátní?
Ano, je unikátní. Knihu označuji tímto superlativem už proto, že je komplexní: erudovaně se zabývá emocemi rodiče i dítěte, odhaluje nám hlubší příčiny chování obou stran a dává účinné rady, jak je řešit. Prakticky a kreativně podporuje vytváření vztahu mezi rodičem a dítětem, buduje vzájemnou důvěru. A především kniha motivuje rodiče, aby začali se změnou chování u sebe. Proč? Neboť to má přímý vliv na změnu chování u dítěte. Děti se všemu učí nápodobou a hlavně od nás rodičů. Předveďme jim to.
* Není problém, že autorkou je americká klinická psycholožka? Jak je možné aplikovat poznatky na jiné kulturní prostředí?
Je jedno, jestli je to Američanka, Češka nebo indiánka z pralesa… Důležitý je obsah. Žila jsem v Americe a viděla, jak vychovávají děti. Dospělí zde byli daleko otevřenější a vstřícnější k tomu, vejít do světa dítěte. To znamená hrát si, blbnout, obrátit vše v legraci tam, kde to jde. Vysoká míra empatie zde byla opravdu znatelná. Když dítě cítí, že jste na jeho straně, chápete jeho důvody a příčiny chování, vzniká hluboké pouto, pro které s vámi dítě bude chtít spolupracovat. Ovšem slyším některé rodiče, jak si teď pomyslí: No samozřejmě, další volná americká výchova. Nechci vychovat sebestředné rozmazlené dítě, které si bude dělat, co chce. To už víme, že nefunguje. Ano, přesně tak! Naprosto souhlasím. Stanovujeme jednoznačné a pevné hranice pro chování. Ovšem emoce jsou naprosto vítány. Toto je často v rozporu s českou tradiční výchovou, jak ji vnímám já a co já jsem zažila. U nás, bohužel, stále převládá: Dítě prostě musí poslechnout a chovat se tak, jak se patří, a hotovo. Američané jsou náturou asi víc jako děti. Čechy vnímám jako uzavřenější.
* A když budete konkrétní?
Teď procházím jako máma autorčiným online kurzem Aha! Rodičovství, kde jdeme v tématech ještě hlouběji, a tak zkusím popsat některé klíčové postřehy. Veškeré zlobení je voláním o pomoc. Dítě si neví rady s velkými emocemi, většinou je pod tím vším strach nebo stud. Je důležité, aby mohlo ze sebe „vysypat“ všechny potlačované emoce, neboť dříve či později stejně vyplují na povrch právě v podobě záchvatu vzteku v obchodě nebo třeba zbitím mladšího sourozence bez zjevného důvodu. Chceme, aby se dítě přestalo vztekat? Tak mu předveďme, jak se ovládáme my. Ono se to od nás naučí. Emoce chtějí být vyslyšeny. Pokud je alespoň pojmenujeme, dítě přestane bojovat. Zjistí, že jsme na jeho straně, přestane se bát a emoce odejdou. To je nakonec psychologický princip obecně. Důležité je dítě netrestat a prostě jej lépe přimět, aby spolupracovalo.
* Kniha se zaměřuje pouze na řešení negativních emocí?
Je to hlavní téma, ale jak už jsem řekla na začátku, její velký přínos vidím v komplexnosti. Pokud nebudete mít s dětmi důvěrný vztah, jakékoli „strategie a postupy“ pomohou jen částečně. Náš vliv na dítě závisí z 80 procent na našem vztahu s ním a jen 20 procent ovlivňujeme „výchovou“. V knize je množství tipů, jak každodenně podpořit tento vztah. Už to podstatně sníží „zlobení“. Emoce jsou přesto velké téma. Stojí za každým naším jednáním. Proto práce s nimi je klíčová pro úspěch a štěstí v životě. Lidé se obecně emocí bojí a vlastně nevědí, co s nimi. Doktorka Laura Markhamová je sama matkou, proto velmi dobře ví, jak je rodičovství náročné. Dokázala převést vědecké poznatky a teorii do praktických tipů a postupů. A co je nejdůležitější, tato kniha v první řadě rodiče nekritizuje, ale naopak podporuje. Při čtení některých knih si připadáte nemožně, jak děláte věci špatně. Tato kniha vás nejen motivuje k tomu, být lepší, ale zároveň z ní cítíte, že je to opravdu možné. l
O autorovi| Magdaléna Deiml, spolupracovnice redakce
