Barack Obama si může mnout ruce. S blížícími se prezidentskými volbami se vývoj na americkém trhu práce postupně zlepšuje. Míra nezaměstnanosti pomalu, ale vytrvale klesá, počet přihlášek o podporu se v posledních týdnech přiblížil čtyřletému minimu a zároveň přibývá nových pracovních míst. Slova uznání pro rychlý pokles nezaměstnanosti měl i šéf Fedu Ben Bernanke. Jak ale poznamenal, podmínkou dalšího snižování je dynamičtější růst ekonomiky.
Na starém kontinentě zatím důvod k optimismu nenajdeme. Tedy pokud bereme Evropskou unii jako celek. Hlavně trhy práce u jižních členů eurozóny, kteří zápasí s vysokým zadlužením, vykazují v posledních měsících dle očekávání negativní tendence. Smutným rekordmanem je Španělsko s lednovou mírou nezaměstnanosti 23,3 procenta (podle metodiky Eurostatu).
Pokud se však podíváme na unii podrobněji, situace je vlastně různorodá. Co by dali Španělé za rakouská čtyři procenta. Aspoň zčásti slibně vypadají i poslední data z nejsilnější evropské ekonomiky. Německá Spolková agentura práce minulý týden oznámila, že počet nezaměstnaných v zemi se v únoru udržel na 2,866 milionu lidí, což je nejnižší číslo za více než dvacet let. Počet zaměstnaných ale na druhou stranu stagnoval. „Pracovní trh vstupuje do fáze konsolidace,“ okomentoval to Carsten Brzeski z ING Bank v listu Financial Times Deutschland.
Radikální růst zaměstnanosti v EU zatím nehrozí. Z průzkumů mezi manažery vyplývá, že nejsou schopni vytvářet nová pracovní místa, dokud se nezlepší celkový vývoj hospodářství. To platí samozřejmě i pro Česko. Byť naše čísla vypadají v porovnání s některými jinými zeměmi unie ještě skvěle, návrat do recese a následně očekávaný plíživý růst signalizují, že v tuzemských úřadech práce si v dohledné době určitě neoddechnou.
